Líbí se ti můj profil a chtěl by si mít podobný i ty?
Založit si profilPrávě čtu
O mně
@vodkarolina
My bookshelf is a graveyard full of people I’ve never met but loved.
Oblíbené literární žánry
Oblíbení autoři
Moje srdcovky
Moje aktivity
Trochu slabší než předchozí díl. Nová tvář v podobě posluchače příběhu Ciri, kterou jsem si oblíbila okamžitě. Geraltova linka určitým stylem šokovala.
Co mě trochu mrzí je poměrně odfláklá linka Potkanů. Pořádnou akci dostanou až tuto knihu, ale je jediná. Dala bych jim víc prostoru. Takhle z knih působí jako parta fracků vyvádějící nekalosti, absolutně jsem si nimi nevytvořila vztah a trochu mě ta linka otravovala. Je blbý, když vás kvůli tomu pak otravuje i hlavní hrdinka. :D Chybí mi taky nějaký progres u Ciri. Celá série je primárně o ní, ale nějak mi nesedí její progres skokem. Velmi dlouho byla malé ufňukané děcko, najednou vraždí s Potkany a žije milostným životem. Kdy se to stalo?
Samo o sobě jinak fajn, Sapkowski umí skvěle psát a vyprávět, těším se na další.
Prozatím nejlepší díl celé série. Osobně miluju humor trpaslíků a tady se nám ho dostává poměrně dost, přichází také důležitá a oblíbená postava Regis. Celkově jedeme na několik dějových linek, masivně převažující je právě cestování s Geraltem a velmi vytříbenou (a mnou velmi oblíbenou) společností. Ciri je v tomto díle kromě začátku trochu v pozadí, což je škoda, obecně mě její dějová linka moc nenadchla.
Celkově ale velmi povedený díl, méně složité politiky jako tomu bylo u předchozího dílu. Bavila jsem se, zasmála jsem se a Geraltův osobnostní posun mě potěšil.
Hvězdička dolů jde hlavně za množství politiky a intrik. Chápu, že k tomu svět Zaklínače patří, ale v některých pasážích se najednou míchalo tolik postav, zrad, dohod a pletich, že jsem spíš jen klouzala očima po stránce a čekala, až se to celé nějak rozuzlí. Nakonec to člověk pochopí, ale místy je to zbytečně matoucí.
Trochu mi vadily i některé skoky v čase a vynechané mezikroky. Občas se stane zásadní událost a další kapitola už čtenáře hodí do situace „po všem“, bez toho, aby ukázala samotný přechod, následky nebo cestu k tomu bodu. Neříkám, že musí být všechno doslovně vysvětlené, ale u některých momentů jsem měla pocit, že bych ocenila trochu víc prostoru a emocí mezi tím.
Jinak mě ale Čas opovržení pořád bavil. Má silné momenty, napětí, důležité posuny pro hlavní postavy a Ciri tady podle mě dostává úplně nový rozměr. Jen je to za mě díl, který vyžaduje víc soustředění a místy umí být dost zahlcující.
Já to asi nedokážu hodnotit.
Takhle, bavilo mě to, moc. Ráda se v knihách dostávám na místa, kam bych se jinak nikdy nedostala a přečetla bych takových knížek plných příběhů klidně dalších pět. Nevím ale, jestli podělit se o příběhy byl (vzhledem k doslovu) autorčin záměr. Navíc, ačkoli se před doslovem zmiňuje, že nechce, aby ta kniha působila jako že být společnicí je hrozně super a všechno je růžový - na mě osobně právě přesně takto působí. Nechci, aby to bylo pochopeno špatně, přesně jak se v doslovu zmiňuje i autorka, všichni máme vnímání a vlastní hranice někde úplně jinde a podle toho já hodnotit nechci. Přijde mi ale, že si v tomto konkrétním bodě prostě docela protiřečí.
Overall ale, bylo to super a kdyby dokázala napsat další a klidně nás vzít ještě víc do nitra tohoto byznysu (možná tentokrát trochu víc do té nepříjemné a nebezpečné stránky), přečetla bych si to.
Dávám tedy 4* - když se odprostím od svých vlastních hranic, bylo to super, ale stojím si za tím, že to, co nám tou knihou chtěla autorka říci je trochu v rozporu s tím, co nám opravdu řekla.
Taková příjemná, dost předvídatelná oddechovka. Měla jsem zpočátku strach, že budu číst to samé, jako v prvním díle, na začátku se to tak hodně jevilo. Ale autorka dokázala pěkně obrátit a mělo to příjemný a rychlý spád. K odpolednímu odpočinku perfektní knížka.
3,5*
