Knihy
E-knihy
5

Jana Benešová

Líbí se ti můj profil a chtěl by si mít podobný i ty?

Založit si profil
Oblíbené literární žánry

Líbí se ti můj profil a chtěl by si mít podobný i ty?

Založit si profil
Oblíbené literární žánry
Zobrazit více

Moje odznaky

2014
2019
2018
2017
2016
Zobrazit více

Moje čtenářské kolekce

Moje aktivity

5

Jana Benešová napsala recenzi

08.04.2019 04:39

Pamatuju si, že když jsem poprvé četla Lolitu, bylo to v takové té mé pubertální rádobyintelektuální fázi, kdy jsem chtěla působit hrozně důležitě tím, že čtu velké, složité romány. Už tenkrát jsem ale tu knihu vnímala jako něco výjimečného, i když jsem jí ještě nedokázala patřičně ocenit. Pak jsem ji četla znovu, v osmnácti, ve dvaadvaceti, v pětadvaceti. Pokaždé na mě působila jinak a pokaždé jsem byla víc a víc uchvácená tím dokonale vybroušeným jazykem, se kterým jsem se v jiných knihách nesetkala. Kniha, o které mnozí tvrdí, že je kvůli svému citlivému tématu odsouzeníhodná (dokonce kvůli tomu vyšla poprvé až po dvou letech od dokončení, v roce 1955 v pařížském Olympia Press), v sobě nese jeden z nejkrásnějších záznamů o tom, že literatura může být uchvacující už jen proto, jakým způsobem je čtenáři podána. Nabokovovo psaní si vychutnáte, je to nenapodobitelná ukázka naprosté spisovatelské brilantnosti.

Čti víc

5

Jana Benešová napsala recenzi

25.02.2019 11:02

Jestli nepohrdnete trochou thrillerovýho pošušňáníčka, tu je něco pro vás ???? Moje guilty pleasure já bylo velmi šťastný, příběh je uspokojivým kombíčkem Greys Anatomy a Twin Peaks, není to samozřejmě extra hluboký a literárně dokonalý, ale pokud máte potřebu nějakou knihu jen zhltnout a jít dál a už se neohlížet, tohle je strašně moc to pravý. A samozřejmě hlasuju za paperbackovou verzi!

Čti víc

5

Jana Benešová napsala recenzi

08.12.2015 13:56

Mám takovéhle knížky ráda. Knížky s originální a nápaditou obálkou, která okamžitě přitáhne vaši pozornost. Knížky s působivými hrdiny, které si okamžitě zamilujete a strašně jim fandíte. Knížky s obyčejnými, lidskými příběhy, popsanými tak, že vám připadají důvěrně známé a kouzelně fascinující zároveň. Knížky plné moudrých vět, nad kterými se musíte pozastavovat a podtrhávat si je.

Čti víc

5

Jana Benešová napsala recenzi

26.10.2014 12:19

Četla jsem tuhle knížtičku hned několikrát, pokaždé s odstupem několika let a můžu říct, že pokaždé jsem v ní našla něco nového, zajímavého a přínosného. A věřím, že se k ní ještě budu vracet, protože čím jsem starší, tím víc moudrosti v ní vidím. Je to jednoduché, čtivé a nesmírně půvabné vyprávění, které by se mělo stát povinnou literaturou pro všechny; třeba bychom pak na sebe byli hodnější. Za mě top světové literatury, neváhejte a čtěte. ;)

Čti víc

5

Jana Benešová napsala recenzi

26.10.2014 12:17

V knize nechybí nic typického od Steinbecka - již výše zmíněné Salinské údolí, přesvědčivé postavy, které nikdy nejsou tak docela černobílé, příběhy, které vás dojmou i rozesmějí, osudovost, starozákonní symboly a všudypřítomná kalifornská příroda, která si pohrává se životy všech obyvatel v údolí jak se jí zrovna zachce. Chápu, že Steinbeck považoval Na východ od ráje za svoje přelomové dílo, snažil se v něm uchovat historii alespoň jedné rodinné větve. Přesto bych ale za jeho stěžejní román dál považovala O myších a lidech, který stále zůstává číslem jedna mezi Steinbeckovými knihami.

Kdybych měla shrnout nějakou koncepci nebo poselství, které román obsahuje, řekla bych, že jde o boj mezi dobrem a zlem, který se odehrává nikoliv mezi lidmi, ale v lidech. To je, myslím, nejvíc znát na pomyslném Kainovi, Calebovi a možná i na jeho matce Cathy. Každopádně Caleb je dozajista postavou, která si právem zasloužila největší prostor ke konci knihy, kdy její rozhodování krásně gradovalo až k překvapivě pokojnému závěru. Čekala jsem sice na konci smrt, katastrofu, ale Steinbeck si právě těmihle nečekanými překvapeními zajišťuje čtenářovu absolutní pozornost celých šest set stran. Kupodivu se mi závěr podle autora zamlouval víc, než má očekávání. Tak nějak mě vůbec nenapadá nějaká kritika... Možná pro někoho by mohla být neúnosná délka románu, ale ujišťuji vás, že jakmile se jednou do knihy začtete (a to bude rychle, protože hned ze začátku má děj poměrně rychlý spád), už se od ní zkrátka neodtrhnete. Steinbeckovi je také občas vytýkáno, že se snaží o vlastní interpretaci Bible, že místy to občas působí poněkud násilně a nevěrohodně. To už je asi dost individuální. Každopádně těm, kteří se s biblickými příběhy dosud nesetkali, asi unikne spoustu zajímavých odkazů, symbolů, metafor.

Čti víc

5

Jana Benešová napsala recenzi

26.10.2014 12:15

Děj je vedený hlavně formou dialogu mezi hlavními i vedlejšími postavami a možná právě proto se tak dobře a lehce čte - Steinbeck vás vtáhne do děje ani nevíte jak. Schválně jsem si nikde o knize moc nečetla, abych nevěděla, jak příběh dopadne a musím říct, že to všem vřele doporučuji; opravdu je lepší nechat se překvapit a přečíst si poctivě celou knihu (pokud máte ve čtení cvik, za pár hodin ji máte přelouskanou).

Mohu stoprocentně tvrdit, že vám ze závěru bude běhat mráz po zádech. Nemůžu už ale jistojistě říct, jestli budete hlavní hrdiny za jejich činy litovat a nebo je nenávidět - to je na úsudku každého z nás. Já osobně bych je opravdu upřímně litovala, ale věřím, že se najdou tací, kteří by je odsoudili. Steinbeckova novela O myších a lidech se ale každopádně hned po přečtení stala jednou z mých nejoblíbenějších knih.

Čti víc

5

Jana Benešová napsala recenzi

26.10.2014 12:14

Všechna Wildova díla jsou protkána úvahami a citáty. I kdyby se vám od něj žádná kniha nelíbila (což pochybuji), z přečtení každé z nich si odnesete alespoň nějaké moudro či výstižný aforismus. Tahle typická vlastnost Wildova psaní se samozřejmě objevila i v jeho románu Obraz Doriana Graye, a tak se nemusíte bát, že by byla o chytré věty nouze. Ať už postavy vedou dlouhé monology nebo se špičkují v břitkých dialozích, vždycky se tam nějaká perla k zamyšlení najde.

Román, který víc než cokoli jiného připomíná dramatickou psychologickou studii. Celý příběh je popisován stručným jazykem bez zbytečných literárních kudrlinek. Možná právě díky tomu jsou nejdelší monologové pasáže tím nejčtivějším v celém příběhu. Nevím jak vás, ale mě zas a znovu překvapuje, jak jednoduše a přitom dokonale výstižně se dají popsat, charakterizovat a perfektně vystihnout krásné věci. Díky Wildovu jazyku má příběh spád a rychle finišuje v přímo grandiózní finále, které (pokud samozřejmě nevíte, jak kniha dopadne) vás doslova posadí na zadek. Takhle vybalancovat závěr na hranici reality a fantazie dokáže jen opravdový mistr.

Čti víc

5

Jana Benešová napsala recenzi

26.10.2014 12:12

Philippa Gregory se ve svých knihách stihla dotknout osudů všech manželek Jindřicha VIII. Tou nejzajímavější a nejpopulárnější z nich každopádně zůstává Anna Boleynová. Přiznávám se, že už od základní školy mám tuhle historickou postavu v oblibě, není tedy divu, že už jen proto mám pro román slabost. To však není jediný důvod. Pro tuto knihu jako pro jednu z mála není Anna to nejdůležitější, i když je vlastně celá o ní. Příběh totiž vypráví Annina mladší sestra Mary, o které se vlastně ani pořádně neví, jestli vůbec existovala, zda byla starší/mladší a hezčí/ošklivější. Gregory pracuje s předpokladem, že Mary existovala, byla mladší a jestli ne krásnější, tak alespoň o sto procent hodnější než Anna. Jindřich VIII. se do ní zamiloval po prvních neshodách s Kateřinou (první manželka, původem španělská princezna) a před milostnými eskapádami s Annou. Po dvou levobočcích ji ale opustil, protože se nechal okouzlit její starší sestrou. A pak už probíhá všem známý příběh, který vyvrcholí useknutím hlavy jedné z mnoha Jindřichových manželek.

Králova přízeň (podle které se mimochodem natočil stejnojmenný film a jinak pojmenovaný seriál, z nichž ani jedno není tak dobré, jako kniha) poslouží určitě jako víc, než jen opakování k testu z dějepisu, je to příjemná oddychová četba, u které se nebude nudit žádný milovník historických románů.

Čti víc

5

Jana Benešová napsala recenzi

26.10.2014 12:10

Šani Boianjiu prošla stejným výcvikem jako její hrdinky, takže vše popisuje nesmírně autenticky. Je to zvláštní kniha, protože tu není typický vypravěč. Ve vyprávění se střídají Jael, Avišag i Lea, do děje nahlížíme jejich pohledem pomocí ich i er formy, někdy v přítomném čase, občas se vracíme do minulosti. Příběh začíná na hodině dějepisu v karavanu, který měli na vesnici místo školy, a pokračuje mezi elitními střelci, strážci hranic a policisty na kontrolních stanovištích. Dívky se rozcházejí a zase scházejí.

Po dlouhé době se mi opravdu líbila anotace knížky. Zvlášť tahle věta: Žijí v jedinečné, jakoby zhuštěné vteřině těsně předtím, než začne jít o život. To je hrozně vystihující. Ve válce se totiž dost často na něco čeká. Očekávala jsem dramatickou akci, ale Šani Boianjiu mi přichystala něco úplně jiného. Čtenář po celou dobu čtení velmi intenzivně prožívá onu zhuštěnou vteřinu, celou dobu čeká, kdy konečně vypukne to zabijácké šílenství, které na dívkách zanechá nesmazatelnou stopu.

Čti víc

5

Jana Benešová napsala recenzi

26.10.2014 12:08

To jsem zase jednou narazila úplně náhodou na úžasnou knihu. Vybrala jsem si ji hlavně díky obálce, líbí se mi jednoduché a výrazné grafiky. Jen jsem doufala, že ten příběh nebude až moc nudný. Už podle anotace bylo jasné, že nějaká velká akce nebo drama mě nečeká. A taky že ne. Dramatické to rozhodně není. Je to ale milé, humorné, citlivé a čtivé. Příběh plyne lehce a než se nadějete, máte ho přelouskaný. Dan Rhodes píše jednoduše, ale má svůj vlastní osobitý styl psaní, který mi hrozně seděl. Stejně tak i ten jemný humor, sotva znatelný, vůbec ne prvoplánový. Čtete v er formě a celou dobu se soustředíte na Miyuki. Velmi typické budou zřejmě pro tohoto autora popisy toho, co hlavní hrdina právě jí. A ačkoliv se Miyukin jídelníček skládá hlavně z pražených arašídů a instatních nudlí, nedoporučuji číst knihu s prázdným žaludkem.

Čti víc

„Kdybych byl diktátorem, zakázal bych zákonem půjčování knih.“

William Saroyan