Známá a oblíbená francouzská spisovatelka Delphine de Vigan navazuje v novele Vděk na předchozí knihu Pouta a opět se věnuje různým aspektům mezilidských vztahů. Hrdinkou... Číst víc
Vycházíme z průměrného údaje o rychlosti čtení 230 slov za minutu, od knihy ke knize a od čtenáře ke čtenáři se to však může lišit.
Známá a oblíbená francouzská spisovatelka Delphine de Vigan navazuje v novele Vděk na předchozí knihu Pouta a opět se věnuje různým aspektům mezilidských vztahů. Hrdinkou jímavé, ale i humorné knihy je rezidentka domova pro seniory Miche Číst víc
Známá a oblíbená francouzská spisovatelka Delphine de Vigan navazuje v novele Vděk na předchozí knihu Pouta a opět se věnuje různým aspektům mezilidských vztahů. Hrdinkou jímavé, ale i humorné knihy je rezidentka domova pro seniory Michele Seldová zvaná Miška. Svérázná stařenka s duší mladého děvčete paradoxně k tomu, že pracovala jako korektorka v novinách, trpí postupující afázií, poruchou řečových schopností. Ztráta slov, která Miška nahrazuje jinými, je sice zdrojem komických efektů, ale zároveň prozrazuje leccos z její dramatické minulosti
Máte o knize více informací než je na této stránce nebo jste našli chybu? Budeme vám velmi vděční, když nám pomůžete s doplněním informací na našich stránkách.
Hodnocení
4,8 / 5
11
1
1
0
0
Čtenářské recenze
Natália z nathalysreading
Neověřený nákup
22.9.2023
Kniha je emocionálna búrka, na ktorú sa nedá pripraviť. Ani dáždnik by nepomohol. Čitateľ je do nitky premočený citmi, no chce viac. A aj to dostane. Je neuveriteľné, koľko vrstiev má toto dielo. Stále som odlupovala ďalšiu a ďalšiu a napokon som zistila, že je premyslené do úplných detailov. Najprv si možno pomyslíte, že kniha je o starobe a ľuďoch, ktorí sa snažia odvrátiť jej ničivé následky. Poviete si: „Dobre, dočítam to, lebo je to nádherne smutný príbeh.“ Avšak potom vás to pohltí. Vděk sa len maskuje. Dej budete považovať za jednoznačný, ale nie je to tak. Autorka je čistý génius.
Když jdu navštívit Mišku, pozoruji obyvatelky domova. Ty hodně staré, středně staré i ty méně staré a občas mám chuť se jich zeptat: pohladí vás ještě někdo? Obejme vás někdo?
Myslím si, že český jazyk ponúka lepší priestor na hranie sa so slovíčkami. Hlavná postava totižto už komolí slová. Prečítala som si slovenskú ukážku a výber slov sa mi nepáčil. Český preklad je vtipný. Vo svojej podstate je to tragikomické a ja som sa smiala cez slzy. A znova sme pri tom, koľko vrstiev má tento počin. Je citlivo humorný. Sami tušíte, že na tých situáciách by sa človek nemal smiať, no je to také pravdivé a ľudské, že sa tomu neubránite. Avšak stále cítite tragickosť, ktorá je vsiaknutá do stránok. Začnete tiež plakať. Spisovateľka vie, ako človeka úplne vyšťaviť. Kniha je tak nabitá emóciami, že vás rozbije na kúsky a opäť poskladá a vy jej za to ešte poďakujete.
Vděku nič nechýba. Ukrýva v sebe mnoho. Toto je počin, ktorý nadchne náročných čitateľov. Na autorku som čítala samé chvály a teraz s nimi môžem iba súhlasiť. Chcem viac! Stala som sa závislou od jej tvorby. Milujem francúzsky štýl písania. Tú komplikovanosť v jednoduchosti. Potvrdilo sa mi, že ho mám vyhľadávať naďalej.
Ach, Delphine de Vigan, opäť ma dostala. A prekvapila. Po troch prečítaných knihách tento rok (Děti nade vše, Ani později, ani jinde a Pouta) som sa pustila do štvrtej pripravená na ďalšiu sondu do ľudí, trápenie a problémy.
A ono to aj prišlo, ale spôsobom, ktorý som naozaj nečakala. Svojim spôsobom pozitívnejšia kniha, oproti ostatných rozhodne. Kvôli afázii hlavnej hrdinky, ktorá stráca schopnosť používať správne slová, je miestami až komická. Ale de Vigan práve touto rečovou poruchou ešte viac zvýraznila ten skutočný problém.
Pod tým všetkým je nie iba jeden smutný príbeh z detstva a potreba vďačnosti. Nie bežného každodeného ďakujem. Ale hlbokej úprimnej vďačnosti.
Po jazykovej stránke perfektné.
Krátke, úsporné a zároveň silné.
Zatiaľ asi najkrajšia kniha od Delphine de Vigan. Ale ešte ma ich pár čaká a už viem, že autorka vie veľmi prekvapiť. Má jedinečnú schopnosť uchopiť silný príbeh jednoducho, trefne a vyždímať z hrdinov i čitateľov veľa emócií.
Toto bolo tak literárne krásne. Doslova som cítila každé jedno slovo. Je to spojenie smútku s úsmevom, srdce vás bolí a pritom máte úsmev na tvári.
Krásne.
Síce knižka pôsobí celkom jednoducho a priamočiaro, avšak aj vďaka doslovu som si uvedomil, že téma a príbeh išli hlbšie ako by sa na prvýkrát zdalo. Autorka opäť nesklamala a ponúkla zmysluplné čítanie.
Příběh o tom, jak je důležité vnímat skutečný význam slova děkuji, jak je důležité být vděčný a dostatečně to říkat nahlas.
Hlavní hrdinkou knížky je Miška, svérázná stařenka, která se ocitá v pečovatelském domě. Trpí postupnou ztrátou řeči, paradoxem k tomu, že kdysi pracovala jako korektorka v novinách. Oporou jí je její chráněnkyně Maria i logoped Jérom. Kniha nám postupně odhaluje jejich osudy.
V knize se střídá dojetí i úsměvné části. Je to tak pěkně vyvážené, ale připravte se na to, že Vás kniha prostě dostane. Donutí Vás se zamyslet sami nad sebou.
Knihu jsem vzala do ruky v době, kdy mi odvezli babičku (93 let) do nemocnice. Nejdřív jsem si říkala, že to skutečně nebyl dobrý nápad, kniha mě úplně emočně rozložila. Ale až když jsem ji dočetla (což Vám zabere jedno odpoledne), pochopila jsem, že kniha přišla v pravou chvíli. Člověk se zamyslí nad životem svým i svých blízkých. Dokud není pozdě, běžte a buďte vděční a buďte tu pro své maminky, tatínky, babičky a dědečky. Jednou se Vám to vrátí přes Vaše děti.
Tuhle knížku jsem určitě nečetla naposledy. A dala bych ji do povinné četby všude, kam se dá.
To, ako autorka ukladá slová vedľa seba lahodí duši. Takto nejako si predstavujem koniec života človeka, ktorý ho prežil najlepšie ako vedel.
Olga Kantorova
Ověřený nákup
16.11.2019
Krasna kniha, dej nie je podstatny, ale krasne napisane, ako vsetky knihy od
tejto autorky. Dojimave , krasne.
Danny
Neověřený nákup
4.11.2019
Toto bolo tak literárne krásne. Doslova som cítila každé jedno slovo. Je to spojenie smútku s úsmevom, srdce vás bolí a pritom máte úsmev na tvári. Musím povedať že preklad je skvelý. Som zvedává na ten náš.
Pracovala dvacet let jako ředitelka výzkumu v jedné francouzské společnosti, nyní se věnuje pouze literatuře.
Svůj první román Dny bez hladu vydala roku 2001 pod pseudonymem Lou Delvigová. O čtyři roky později publikovala pod svým skutečným jménem knihu Pěkní chlapci, roku 2006 prózu s názvem Jednoho prosincového večera, jež jí vynesla první literární ocenění. Světového úspěchu dosáhla románem No a já z roku 2007 - ve Francii získal dvě literární ceny a ocitl se v nejužším výběru na prestižní Goncourtovu cenu: dílo bylo přeloženo do dvaadvaceti jazyků.
Následovaly romány Ani později, ani jinde a Noc nic nezadrží, v němž líčí komplikovaný vztah ke své matce. Jejím nejnovějším dílem je Podle skutečného příběhu, psychologický thriller, v němž líčí všechny útrapy slavného spisovatele a originálním způsobem manipuluje s autobiografií a fikcí.
Současný ODEON navazuje od roku 1999 na tradici někdejšího renomovaného nakladatelství a věnuje se překladovým i domácím autorům. Knihy vycházejí v těchto edicích: Světová knihovna (190 svazků), Knihovna klasiků, Česká řada. Mezi kmenové autory Odeonu patří John Irving, Haruki Murakami, Chuck Palahniuk, Michel Houellebecq, Michael Cunningham či Sofi Oksanen. V České řadě vycházejí například díla Terezy Boučkové a Marka Šindelky. Odeon patří do nakladatelského domu Euromedia Group.
Chtěli byste si prohlédnout všechny své recenze na jednom místě a podělit se o ně s ostatními čtenáři? Aktivujte si čtenářský profil, kde můžete zvyšovat svou knihomolskou úroveň.
EPUB
