Líbí se ti můj profil a chtěl by si mít podobný i ty?
Založit si profilO mně
Po dvaceti letech jsem se konečně vrátila k mé dávné lásce - čtení. Čtu knížky různých žánrů - romantické, krimi, thriller, fantasy...
Oblíbené literární žánry
Oblíbení autoři
Moje srdcovky
Moje aktivity
Ivorovi a jeho nejlepším kamarádům je šestnáct. Škole moc nedají, avšak stále se propadají hlouběji do světa drog, násilí a kriminality. Kam až je může tenhle život zavést?
Uf, tak tohle bylo silné, drsné a nepředstavitelné. Bohužel však hodně aktuální a současné. Je tu ukázán život v Oslu, řeší se tu spousta vážných témat, ať už rasismus, vliv rodiny, hlavně té nefunkční, přistěhovalectví, drogy, násilí. A tohle všechno je schováno do velice úsporného a svižného textu, který je odrazem dnešní mládeže, kdy působí spíš jako krátké zprávy. Vlastně takový deník.
Je tu opravdu hodně současných slangových výrazů a přiznám se bez mučení, spoustě z nich jsem nerozuměla (asi už jsem stará :-D), ale naštěstí na konci knihy je připraven slovníček. Rozhodně smekám před Václavem Křenkem, který si s překladem poradil naprosto bravurně, ač to zřejmě musel být pořádný oříšek.
Je to smutné čtení, obzvláště, když si představíte, že takhle spousta mladých opravdu žije. Celou dobu jsem měla před očima film Trainspotting a bylo mi z toho vážně úzko.
Ztráta, láska i naděje. To je to, co najdete v autorčiných básních. Jsou neskutečně silné a osobní. V některých z nich jsem se našla, dokázala jsem je pochopit a prožít je. Nejednou jsem si i pobrečela.
Kolikrát stačí jen pár řádků a před očima vám vyvstane nelehký život. Autorka se tu vypsala ze svých bolestí a věřím, že jí to pomohlo.
Něco mi už nepřišlo jako básně, ale spíše jako různé úvahy a zamyšlení.
První část knihy se mi rozhodně líbila více, ale v podstatě z každé básně jsem si dokázala něco vzít.
Jak bych tuto knihu shrnula? Emoce, emoce, emoce!
Francesca a Maddalena, dvě kamarádky, které rozdělila tragická událost. Právě se nacházíme v roce 1940 a uplynuly čtyři roky, co se děvčata neviděla. Když se podaří dostat Maddalenu z blázince, kam byla umístěna, zjišťují, co zbylo z jejich přátelství a zda se dá navázat tam, kdy se viděly naposledy. Navíc zuří válka a to znamená, že je potřeba riskovat své životy, aby člověk přežil.
Předchozí román Dareba byl naprosto skvostný, proto mi bylo jasné, že si Ničemu nutně potřebuji přečíst. Dareba je sice jen jedna, ale i tak jsem si tuto knihu moc užila.
Dareba a Ničema. Už to nejsou malé holky, ale ženy, které mohou mnoho dokázat. Ze začátku to pro mě bylo pomalejší a rozpačitější, ale jakmile přišla druhá část, příběh mě neskutečně pohltil. Máme tu jednu skvělou myšlenku za druhou. Pravdy, které nechtějí být viděny, a to ať před osmdesáti lety, tak i dnes.
Je tu ukázán život v Itálii během druhé světové války. Strach, ale i odvaha a síla postavit se zlu. Je to kniha o ženské síle a o přátelství, které přetrvá věky. Jsou tu skvěle vykresleny pocity člověka, který skrývá tajemství, za které se cítí vinen. Je tu lidskost, ale i hrůzy ze stran fašistů a nacistů.
Tuto knihu můžete číst, aniž byste četli předchozí díl, ale já vám rozhodně doporučuji to vzít pěkně popořádku, nejdřív si tak přečtěte Darebu.
Ničema je knihou, která vám může otevřít oči.
Druhá světová válka „přesunula“ Těšínsko, najednou patří k Říši a Marta s bratrem se rozhodne, že opustí rodiče a začnou jinde, kde by mohlo být bezpečněji. Avšak touha vrátit se zpět je silná. Bohužel, ani konec války nezaručí, že se vše vrátí do bezpečných kolejí.
Od autorky jsem již četla knihu Příběh mateřídoušky, která se mi moc líbila, ale měla jsem trošku problém s linkou ze současnosti. V této knize je jen jedna linka, ta historická a za mě opravdu velká spokojenost. Drahá Marto je nádherný příběh, který vás dojme.
Hned v první kapitole některé popisy zapříčinily, že jsem četla, ani nedýchala, byla jsem napnutá a potřebovala jsem číst dál. Máme tu ukázané silné rodinné pouto i poutu k místu, kde žijete. Je tu přátelství, láska, a hlavně pak život v nelehké době, kdy se musíte často přizpůsobit a podřídit, abyste přežili.
Je to smutné čtení o nelehkém životě v česko-polském pohraničí. Některé historické události tu byly ještě horší než v jiných částech naší vlasti a je skvělé, že se na ně nezapomíná, a právě díky takovýmto knihám se o tom dozvíme více.
Nesmím zapomenout zmínit ani nádhernou obálku, ale hlavně to, jak krásně tu jsou popsána místa, kde Marta vyrostla. Je z nich cítit, že je autorka dobře zná a sama je má moc ráda.
Úžasná knížka plná emocí a nelehkého života, kterou si rozhodně přečtěte.
Tereza je spisovatelka a ač to byl její velký sen, napsat knihu, stále není spokojená. Se sebou, se životem. Snaží se najít vlastní hlas, a to někdy až zvláštním způsobem.
Co na této knize oceňuji, je hra se slovy. S jejich významem a jejich vnímáním. Mnohdy nutí čtenáře zamyslet se, jak to má právě on, co je mu bližší. Je tu také spousta zmínek a odkazů na další knihy, hlavně na klasiku.
Je to vlastně úplně obyčejný příběh, avšak až filozoficky pojatý. Jsou tu pasáže, které se mi moc líbily, avšak asi pro mě převažovalo to, že mě kniha moc nebavila. Často jsme se tu točili v kruhu jedné myšlenky, a to mě prostě nudilo. Takové určité „potvrzení“ toho, že si mě kniha nezískala je, že na ni po pár dnech zapomenu, a to přesně byl tento případ.
Za mě tedy rozpačité a zvláštní.
Život v rodině se závislostí. Jak se tu žije? Malá Můrka se čím dál víc nevyzná ve svém tátovi. Buď je to ten hodný, který ji dokáže odpovědět na každou otázku anebo ten druhý, který se ztrácí v alkoholu. Jak dokáže ovlivnit rodinný život naši budoucnost? Dokážeme se zbavit zajetých vzorců anebo zůstaneme ve stejných kolejích?
Jsem opravdu vděčná za edici Hlas. Co kniha, to poklad! Každá dokáže otevřít takové téma, které mi je něčím blízké, nebo takové, o kterém chci číst, o kterém chci mluvit. Nejinak tomu bylo tentokrát. Příběhy o závislostech prostě ráda čtu a ano, mám k nim nějakým způsobem blízko, takže mě vždy zasáhnou.
Tuhle knihu můžete brát jako deník, který se rozpadl a vy hledáte stránky tak, jak jdou po sobě. Pročítáte je a v hlavě si díky nim skládáte ucelený příběh jedné rodiny, ve které nebyla nouze o bolest a strach.
Je to skvěle napsané, že mě to okamžitě vtáhlo, nevnímala jsem okolí a jen prožívala život Můrky, to, jak vnímala svou rodinu a sama sebe. Chtěla jsem jí pomoc, chtěla jsem ji obejmout, chtěla jsem jí říct, že zase bude dobře. Je to prostě ze života. Je to smutné a bolavé, ale občas tu najdete i záblesk naděje.
Malá kniha rozměrem, ale velká svým obsahem.
Chalupa na samotě u lesa, jen ticho, klid, zvířata a Kristýna. Utíká před svou minulostí, ale tak snadné to nebude. Jednoho dnes ji právě minulost zaklepe na dveře a ona se bude muset vyrovnat se stíny z předchozího života. Dokáže se ještě změnit? Nebo už je pozdě?
Nenápadná kniha, která otevírá spoustu bolavých a vážných témat, vás možná překvapí. Poznáváme tu Kristýnu, ženu, která má již něco odžito a život ji párkrát podrazil nohy. Bojovala, ale teď už chce jen svůj klid.
Kniha se mi četla moc dobře a myslím, že se tu i spousta čtenářů může najít, obzvláště, pokud si třeba něčím podobným prošli, ale pro mě to bylo málo. Nebylo to špatné, ale za mě dost jednoduché až prvoplánové a co je pro mě nejdůležitější emoce. Ty se na mě bohužel nedokázaly přenést, a to je známka toho, že si ke mně kniha nenašla cestu.
Když začne být v roce 1938 v pohraničí nebezpečno, prchá Honza se svou rodinou do Prahy. Za zdmi starého domu, kde bydlí, se rodí přátelství i láska v době, kdy je jinak vše temné a mizí lidé, kteří se už nikdy nevrátí.
Tohle je vážně velký román o nelehké době, o síle přátelství a lásky. O odhodlání změnit svět, alespoň tak, na co máme síly. Je o odvaze, ale i strachu.
Je vidět, jakou práci si autor s knihou dal. Každá linka příběhu, každý osud, je tu dobře promyšlený a vždy v tu správnou chvíli odhalený. Místy budete mít pocit, že jste součástí celé té party, která v knize je. Hlavním hrdinům budete fandit, budete za ně dýchat, i když někdy spíše jen budete tajit dech nad tím, co se v té době dělo.
Kniha je to bezpochyby skvělá, příběh opravdu silný, ale upřímně, mě se to nedotklo tak, jak jsem očekávala. Nevím, možná jsem knihu četla jen ve špatném rozpoložení, možná jsme se s autorem v něčem úplně nepotkali…
I přesto, že mi to nesedlo stoprocentně, vám knihu rozhodně doporučuji a jsem naprosto přesvědčená, že bude kniha sbírat jen nadšené ohlasy.
Seznamte se s Flynnovými a jejich chaotickým světem! Bud a Catherine se snaží vyrovnat s rozpadajícím se manželstvím po svém najdou si nové vztahy. A jejich tři dcery? Nejstarší Abigail se zaplétá s pochybným mužem, prostřední Lousie vede tajnou korespondenci na internetu a nejmladší Harper je jednoznačně geniální.
Tohle je kniha, u které je možná lepší si anotaci vůbec nečíst a jen se nechat překvapit, co všechno vám přinese. A věřte, že toho nebude málo. Od prvních stránek se na vás valí lavina slov a vy nevíte, jestli se máte smát nebo být smutní. Je tu spousta černého humoru, ale zároveň i mnoho vážných témat.
Mám opravdu ráda příběhy o „potrhlých postavičkách“. To, když jsou hlavní hrdinové jiní, když se vymykají z běžných „škatulek“, ale žijí si po svém. (V něčem mi kniha trošku připomněla knihu Na obtíž od Colleen Hoover, kde také máme hodně zvláštní rodinku).
Celý příběh je svěží, má to spád i nečekaný vývoj, nemohla jsem se od příběhu odtrhnout a potřebovala jsem číst, abych věděla, jak tohle celé může dopadnout. Přiznávám, že konec byl vážně překvapivý a už možná trošku za hranou, ale i tak jsem si celou knihu maximálně užila. A to i díky tomu, že je vážně skvěle napsaná, autorka používá nádherné věty, a i proto se mi příběh tak líbil.
Tohle bylo jiné, ale skvělé! Zajděte na návštěvu k Flynnovým, ale buďte připraveni vážně na všechno.
Devadesátá léta, hornické město, fotbal a Jan. Dospívající kluk, který má nemocnou matku, otec je alkoholik a kluci na fotbale ho šikanují. Dokáže se postavit vlastnímu strachu a odhodlá se ke vzpouře?
Jak to máte s knihami, které dostanou literární ocenění? Já jsem většinou s takovými knihami spokojená a jelikož jsem díky Literární ceně Knižního klubu objevila skvělou Emu Labudovou, nemohla jsem si nechat ujít ani prvotinu Ondřej Sysla.
Na příběhu je ukázáno, že nám život někdy naloží víc, než můžeme unést. Ale je důležité vydržet, postavit se tomu a nevzdat se.
Jan tu dostal opravdu pořádnou nálož, se kterou by se mnohdy nesrovnal dospělý, natož malý kluk (trochu jsem měla problém, že jsem ze začátku vůbec nedokázala odhadnout, kolik je Janovi let, mnohdy mi přišel starší, než skutečně byl, a to mi ve čtení dělalo trochu problém.). Těžký život horníka a alkohol přináší do rodiny spoustu vypětí a bolestných situací. Některé pasáže se mě opravdu hodně dotkly.
Ze začátku na mě kniha byla docela zdlouhavá a něco se mě nedotklo tak, jak by mělo, tak nehodnotím plným počtem, ale pokud rádi čtete o nelehkých lidských osudech a rádi poznáváte nové české autory, tak si Chlast nenechte ujít.
