Mokré knižní sny Líbí se ti můj profil a chtěl by si mít podobný i ty?
Založit si profilO mně
Karel Marx i Gott museli na záchod
Oblíbené literární žánry
Oblíbení autoři
Moje srdcovky
Moje odznaky
2023
2023
Moje čtenářské kolekce
Mokré knižní sny Moje aktivity
**Já si myslím, že Kapsy by se neměli slučovat;** ve své době bylo možná i Čapkovou chybou navazovat jednou Kapsou na tu druhou. Ony jsou totiž dost výrazně jiné.
**Povídky z první kapsy - 5/5**
Tohle je božská práce. Detektivní povídky s jasnými pointami, které zvláště ke konci knihy nabírají i filosofický rozměr. Čapek v nich v podstatě experimentuje s detektivním žánrem a velmi často v něm objeví něco neotřelého. Skutečné bonbonky, které je radost rozbalovat a není snadné říci si: „Dost, tenhle už je dnes poslední!“
Možná je to jen můj subjektivní pocit, ale jednotlivé povídky na sebe i velmi volně navazují. Zdá se, že ne cíleně, spíše jak autor psal, vyvstávaly mu neustále nové aspekty oněch problémů. U povídek Poslední soud a Zločin v chalupě je to zřejmě nejpatrnější.
Mé nejoblíbenější povídky: Případ Selvinův, Zločin v chalupě a Zmizení herce Bendy
**Povídky z druhé kapsy - 3/5**
Tahle kapsa prostě nepatří stejnému člověku... Detektivní tématika je upozaděna a do popředí se dostávají spíš cíleně vtipné povídky. Ačkoli, ani to není úplně pravda. U obou Kapes jsem si všiml jednoho fenoménu.
V případě první kapsy se stávají povídky stále více k zamyšlení a v případě druhé... no, stále více znepokojujícími. Od vyloženě vtipných hříček bez dalšího rozměru (Čintamani), přes 'divné' (Ztracená noha) až k vyloženě znepokojujícím (Muž, který nemohl spát; Poslední věci člověka). Jakoby pánové, kteří slouží jako rámec povídek, shazovali postupně ostych a v únavě se nebáli zabrušovat stále hlouběji do svého nitra.
Mé nejoblíbenější povídky: Čintamani a ptáci (zřejmě pouze proto, že to bylo mé první setkání s Čapkem; asi v 6. třídě ZŠ), Případ s dítětem a Obyčejná vražda
**Aneb když se všechno povede přesně tak, jak má**
Tahle kniha není jen učebnice. Tahle kniha je nádherný kus umění, který na sám sobě předvádí, že ví, o čem mluví. Autorce se povedlo všechny výklady doplnit relevantním obrazovým materiálem a dohromady je tedy kniha nejen užitečná a informativní pro osoby, jež by chtěly začít s tvorbou komiksu, ale i pastvou pro oko lidem, kteří se chtějí prostě jen něco nového dozvědět.
Ocenit také musím, že není vynecháno nic, co se ke tvorbě komiksi váže. Tedy začínáme kapitolou o nápadech jako takových, pokračujeme přes konkrétní rady a technky pro samotnou tvorbu a končíme u vyjednávání o ceně a uspořádávání si času.
Víc takových autorských projektů!
Kvalita povídek různá, velmi různá.
Povídky bych rozřadil asi takto:
Jak jsem šla na záchod, Šťastně nezamilovanej, Pozdní léto, sobota večer a Pecka jak z broskve - výborné povídky
Bez šance - nedokáži popsat, co to bylo...
Žába - nevermore!
Zbytek nijak zásadně neutkví - většinou proto, že jsou bez příběhu a klouzají po povrchu.
Na druhou stranu ale oceňuji, že se někdo vůbec pokouší něco takového v našich končinách vydat.
Nebudete mne za to mít rádi, ale Malého prince drží nad vodou jen to, že je kultovní. Nechápejte mě špatně, není to kniha špatná, jen přeceňovaná... Malé děti nemohou pochopit její myšlenky, větší děti (pro které mohou být ony myšlenky opravdu přínosné) ji nebudou chtít číst, kvůli její formě, pro dospělé znamená jen snůšku truismů.
Číst víc
Pohodová detektivka, která se čte jedním dechem a stránky mizí kdovíkam.
Těším se na druhý díl.
Děkujeme, v tomto roce jste se zařadili mezi top recenzenty! I díky vašemu názoru si ostatní čtenáři budou moci snáze vybrat.
