Líbí se ti můj profil a chtěl by si mít podobný i ty?
Založit si profilPrávě čtu
O mně
@vodkarolina
My bookshelf is a graveyard full of people I’ve never met but loved.
Oblíbené literární žánry
Oblíbení autoři
Moje srdcovky
Moje aktivity
Napínavé to je, zvraty to má, čte se to dobře. I tak jsem ji dvakrát odložila a neměla jsem neutuchající potřebu se k ní okamžitě vrátit. Konec mě vyloženě naštval, protože jsem byla napjatá jak kšandy, jaké bude rozuzlení a vlastně jsem ho nedostala a “musím” si koupit další knihu.
Emotivní, těžký a bohužel častokrát reálný příběh. Je zvláštní, jak se nám tak těžká témata tak „dobře“ čtou. Možná se cítíme bezpečně, dokud o nich jenom čteme.
Do Báry se přitom nejde nevžít. Nejen že sledujete, co se jí děje, ale postupně s ní začnete prožívat i její emoce, strach, vztek a hlavně obrovskou bezmoc. A pokaždé, když se objeví alespoň malá světlá chvilka a na chvíli máte pocit, že by se něco konečně mohlo obrátit k lepšímu, je vzápětí smetená další dávkou naprosté dětské /a vlastně nejen dětské/ beznaděje.
O to horší je, že na celé situaci není nic přehnaně dramatického nebo vzdáleného realitě. Právě naopak. Za dveřmi úplně obyčejné, navenek spořádané rodiny se postupně odehrávají věci, které možná nejsou na první pohled vidět, ale o to víc bolí. A asi právě proto Vrány fungují tak silně.
Když jsem četla poslední kapitolu, ani jsem nevěděla, že je poslední. Pamatuju si, že jsem si v jednu chvíli říkala: „Bože, už zase. Proč?“ A pak najednou konec. Úplně jiný, než jsem čekala. A vlastně… jaký konec?
Právě posledních pár vět ve mně možná zůstalo nejvíc. Jsou napsané tak, že si je můžete vyložit několika způsoby, a přesto mám pocit, že se v nich stalo něco naprosto zásadního. Překvapilo mě, jak málo se právě o tomhle konci mezi čtenáři mluví, protože já nad ním po dočtení přemýšlela snad nejvíc.
Teď už vím, že Vrány dostávají pokračování v podobě knihy Rány, tentokrát zaměřené na Katku. Jsem na něj zvědavá, i když mám trochu rozporuplné pocity. Vrány pro mě totiž fungují právě tím, jak náhle, tvrdě a nejednoznačně skončí. Klidně bych je nechala jako jeden uzavřený příběh s koncem, který si musí každý čtenář zpracovat sám. Na druhou stranu pohled Katky, tedy toho „hodného“ a zvýhodňovaného dítěte, může celému příběhu dát úplně další rozměr.
Krátká kniha, která se přečte skoro sama. Jenže v hlavě zůstane mnohem déle, než trvá ji přečíst.
Dlouho jsem nečetla něco, z čeho bych měla tak rozporuplné pocity. První polovina knihy naprostá nuda, bála jsem se, že to nedočtu. Druhá polovina je zajímavější a napínavější, to už jsem přečetla na jeden zátah. Kdo je pachatelem mě napadlo, spletla jsem se, ale zároveň jsme nebyla úplně mimo. Dvojité rozuzlení na konci je fajn, tak jak to Trpková prostě umí, ale ta cesta k pořádné akci byla velmi namáhavá. S ostatními autorčinými díly se bohužel nedá srovnávat.
Rezonuje ve mně komentář tady (s/o Shira009) s myšlenkou "Tohle mohlo být dobré.. kdyby to bylo lepší." Protože líp bych to nepopsala. Do zhruba 3/4 knihy jsem byla poměrně napjatá a zajímalo mě, jak to celé dopadne a kdo z těch (ne)podezřelých je vrahem. Ale stále jsem čekala na to wow a najednou byl konec. A wow nikde. Jasný, takový formát jsme četli už několikrát, to samo o sobě už smrdí průserem, ale tady se točíte v kruhu jak bludný holanďan a zvraty a šoky nikde. A ta úplně zbytečná linka ducha oběti, která tam celou dobu působila absolutně navíc, jen abychom se trochu lišili a pokud by na konci došly nápady, tak by nám to když tak duch mohl vysvětlit. K nikomu si za celou dobu čtení nlze vytvořit bližší vztah, kladné postavy nevzbuzují pozitivní emoce a záporáci nevzbuzují negativní emoce. Rozhodovala jsem se mezi 2 a 3 hvězdami, hlavně z důvodu, že chvíli mě v napětí příběh držel, i když nepokračoval dle mých postav. Pak jsem se začala soustředit na vedle mě ležící obálku knihy, která nese pod názvem větu " Kdo položí otázku, měl by být připraven na odpověď..." No po dočtení si víc zbytečnou a univerzální větu ala 'ať to vypadá dramaticky' neumím představit.
Víc jak tři hvězdy si nezaslouží. Některé povídky byly fajn, některé naopak strojený a nudný nesmysl, který mě donutil knížku na nějakou dobu odložit. Povídky mám obecně ráda, je to rozmanité čtení, ale tohle bylo trochu nucení.
- Boris Dočekal
- David Urban
- Jiří Březina
- Kateřina Surmanová
- Kristýna Trpková
- Marek Epstein
- Petr Bým
- Petra Dvořáková
- Petra Klabouchová
- Radek Blažek
- Sára Zeithammerová
- Boris Dočekal
- David Urban
- Jiří Březina
- Kateřina Surmanová
- Kristýna Trpková
- Marek Epstein
- Petr Bým
- Petra Dvořáková
- Petra Klabouchová
- Radek Blažek
- Sára Zeithammerová


















