Tschick

“Ukázalo sa, že nemáme mapu. Iba mapu Berlína.
“Mapy sú pre pipiny,” mávol rukou Čik a mal pravdu.”

Čik je sigma, povedali naše deti. A táto kniha je jedna parádna, vtipná, divoká jazda. Napínavá a dobrodružná, no nebojí sa ísť aj do vážnych tém rodinných vzťahov a dospievania.

Maik je ôsmak z naoko dobrej rodiny, bohatej, takej, v ktorej sú všetky predpoklady, že deti majú naplnené všetky potreby. A predsa s mamou, ktorá absolvuje protialkoholické liečenie, a otcom, ktorý má sklony k násiliu, milenku a biznis, ktorý krachuje, to nie je úplne prechádzka ružovou záhradou. Maik sa považuje za nudného, nezaujímavého suchára, ktorý len z diaľky sleduje spolužiačku Tatjanu, do ktorej je zamilovaný, a ktorá poriadne ani nevie, že existuje. Keď sa začnú letné prázdniny a on zostane doma dva týždne sám, predstavuje si nudné leto strávené pri počítači.

No našťastie sa uňho objaví čudný spolužiak Čik, s bledomodrou Ladou, ktorú vie naštartovať cez vytrhnuté káble a ktorú si vraj len požičal na ulici Vymyslia si plán na perfektný roadtrip, zbalia zásoby a vyrazia na cestu. Čo na tom, že majú 13 rokov a za volantom vyzerajú mierne podozrivo

Pri čítaní sme sa smiali aj neveriacky krútili hlavou. No najlepšie je, že keď otočíte poslednú stránku, zostane vo vás taký ten príjemný, hrejivý pocit.

“Mami, to bola krásna kniha,” konštatoval jedenásťročný (ktorý nemá rád dlhé knihy bez ilustrácií, ale v tejto mal nos strčený niekoľko dní vkuse). Súhlasím.

Co se týče pozitiv knihy, tak hlavní shledávám v samotném stylu psaní, vyjadřování se a přiblížení se mluvě mladších. Vzduchem nelétá do zblbnutí samé 'hip' a 'cool' a naopak sem tam zaletí i nějaký ten ostřejší výraz, který k tomu, ať chceme nebo ne, patří. Na stranu druhou, příběh na mne byl až příliš náhodný, nepředvídatelný a vlastně mě ani nějak nepotěšil koncept jízdy do nikam. Jede se pořád dopředu, občas se zjeví něco, co vyloženě křičí 'tohle bude důležité později', a buďto se na to prostě zapomene nebo je to hned pohřbeno. Příkladem buďiž pasáž, kde kluci potkají dědulu, jenž 'střílel Ivany' a věnuje jim lahvičku s čímsi, která je ovšem asi o půl stránky později nemilosrdně vylita. Na vtip to je málo absurdní a jako zápletka to působí zcela zahozeně. Ale to je možná jen můj subjektivní problém. Ve výsledku je to fajn kniha, která, pokud k ní nebudete mít vysoká očekávání, možná příjemně překvapí svou uvolněnou a bezstarostnou atmosférou.