Líbí se ti můj profil a chtěl by si mít podobný i ty?
Založit si profilO mně
Po dvaceti letech jsem se konečně vrátila k mé dávné lásce - čtení. Čtu knížky různých žánrů - romantické, krimi, thriller, fantasy...
Oblíbené literární žánry
Oblíbení autoři
Moje srdcovky
Moje aktivity
Šestnáctiletý Šimon se díky kamarádům z jejich blackmetalové kapely snaží uniknout nudě běžného života. Jednoho dne jim do cesty vstoupí Sorat, podivný muž, se kterým se rozhodnou vyvolat ducha dávno zemřelé dívky. Od této chvíle se věci dají do pohybu a kluci začínají prožívat zvláštní situace.
Tohle bylo tak skvělé čtení! Okamžitě jsem si zamilovala autorčin styl a je mi jasné, že si potřebuji přečíst i její další knihy.
Bylo to drzé, svěží, uvěřitelné, vtipné, čtivé, ale zároveň tu najdete i věci ze života, které znáte, i ty které raději neznáte. Autorka se toho nebojí, používá sprosté výrazy, ale všechno to tam pasovalo a spíše jsem se nad nimi usmívala, než pohoršovala.
Díky tomu, že to vypráví šestnáctiletý kluk, to má šťávu, energii. Moc mě to bavilo. Od čtení jsem se nemohla odtrhnout a jen kvůli společném čtení, jsem si knihu dávkovala po částech a mohla jsem s ní tak strávit celý týden. Opravdu jsem se těšila, až si přečtu svou denní dávku
Bylo to vážné, vtipné, ale i napínavé. Chtěla jsem vědět, co bude dál, kam nás příběh zavede.
Vážně tleskám a Ivu Hadj Moussa si přidávám na seznam mých oblíbených autorů.
Těhotenství a mateřství. V životě ženy naprosto zásadní období. A to ať ta naplněná a chtěná, tak i ta, která nepřijdou či přijít nemají.
Ema je mladá a divoká, chce si užívat života. Ale najednou přijde zlom a do jejího života vstoupí touha. Touha mít dítě. Avšak cesta k vysněnému mateřství bývá trnitá a někdy není lépe ani když se konečně podaří otěhotnět. Hyperemesis gravidarum. Tento latinský název zní děsivě a stejně hrozně se cítí žena, která touto nadměrnou těhotenskou nevolností trpí.
Kniha nám přináší téma, které bude vždy aktuální, dokud tu bude lidstvo. A možná stále aktuálnější, neboť se častěji musí řešit to, zda žena vůbec může otěhotnět a jak ji může věda a lékaři pomoci.
Od začátku je kniha čtivá, nemohla jsem se od ní odtrhnout. Je tu zajímavě pospojovaná přítomnost a minulost, kdy postupně odhalujeme, co se hlavní hrdince přihodilo, co již prožila a proč je teď taková, jaká je. Ema je tu popsána tak, že jsem měla pocit, že ji znám, že je moje kamarádka a rozumím ji. Díky tomu, se mě více dotkly všechny její životní situace. Lépe jsem chápala její rozhodnutí a nejraději bych se za ní vypravila, abych ji pomohla.
Příběh přináší i spoustu otázek o tom, zda být matkou. Chci to skutečně já nebo se to ode mě jen očekává? Bude to takové, jaké jsem si vysnila? A je tento muž ten pravý? Najdete tu i odpovědi, a to nejen z pohledu Emy. Jaká je však správná, na to si každý čtenář, nebo lépe řečeno čtenářka, musí odpovědět sama.
Kniha byla rozhodně zajímavá, místy vážně skvělá, na druhou stranu tu na můj vkus bylo až příliš zvracení a těhotenských testů, i když chápu, že tím autorka chtěla ukázat i tu odvrácenou, nepříjemnou, tvář těhotenství. Jo a asi bych tuto knížku nedoporučovala těm, které se na těhotenství právě chystají….
Pohled na osmdesátá léta v komunistickém Československu očima dvou dospívajících dětí. Jaké to u nás bylo? A nebylo by lépe tam za oknem na západě?
Osmdesátá léta kdo zažil, prožije je v knize znovu, připomene si to, co už možná zapomněl. Nad něčím se pousměje, něco ho může rozčílit. Já sama jsem jen o trošku mladší než hlavní hrdinové a tím, že na tu dobu vzpomínají jako děti, jsem většinu věcí znala a prožila.
Ten, kdo tuto dobu nezažil, tu má opravdu dopodrobna vylíčeno, jak to chodilo, co se nosilo, jak se bydlelo, co se poslouchalo…
Ze začátku jsem byla vážně nadšená. Bylo skvělé zavzpomínat na dobu před revolucí a připomenout si tolik věcí. Když jsem byla zhruba v polovině knihy a zatím jsem nedostala žádný děj, žádný větší příběh, upřímně, přestávalo mě to bavit. Chvílemi jsem měla pocit, jako kdybych četla encyklopedii o životě v socialistickém Československu. A konec, kde už se rýsoval nějaký ten příběh, jsem bohužel asi úplně nepobrala.
Takže na jednu stranu za mě skvělé zavzpomínání na staré časy, na tu druhou prostě nevím. Asi také záleží na tom, jak ke knize budete přistupovat. Pokud nebudete očekávat žádný větší děj, rozhodně budete nadšeni, neboť vše z osmdesátek je tu vylíčeno naprosto přesně a skvěle.
Román o jedné rodině, který je plný emocí a odhalených tajemství. Když umře babička Krystyna, vyplouvají na povrch vzpomínky, které nás donutí se zamyslet nad spoustou otázek.
Musím se přiznat, že tato kniha mě zaujala hlavně svou krásnou obálkou, anotace již nebyla tak důležitá, ale je fakt, že rodinná dramata já můžu. A co jsem nakonec dostala? Naprosto skvělý, jiný, originální příběh a je mi jasné, že pokud u nás vyjdou i další autorčiny knihy, já je budu nutně potřebovat.
Od prvních řádků miluji autorčin styl. Tak nádherný text! I samotný příběh je skvělý a hned mě vtáhnul, pohltil. Sama jsem se v něm našla. Je tak lidský, a přitom tak krásný. Je neskutečné, jakým způsobem dokáže autorka popsat naprosto obyčejné věci. Jednoduše, avšak neobyčejně.
I když je kniha hlavně o smutných a vážných věcech, dokázala mě autorka rozesmát. Ne že by to byla humorná kniha, to rozhodně ne, ale spíše je zde poukázáno na takové věci, které mi jsou blízké a jsou popsány tak, že se nad nimi prostě musím pousmát.
Je tu tolik životní pravdy a tolik emocí! Užívala jsem si každičkou větu. Při čtení jsem se snažila pochytat vše, co nám autorka chtěla říct, ale možná, že si knihu přečtu ještě jednou, abych našla všechno.
Je tu docela dost postav, čtenář by se mohl místy i ztrácet, ale na druhou stranu, to, o kom je řeč a kdo to vlastně je, je tu vysvětleno či spíše připomenuto vždy v pravou chvíli a těmi správnými slovy.
V medailonku autorky se píše: „… v jejichž textech se snoubí hluboké teatrologické znalosti, jež získala při studiu divadelní vědy, s mimořádným autorským hlasem…“ a s tím naprosto souhlasím.
Měnová reforma, den, kdy peníze ztratily svou hodnotu. Právě tady začíná příběh Almy, dívky, která najednou přišla o vše o rodinu, dům i život v přepychu. Zůstala v malém bytě u babiček, ale místo toho, aby se litovala, se rozhodla, že se stane úspěšnou. Svůj slib dodržela a vlastními silami se dostala mezi nejbohatší stínovou elitu. Ale stačí bohatství ke štěstí?
Knihy Scarlett Wilkové mám moc ráda. Vždy si vybírá zajímavá témata, hlavně pak ty historická. I v této knize nám představí naši, ne tak dávnou, historii a skvěle nám přiblíží, jak to tu za dob komunismu chodilo. Kdo zažil, ten zavzpomíná, kdo ne, ten se mnohé dozví.
Knížka je psána neskutečně poutavě, čtivě. Okamžitě vás vtáhne a už nepustí, dokud nebudete na konci. Alma si vás získá, i když to není klasická kladná hrdinka. Jednotlivé osudy jsou tu podány lidsky a kolikrát budete mít pocit, jako byste postavy znali.
Určitě zajímavé je to, že se podíváme pod pokličku veksklákům. Jak žili, jak pracovali, jak se k nám pašovalo zboží. Tohle mě moc bavilo.
Jediné, co mi trochu vadilo, že se některé informace často opakovaly. Možná bych to trochu zkrátila a bylo by to dokonalé. Ale i přesto je to rozhodně kniha, která si zaslouží vaši pozornost.
Ošklivá a zákeřná zvířátka jsou ve skutečnosti supermani! Nevěříte? Zkuste nahlédnout do této knížky, třeba vás přesvědčí Poznáte tu superschopnosti žížaly, myši, vosy, ropuchy a mnohých dalších krasavců …
Rozhodně tleskám za skvělý nápad představit taková zvířátka, která, u nás lidí, nejsou oblíbená a představí je tak, abychom se toho o nich spoustu dozvěděli. A to se rozhodně podařilo!
Tato kniha je určena nejen pro děti, ale rozhodně i pro dospělé. Je tu tolik zajímavých informací, že i spousta dospěláků se tu dozví mnoho nového. Navíc je to psáno lehce, svižně, vtipně a samozřejmě i zajímavě. Autorka se nebojí ani moderních výrazů, zkrátka umí zaujmout.
Ilustrace tu jsou krásné, jednoduché a rozhodně výstižné. Celkově je kniha krásně graficky zpracovaná, jen jedna drobnost mi tu vadila, a to jsou poznámky pod čarou. Mně to tedy vadí u jakékoliv knihy, když si čtu zajímavý text a u toho musím odbíhat kamsi dolů, abych si dočetla další informace…
Je možné, že některá „hnusná“ zvířátka si po přečtení knihy oblíbíte či dokonce zamilujete, ale pro mě většina z nich i nadále zůstane zařazena mezi ty nepěkné :-D
Přichází listopad 1989 a s ním i svoboda vyjádřit svou víru. Jana konečně může žít v klášteře, což byl její sen, její poslání. Brzy však zjišťuje, že není vše tak, jak si představovala. Návrat je kniha o víře, ale zároveň i o lásce.
Knihy Petry Dvořákové mám moc ráda, líbí se mi, jak píše i to, jaká si vybírá témata. A ani kniha Návrat nebyla výjimkou. Navíc to, jak je graficky zpracovaná už samo o sobě je nádhera.
Listopad 89 ovlivnil každý lidský život v naší zemi. Některý více, jiný méně. Tato kniha dává nahlédnout na život, který většina z nás vůbec nezná, proto může být pro čtenáře zajímavý. Život v klášteře není časté téma pro knihy. Poznáte tu, jak vypadají běžné dny mezi sestrami, dozvíme se, jak to v klášteře chodí, jaká tam jsou pravidla i mezilidské vztahy.
Samotný příběh je spíše pomalejší čtení, není tu žádná velká akce, i když na druhou stranu jsem měla pocit, že se tu stále něco děje. Ale je to hlavně o myšlenkách a pocitech, které se v Janě odehrávají. Díky tomu, jak autorka píše, jsem se dokázala do hlavní hrdinky vcítit, prožívala její rozpory i pocity a emoce se na mě dokázaly přenést. Při čtení mi bylo smutno a nejraději bych Janě poradila a pomohla.
Za mě určitě skvělá kniha, která donutí zamyslet se nad vírou a životě v klášteře, ale i nad běžnými problémy a starostmi.
Manželský pár Raynor a Moth se vydávají na cestu. On je nemocný a již v minulosti mu pomohlo splynutí s přírodou. Vydají se po stezkách i divočinou, ujdou 1500 kilometrů a přiblíží nám nádhernou krajinu, ale i své pocity.
Toto je již třetí knížka v pořadí, ale musím se přiznat, že jsem nejdřív úplně nepochopila, že knihy na sebe navazují, takže jsem předchozí nečetla. Díky tomu teď však vím, že jdou číst i samostatně, neboť z textu pochopíte vše podstatné. Po dočtení je mi ale jasné, že si potřebuji přečíst vše, neboť to bylo vskutku nádherné čtení.
Hned v úvodu jsem si pobrečela, číst o nemoci je vždy bolavé a tentokrát mě to dost zasáhlo. Byla jsem proto ráda, že se Raynor a Moth velmi brzy vydali na cestu a začalo se řešit mnoho dalšího. I když zamyšlení nad smrtí nás tu stále provázelo. Ale většinou tu poznáváme krásy přírody, soudržnost lidí na cestách, sílu a odhodlání.
Knížka se mi opravdu dobře četla, okamžitě mě vtáhla, nemohla jsem se od ní odtrhnout a v příběhu mi bylo moc dobře. A nesmím zapomenout ani na nádhernou obálku, která doslova láká k přečtení.
Je to kniha pro všechny milovníky přírody, pochodů, trailů, ale i pro ty, kteří rádi cestují jen v knihách. Po dočtení máte chuť vyrazit někam na cestu, alespoň na krátkou procházku.
Poznejte ženy, které měly jedno společné postavily se do čela států v dobách, kdy byla politika výsadou mužů a ovlivnily tak vývoj ve svých zemích na desetiletí dopředu.
Hned ze začátku mě překvapilo, že příběhy žen psali různí spisovatelé. Uvedená autorka, Anne Fulda, příběhy sesbírala a sestavila, napsala předmluvu a kapitolu věnovanou Alžbětě II. Můžete se tak seznámit s tvorbou různých autorů. Pokud vám nesedne jedna kapitola, může se vám líbit hned ta další.
S významnými ženami postupně procházíme v čase v průběhu staletími. Začneme u Kleopatry a dostaneme se až do současnosti. Můžete tak zároveň sledovat to, jak se v čase měnil pohled na ženy, které se dostaly k moci.
Jsou tu představené jak notoricky známé ženy, tak také ty méně známé (tedy alespoň pro mě) a díky tomu jsem se dozvěděla spoustu nového, dohledávala jsem si fotografie i další informace.
Některé „medailonky“ se mi líbily více, jiné méně, a to jak obsahově, tak i stylisticky. Pokud se však chcete dozvědět něco více o ženách, které se dostaly k moci, je tato kniha rozhodně tou správnou volbou.
Lise, spisovatelka, matka, manželka. Čím dál více ji pronásledují hlasy, pokřivené tváře i představy, ve kterých se utápí. Dojde to až tak daleko, že skončí na uzavřeném oddělení psychiatrické léčebny.
Knihy s podobným tématem ráda vyhledávám. Jaké to je, žít s psychickou nemocí? Jaké jsou pocity, myšlenky, představy? Autorka Tove Ditlevsen nám jednu takovou mysl ukáže.
Hned od začátku naskočíme do rozjetého příběhu a chvilku mi trvalo, než jsem si správně poskládala kdo je kdo (můžete mi prosím říct, proč autoři tak rádi používají jména postav, která začínají na stejné písmeno? Gitte, Gert a Grete mi dali pěkně zabrat.). Postupně se však příběh více a více rozmotával, jako příze za zacuchaného klubíčka.
Líbilo se mi, jak je to napsané, i když je to jiné, čtenář si na autorčin styl musí zvyknout. Nemáme tu uvozovky, někdy není úplně jasné, zda se jedná o přímou řeč či nikoliv, ale… Moc mě bavilo téma psychické nemoci. To, že jsme viděli Lise do hlavy, co prožívala. To bylo skvělé. Chvílemi jsem nevěděla, co je skutečnost a co jen výplod fantazie, stejně tak, jako hlavní hrdinka.
Ano, bylo to jiné. Bylo to těžší čtení. Byla to jedna velká deprese. Ale zároveň to bylo skvělé.
