Dvanáctiletá Bára se právě nachází na prahu dospívání. Projevuje se u ní výtvarné nadání, ale také živelná a občas nezvladatelná povaha. S nástupem puberty se konflikt mezi její... Číst víc
Dvanáctiletá Bára se právě nachází na prahu dospívání. Projevuje se u ní výtvarné nadání, ale také živelná a občas nezvladatelná povaha. S nástupem puberty se konflikt mezi její spontánností a touhou matky po nekomplikovaném životě dramaticky prohlubuje.. Číst víc
Chcete vyzkoušet čtení ušima? K poslechu audioknihy vám postačí telefon. Pro co nejsnazší poslech doporučujeme naši aplikaci. Více informací najdete zde.
„Vrána necítí strach. Vrána necítí radost.“ Komorní příběh, který končí tam, kde začíná tma, jistě patří k tomu nejlepšímu od spisovatelky úspěšných románů Dědina a Chirurg.
Dvanáctiletá Bára si na prahu puberty připadá osamělá, jenže ne tak jako její dospívající vrstevníci běžně čelící nepochopení. Ona vážně sama je. Matka ji ustavičně srovnává se starší sestrou, která dělá „všechno líp“, otec své chování k ní mění podle toho, jestli se ženský zbytek rodiny zrovna dívá, a Bářinu výtvarnému nadání doma nikdo nevěnuje pozornost přesto, že ve škole na její kresby pějí ódy. Opakovaná a dobře míněná doporučení ohledně rozvíjení dívčina talentu ze strany učitelů mají ale velmi netypický dopad… Šrámy a stíny na duši se vrší a s nimi i temnota hluboko v Bářině nitru. Jedinými jejími důvěrnicemi se stávají vrány hnízdící před okny v parku. Jaké by to vlastně bylo být vránou?
„První let mláděte je krátký. Vzduch proudí pod jeho křídly. Svět kolem dostává barvy.“
Máte o knize více informací než je na této stránce nebo jste našli chybu? Budeme vám velmi vděční, když nám pomůžete s doplněním informací na našich stránkách.
Kniha, která se Vám dostane pod kůži na 182 stranách. I přes svůj krátký rozsah autorka brilantně popisuje dysfunkční vztahy v jedné rodině za využití perspektivy matky a jedné z jejích dcer. Matka své dcery neustále porovnává a mladší Bára z toho porovnání se svou živelnou povahou vychází jako ta méně oblíbená. Dvořáková neuvěřitelně věrohodně popisuje nitra obou hlavních postav-vypravěček a text se čtenářem zacloumá, i kdyby nechtěl.
Veľmi silná kniha. Ak vám niekto odporučí, aby ste si ju prečítali, spravte to.
Táto novela je písaná z 2 perspektív, matky a dcéry, veľmi pútavým a dôveryhodným spôsobom. Ľahko sa číta a príbeh rýchlo napreduje.
Po dočítaní vám zaručujem nezvyčajný pocit. Nič podobné som ešte nečítala ani nezažila po dočítaní knihy. Budem sa opakovať, ale poviem to : veľmi silná kniha!
Ne nadarmo je to tak vyhajpovaná kniha na sociálních sítích a rozhodně stojí za to se takovým knihám nevyhýbat a mít přehled o tom, co aktuálně cloumá knižním světem u nás. Vrány jsou opravdu skvěle napsaná novela, kterou máte přečtenou za dvě tři hodinky, ale garantuju vám, že po dočtení se nepustíte hned zvesela do dalšího čtení; nejspíš budete aspoň pár minut zírat do zdi, a pak si pár dní v sobě ten příběh převalovat a srovnávat. V pořádku. Je to čtení, které se musí procítit.
Čtenářské recenze
Shrnutí recenzí
Shrnuto pomocí AI, která může dělat chyby.
Vrány jsou krátká, ale silná novela, která realisticky vykresluje dysfunkční rodinu z pohledu dvanáctileté Báry a její matky. Kniha má výrazný emoční náboj a po dočtení většině čtenářů zůstane v mysli. Někteří hodnotili děj jako poněkud statický a postrádali epilog nebo podrobnější rozpracování postav. Čtení není lehké a témata jsou depresivní.
Čtenáři oceňují
Silný emocionální dopad — mnohé čtenáře kniha výrazně zasáhne.
Realistické a věrohodné vykreslení dysfunkčních rodinných vztahů a psychiky postav.
Vyprávění ze dvou perspektiv (Báry a matky) prohlubuje porozumění oběma stranám.
Krátký rozsah a úsporný styl umožňují intenzivní a rychlé čtení.
Čtenáři také hodnotí
Těžká, depresivní témata — kniha není odpočinkové čtení a může být pro někoho náročná.
Někteří čtenáři považují děj za statický a chyběl jim epilog nebo podrobnější vykreslení postav.
Emotivní, těžký a bohužel častokrát reálný příběh. Je zvláštní, jak se nám tak těžká témata tak „dobře“ čtou. Možná se cítíme bezpečně, dokud o nich jenom čteme.
Do Báry se přitom nejde nevžít. Nejen že sledujete, co se jí děje, ale postupně s ní začnete prožívat i její emoce, strach, vztek a hlavně obrovskou bezmoc. A pokaždé, když se objeví alespoň malá světlá chvilka a na chvíli máte pocit, že by se něco konečně mohlo obrátit k lepšímu, je vzápětí smetená další dávkou naprosté dětské /a vlastně nejen dětské/ beznaděje.
O to horší je, že na celé situaci není nic přehnaně dramatického nebo vzdáleného realitě. Právě naopak. Za dveřmi úplně obyčejné, navenek spořádané rodiny se postupně odehrávají věci, které možná nejsou na první pohled vidět, ale o to víc bolí. A asi právě proto Vrány fungují tak silně.
Když jsem četla poslední kapitolu, ani jsem nevěděla, že je poslední. Pamatuju si, že jsem si v jednu chvíli říkala: „Bože, už zase. Proč?“ A pak najednou konec. Úplně jiný, než jsem čekala. A vlastně… jaký konec?
Právě posledních pár vět ve mně možná zůstalo nejvíc. Jsou napsané tak, že si je můžete vyložit několika způsoby, a přesto mám pocit, že se v nich stalo něco naprosto zásadního. Překvapilo mě, jak málo se právě o tomhle konci mezi čtenáři mluví, protože já nad ním po dočtení přemýšlela snad nejvíc.
Teď už vím, že Vrány dostávají pokračování v podobě knihy Rány, tentokrát zaměřené na Katku. Jsem na něj zvědavá, i když mám trochu rozporuplné pocity. Vrány pro mě totiž fungují právě tím, jak náhle, tvrdě a nejednoznačně skončí. Klidně bych je nechala jako jeden uzavřený příběh s koncem, který si musí každý čtenář zpracovat sám. Na druhou stranu pohled Katky, tedy toho „hodného“ a zvýhodňovaného dítěte, může celému příběhu dát úplně další rozměr.
Krátká kniha, která se přečte skoro sama. Jenže v hlavě zůstane mnohem déle, než trvá ji přečíst.
Alexandra Jusková
Neověřený nákup
27.3.2026
Tento příspěvek prozrazuje důležité momenty děje, proto je skrytý, abychom vám nepokazili zážitek ze čtení.
Najkrajsia, najlepsia, najsucitivejsia (ak to je slovo), kniha aku som citala. Vrany na mne zanechali velku stopu, citatel sa pocas deja nastve, bude smutny, bude stastny skratka bude citit vsetko. Na konci som mala srdce az v hrdle popravde, a taktiez som bola za Barču strasne stastna. Taktiez som sa v nej celkom nasla. 100% odporucam, knizku som zhltla za 1 den
Nádherná kniha. Autorka je neskutočne talentovaná, čítala som od nej zatiaľ tri knihy a určite siahnem po ďalších. Veľmi silný a zároveň smutný príbeh.
Počet strán: 182
Vydavateľstvo: @hostbrno
Žáner: #novela
Ach tak mi stiskalo srdce pri každom jednom riadku tejto útlej knižky :(
Čo všetko si musela Barunka vytrpieť pretože nebola tak dokonalá ako Katuška?
Ake musí byť trápenie 12 ročného dievčatka čo nerozumie prečo su na ňu zly a čo urobila ona zlé?
Keby len vedela, že nič a za Všetko môže len a len jej mama a jej posadnutosť dokonalosťou :(
Veľmi krasna a silná a smutná kniha a ja verím, že ktokoľvek si to prečítať a hlavne osoba čo je mamou , bude plakať a koľko ich možno prehodnotí vzťahy k svojim deťom, svoje nároky a svoje predsudky :(
Tento příspěvek prozrazuje důležité momenty děje, proto je skrytý, abychom vám nepokazili zážitek ze čtení.
Nepovedala by som, že tak tenká knižka dokáže v človeku prebudiť toľko negatívnych emócií. 182 strán plných špiny, ľudí bez štipky chrbtovej kosti a nevinného dievčaťa, ktoré na všetko doplácalo len preto, že si vôbec dovolila narodiť sa a dýchať.
12 ročná Bára, dievča s krátkymi vlasmi a umeleckým talentom. Nikomu neublížila, nijako sa neprevinila a predsa jej nebol dopriaty šťastný život. Čo šťastný. Som si istá, že by jej stačil obyčajný podpriemer. V podstate chcela len žiť a stratiť sa medzi tým, čo milovala. Toľko málo stačilo, aby bola spokojná.
Problém je, že v dnešnom príbehu máme bytosti zaslepené vlastným bytím a plné nenávisti.
Katuška bola prvorodené dieťa. A deti vo všeobecnosti vedia byť v určitom štádiu rastu veľmi zlé. Naša staršia sestra svetu ukázala, že byť vychovávaný primitívnou kravou nesie následky.
Tou primitívnou kravou myslím matku. Musím sa veľmi ovládať, aby som nepoužila oveľa horšie slová. Pretože postava matky bola tak otrasný toxický charakter, že tej žene by som s čistým svedomím dopriala doživotné nútené práce na Sibíri. A nielen jej. Václavovi taktiež.
Frodo bol jediným svetlom v prílišnej temnote. Človek so srdcom na správnom mieste. Žiaril, ale nebolo v jeho silách presvietiť to more sračiek.
Tak veľmi som dúfala a tŕpla, že príde stránka s niečím pozitívnym, či milým, ale s postupným vytriezvením mysle mi došlo, že v tomto prípade to nie je možné.
Koniec bol silný a tragický. So zimomriavkami som zírala na poslednú vetu a uisťovala vlastné vnútro v tom, že je Báre konečne dobre.
Autorka ma príbehom dokonale ovládla a ja som si aj napriek tŕnistej ceste čítanie svojím spôsobom vychutnala. Som dostatočne nasraná, vynervovaná a ublížená.
Vrány ma dostali presne tam, kam chceli a ja nemôžem povedať krivého slova. Výborná kniha, ktorá sa nečíta ľahko. Odporúčam a verím, že sa Vás dotkne rovnako.
Rovnako ako v knihe Záhrada aj tu autorka píše o obyčajných ľuďoch. Na pár stranách nám bola schopná ukázať, aké toxické dokážu byť vzťahy v rodine. V knihe Vrány je naozaj výborne vykreslená psychológia postáv. Myslím, že najlepšie bola vystihnutá postava matky s jej úplne skresleným vnímaním rodiny a absenciou pochopenia. Povedal by som, že jej správanie hraničilo s vážnou psychickou poruchou. Čo sa týka samotného deja, ten mi príde trošku statický. Čakal som, že postavy sa niekam významnejšie posunú, čo sa úplne nestalo. Záver je síce vygradovaný, ale v porovnaní s knihou Zahrada na mňa až tak nezapôsobil. Mal som pocit, že by po ňom ešte mal prísť nejaký epilóg, ktorý by knihu definitívne uzavrel. Myslím si však, že táto kniha rozhodne stojí za prečítanie. Najhoršie je to uvedomenie, že príbeh podobný tomuto, sa môže odohrávať za oknom hociktorého domu. Krásne napísaný, intímny a smutný príbeh jednej rodiny.
Smutný a silný příběh. Přiznávám se, že konec jsem nečekala. Pořád jsem doufala, že se to mezi Bárou a rodiči dá do pořádku, protože vůbec nic strašného nedělala. Konec byl zajímavě popsán - jak se Bariny ruce proměnily ve vraní křídla.
Denisa
Neověřený nákup
28.12.2022
Silné a autentické
Útla novela, ktorá ma zaujala obálkou či tematickými ilustráciami, ktoré sú do istej miery depresívne a ponuré, ale to je vo svojej podstate aj celý tento príbeh. Už anotácia napovedá, že nepôjde o ľahké a oddychové čítanie. Autorka predstavuje život rodiny, ktorá síce pôsobí navonok obyčajne, no vo svojom vnútri sa triešti na viacero dielikov, a to, čo sa v nej deje, rozhodne nie je v poriadku.
Knihu odporúčam milovníkom komorných, do istej miery až depresívnych príbehov. Tento je až príliš realistický a uveriteľný. Po jeho dočítaní mnou lomcovalo viacero emócií, od prekvapenia, cez hnev, až po smútok. A hoci by som možno, s ohľadom na tému, prijala komplexnejšie vykreslenie jednotlivých postáv a ich charakterov či zmýšľania, v konečnom dôsledku sa autorke veľmi kvalitne podarilo poukázať na to, čo bolo jej zámerom.
Toto je tak citlivo napísaná, vnímavá kniha! Téme vnímania sveta z pohľadu adolescenta sa venuje dosť málo kníh, ale táto je podaná veľmi pútavo, citlivo, ľahko a zrozumiteľne čitateľná. Rozpráva príbeh mladej Báry v obyčajnom svete škola-domov, v ktorom je vnímaná ako problémová (svojou matkou). Pritom je to talentované, bezstarostné dievča, snaživé a túžiace nájsť pokojný prístav a podporu. Príbeh je rozprávaný jednak z jej pohľadu a jednak z pohľadu jej matky - ktorá situácie vníma pohľadom dnes tak bežnej uštvanej ženy, neschopnej porozumieť vlastnému dieťaťu.
Veľmi smutné, veľmi silné, priam zdrvujúce. Miestami sa človeku až otvárajú vlastné rany z detstva.
Vrelo odporúčam a spôsob rozprávania ma motivuje kúpiť si aj ďalšie knihy tejto autorky.
Petra Dvořáková (nar. 1977) je spisovatelka a scenáristka. Vystudovala střední zdravotnickou školu a absolvovala obor filozofie na FF MU. Do povědomí veřejnosti vstoupila svým debutem, knihou rozhovorů o víře Proměněné sny, za kterou v roce 2007 získala cenu Magnesia Litera v kategorii publicistika. O dva roky později jí vyšla druhá kniha Já jsem hlad — příběh o zápasu s mentální anorexií, hledání, cestě a návratu k ženské duši. V roce 2013 vydala svou první knihu určenou dětem Julie mezi slovy, za kterou získala ocenění Zlatá stuha v kategorii beletrie pro mládež a Cenu učitelů za přínos k rozvoji dětského čtenářství; připravuje se její slovinské vydání. Novinka Flouk a Líla z roku 2015 je jejím dalším titulem pro dětské čtenáře. Pro Český rozhlas připravila sérii rozhlasových pohádek a pro Českou televizi řadu scénářů k pořadům pro děti a mládež.
MP3 ke stažení
