Čtenářsky velmi oblíbený román z viktoriánské éry. Romantický příběh velké osudové lásky Jany Eyrové a pana Rochestera je známý také z mnohých filmových zpracování. Jde o dílo,... Číst víc
Čtenářsky velmi oblíbený román z viktoriánské éry. Romantický příběh velké osudové lásky Jany Eyrové a pana Rochestera je známý také z mnohých filmových zpracování. Jde o dílo, které je něčím víc, než růžovou knihovnou. Zjevuje totiž pravdu o světě... Číst víc
Chcete vyzkoušet čtení ušima? K poslechu audioknihy vám postačí telefon. Pro co nejsnazší poslech doporučujeme naši aplikaci. Více informací najdete zde.
Čtenářsky velmi oblíbený román z viktoriánské éry. Romantický příběh velké osudové lásky Jany Eyrové a pana Rochestera je známý také z mnohých filmových zpracování. Jde o dílo, které je něčím víc, než růžovou knihovnou. Zjevuje totiž pravdu o světě lidských bojů, proher a vítězství.
Gabriela Vránová ve své interpretaci klade hlavní důraz na nadšení hlavní hrdinky utkat se čestně se svým osudem i její neutuchající víru a naději.
Máte o knize více informací než je na této stránce nebo jste našli chybu? Budeme vám velmi vděční, když nám pomůžete s doplněním informací na našich stránkách.
Hodnocení
4,6 / 5
271
69
22
7
7
Čtenářské recenze
Shrnutí recenzí
Shrnuto pomocí AI, která může dělat chyby.
Jane Eyre je v recenzích vnímaná jako nadčasová klasika s silným emotivním příběhem a výraznou hlavní postavou. Čtenáři oceňují Janinu nezávislost, hluboké dialogy a milostný vztah s panem Rochesterem, i když někomu vadí pomalejší tempo a délka díla. Objevují se také výtky k dobovému pohledu na ženskost a k některým vydavatelským či překladatelským nedostatkům. Celkově kniha u mnoha čtenářů vyvolává silné emoce a zanecháva trvalé dojmy.
Čtenáři oceňují
Silná, inspirativní ženská hrdinka s pevnými morálními zásadami.
Nadčasový romantický příběh s intenzivním vztahem mezi Janou a Rochesterem.
Propracované postavy a dialogy, které čtenáře vtahují do děje.
Mnozí chválí překlady a pěkné grafické či ediční zpracování některých vydání.
Čtenáři také hodnotí
Pomalé tempo a rozsah knihy může mnohé čtenáře unavit; úvod je občas vleklý.
Kritika zdůrazňování Janina vzhledu a dobových očekávání ohledně poslušnosti žen.
Některá vydání nebo překlady obsahují chyby, chybějící překlady francouzských pasáží nebo vizuální nedostatky.
Pomohlo vám shrnutí?
Sofia Gilániová
Ověřený zákazník
8.5.2026
Tento příspěvek prozrazuje důležité momenty děje, proto je skrytý, abychom vám nepokazili zážitek ze čtení.
Charlotte Brontë Jana Eyrová
Jana Eyrová je sirota. Brat jej matky už zomrel, no jeho posledné želanie bolo, aby sa jeho žena postarala po jeho smrti o toto dievčatko. Áno, nechala si ju, no veľmi jej závidela. Prečo? Veď práve ona bola ženou jej matky brata, nemala jej teda čo závidieť. Ale predsa, aj v človeku, ktorý by mal byť plný vďačnosti sa nájdu sklony k závisti a nenávisti. V posledných dňoch totiž jej muž venoval viac pozornosti Jane ako svojim deťom a to ju nesmierne rozčúlilo, až do takého stavu, že to do dnešného dňa prenáša nenávistne na sirotu.
Nemá priateľov. Doma je zosmiešňovaná a ešte horšie, bitá Johnom synom jej tety. Jediný vľúdny človek v domácnosti, ktorý sa k Jane správal čiastočne láskavo, bola Besie, opatrovateľka. Jana sa cíti neprijatá a nekonečne nešťastná a túži byť kdekoľvek inde ako v dome Reedovcov. Alebo aspoň náznačné prijatie a teplo domova.
V ďalšej etape príbehu môžeme pozorovať, ako Jana dospieva a jedného dňa príde istý muž, ktorý o Janu prejavuje skutočný záujem po jej zážitku, keď ju pani Reedová zamkla v červenej izbe, sa jej zhoršil zdravotný stav. Veľmi sa vtedy bála a mala halucinácie, že sú tam duchovia. Pán Lloyd prejaví súcit a pýta sa, či by chcela odísť z Gatesheadu do školy. Pani Reedová ochotne privolí, pričom ju vo svojom dome nemôže strpieť a on vidí, že Jana psychicky trpí. Chcela by ju poslať okamžite. Hneď na druhý deň ráno ju vyšle spolu s tým pánom.
Loowodská škola jej poskytla základné vzdelanie. Je tam aj celkom šťastná, pretože sa čoraz častejšie začína zhovárať s Helenou Burnsovou. No, keď tretina školy zomrie na týfus a jej drahá priateľka na suchoty, klesne na duchu. Veľmi obľubuje slečnu Templovú, učiteľku, ale keď sa vydá, povie si, že to už nevydrží.
Vďaka inzerátu v novinách sa dostane do Thornfieldu. Slúži ako guvernantka malej Adely. Je to niečo ako súkromná učiteľka v dnešných pomeroch.
Obľubujem túto časť knihy. Jana sa ide prejsť a stretá neznámeho muža na koni. No kôň ho prevráti a ona je jeho „záchrankyňou“, pretože mu pomôže. Potom prichádza domov a zisťuje, že on je majiteľom domu! Postupne sa doňho zaľúbi. Neprekáža jej v tom ani ich výrazný vekový rozdiel. Ona 18-ročná, zatiaľ čo on je približne 40-ročný.
Ďalší moment z knihy, ktorý ma uchvátil a doslova dostal Janu to večer ťahá von pozrieť sa na mesačný svit. Zistí, že nie je jediná. Snaží sa byť nenápadná, pánovi Rochesterovi sa ukryť a čo najnenápadnejšie sa odplaziť, no on len bezvýznamne akoby nič poznamená, nech sa ide prizrieť mesiacu aj ona. V romantický večer Jana pánovi Rochesterovi prejaví city, ktoré k nemu prechováva. On sa má ženiť. S Blanche Ingramovou. S veľmi peknou slečnou, ktorej Jana praje, ale zároveň by chcela ňou byť ona. Vidí, že tá slečna nie je takou ženou, aká by mala stáť po boku jej vysnívaného muža. Pretože tam vidí seba.
Po jej vyznaní prichádza priznanie jeho. Vraj všetky tie záležitosti so slečnou Ingramovou iba fingoval a vodil ju za nos, pretože žiarlivosť je vraj najrýchlejším nástrojom na prejavenie pravých citov. Tak to by mi v živote nenapadlo! Tento zvrat v deji bol veľmi zásadný a ja som zistila, že takáto vec ma dokáže prekvapiť. Asi som ten typ čitateľa, ktorý všetkému uverí naivný. No asi práve to bol autorkin zámer a dokonale sa jej to podarilo. A to sa nevydarí len tak hocikomu. Pociťujem k nej obrovský obdiv!!! A po ďalšie zistil, že slečna je zlatokopka, pretože keď jej a jej matke oznámil, že má iba tretinu bohatstva a majetkov, ako si spočiatku mysleli, dali si odstup, krok späť a začali sa správať chladne. Ale to len tak okrajovo vôbec to nijako nesúviselo s jeho citmi, ktoré ukrýval JEDINE pre Janu Eyrovú.
No do deja, samozrejme, prichádza ďalšia zápletka, akoby toho nebolo dosť. Kto je tá podivná Grace Polová? Čo ešte stále robí v jeho dome, keď už takmer zabila jeho kamaráta tým, že ho zúrivo hrýzla a bila, samého pána Rochestra ohrozila tým, že mu podpálila izbu a má ten najpríšernejší a najškodoradostnejší smiech na svete? Toto všetko sa mala Jana Eyrová dozvedieť po uzatvorení sviatostného manželstva s pánon Rochestrom. Ale... dozvie sa to vôbec, keď na svadbe prednesie námietku voči manželstvu brat Grace Polovej v znení, že pán Rochester má ešte žijúcu právoplatnú manželku? Nie je ňou práve Grace?
Larisa Cipkova
Ověřený nákup
16.1.2025
Odporucam
„Jane Eyre“ nie je len klasika je to príbeh o sile, odhodlaní a láske, ktorý ťa úplne pohltí. Jane je postava, ktorá ťa inšpiruje už len tým, ako dokáže čeliť ťažkostiam bez toho, aby stratila svoju dôstojnosť. Romantická zápletka s Rochestrom má presne toľko napätia a emócií, aby si ju pamätal ešte dlho po dočítaní. Ale čo ma dostalo najviac, bola tá temná a tajomná atmosféra Thornfieldu. Toto je kniha, ktorú si zamiluješ bez ohľadu na to, aké žánre obvykle čítaš.
Čo vo filmoch neuvidíte: Kniha ukrýva množstvo hnusu.
Prečítať si po rokoch romantický román, čo človeka fascinoval a formoval v detstve je riskantné. Riskujeme dezilúziu, sklamanie, banalitu ktorá môže prekryť detskú fascináciu príbehom chudobnej siroty, ktorá zabojovala o svoju dôstojnosť a vzoprela sa aj veľkej láske v mene cti.
Mnohí tvrdia že román je jedným z najikonickejších svojej doby a žánru. Že ukazuje ženu ako duchovne rovnocennú mužovi, schopnú aj napriek zväzujúcim okolnostiam rozhodovať o svojom osude. Podobne ako Tatiana v Puškinovom Oneginovi aj Jane Eyre v podstate prvá vyznáva lásku mužovi, ktorý stojí vyššie v spoločenskom rebríčku, otvorene hovorí o svojich túžbach po dôstojnosti a uznaní.
Po mnohých rokoch však moja pozornosť zostala prikvačená na historických a spoločenských okolnostiach, ktoré kniha odzrkadľuje a ktoré filmové adaptácie milosrdne obchádzajú či priamo vyhladzujú.
Rasizmus autorky, ktorý bol vtedy zrejme súčasťou výchovy vo všetkých vzdelaných anglických rodinách, zdôrazňovanie nadradenosti britskej výchovy, spôsobov, dokonca výzoru (farba pleti), nad iné kultúry, je evidentný napríklad v odsudzovaní všetkých nežiadúcich vlastností malej Adele a stotožňovaním ich s jej francúzskym pôvodom. Podobne popis Berthy, šialenej ženy pána Rochestera, zdôrazňuje jej rasu a kreolský pôvod ako zdroj zvrhlej povahy a šialenstva.
Zaujímavé sú aj sociálne pomery, ktoré kniha zrkadli. Môžu byť tiež odrazom autorkinej vlastnej životnej skúsenosti. Postoj k deťom, sirotám, chudobe, je veľmi drsne vykreslený. Scény Jane putujúcej cudzou krajinou prosiacej o pomoc a stretávajúcej sa so surovým odmietaním ešte aj v dome kňaza, môžu svedčiť o stave bezpečnosti, ale aj pokrytectve svätuškárskej viktoriánskej anglickej spoločnosti.
No a extrémne zaujímavá je postava Janeinho bratranca St.Johna, ktorý ju svojim náboženským fanatizmom terorrizuje a vydiera jej veriacu dušu v snahe zotročiť si ju ako svoju manželku pre vlastné ambiciózne ciele. O povahe a bohumilosti ktorých (misionárstvo v Indii) dnes vieme svoje. Nadradenosť a necitlivosť egocentrika, ktorý sa povyšuje nad ostatných a koná dobro len ako povolanie, autorka vôbec nekritizuje a opisuje ho s istou blahosklonnosťou.
Svätuškárstvo a neustále odvolávanie sa na boha môžu byť tiež kombináciou doby a autorkinej výchovy. Naštvalo ma však, že si na konci knihy neodpustila triumf obrátenia rebelujúceho Rochestera na vieru. Všetko je v poriadku, boh všetko vyriešil. Z toho mi bolo po rokoch trocha nevoľno, ako malá som to vôbec nevnímala. Ale pripúšťam, je to aj mojím svetonázororm.
Filmové adaptácie, najmä niektoré, sa snažia vytiahnuť to naozaj hodnotné z tohto historického diela. (Ja mám rada tú s Ciaranom Hindsom) Boj hodnôt, príbeh rozporu lásky cti, konvencií a zmyslu života. V knihe je však veľa škaredosti, ktorá tiež stojí za reflexiu a môže v mnohom poučiť.
Knihu jsem četla kvůli maturitní četbě, zaujala mě její děj i autorka už když jsme dílo probírali. Kniha je sice dlouhá, ale za to krásná, nečetla jsem ji naráz, musela jsem si dát delší pauzu, protože některé kapitoly byli moc zdlouhavé a už jsem se těšila až kapitola skončí, ale jsem moc ráda za to, že jsem ji dočetla. Určitě knihu doporučuji, ale jako maturitní četbu jen těm kteří rádi čtou.
Knihu jsem si přečetl až po shlédnutí stejnojmenného filmu, který ve mně zanechal hluboký dojem, i rozpaky z poměrů v ústavu Viktoriánské Anglie 19 století. Kniha bývá většinou lepší a hlubší, nežli film. Zde bych to však rozdělil. První část příběhu z výchovného ústavu v Lowoodu je ve filmu zachycena lépe než v knize. Alespoň pro mne je to tak věrohodné, že ono tajemno a strach, které školu prostupuje, mne dostávalo. Hrubost, bytí s pedantickým vymáháním všechno bez jiskérky projevu svobodného uvažování a vlastního názoru, mě ve filmu dostala. Další část příběhu již na panství podivného Roschetera, je v knize popsán autorkou doslova brilantně. A tak je příběh opravdu silným zážitkem. Až s odstupem času jsem si uvědomil, kolik hezkého v Janě bylo schováno. Odnesl jsem si z příběhu ještě jedno. Nic není v životě zadarmo, vše by mělo být podloženo svědomitou prací.
Nenechme se mýlit - Jana Eyrová je překrásné dílo. Bohužel jsem si zakoupila toto vydání, které obsahuje překlepy či různé chyby z nedbalosti tak často, že jsem si nemohla užít krásu románu. Mé doporučení: Přečtěte si Janu Eyrovou v kterémkoli jiném vydání, nebudete litovat!
Tento příspěvek prozrazuje důležité momenty děje, proto je skrytý, abychom vám nepokazili zážitek ze čtení.
Veľmi sa mi kniha páčila, až sa hanbím ako neskoro som si ju prečítala. Ale stále lepšie ako nikdy. Mám rada takéto historické romány. V niektorých častiach ma až bolelo vnútro z tej lásky, tie slová v knihe prenikali až do mňa. Užívala som si čítanie, v niektorý moment som sa až bála, že to neskončí tak ako chcem, no, to napätie sa vyplatilo.
Janu E. som si jednoducho zamilovala. Je to dychberúce dielo z viacerých štádií Janineho života, kde môžeme pomaličky pozorovať ako sa z malého dievčatka stáva dospelá žena. Aj keď som knižku čítala dlhšie ako zvyknem, veľmi som si to vychutnala a užívala chvíle unesená do tohto obdobia. Najviac oceňujem ako sa k nám autorka počas diela prihovára. Úchvatné.
Vanesa Švancárová
Ověřený zákazník
29.11.2020
Krásna kniha, stopercentne prekonala moje očakávania, čakala som ze to bude "nudná klasika" ale vôbec to tak nebolo, príbeh je pútavý a rýchlo sa vyvíja, postavy si hneď zamilujete a na konci vás čaká skvelý zvrat.
Charlotte Brontëová (* 21. duben 1816, Thornton, Yorkshire - † 31. březen 1855, Haworth, Yorkshire) byla britskou spisovatelkou a sestrou spisovatelek Anny Bronteové a Emily Bronteové.
Charlotte Brontëová se narodila jako třetí dítě reverenda Patricka Brontë a jeho ženy Marie, rozené Branwellové. V roce 1820 se rodina přestěhovala do Haworth, kde jejich matka v roce 1821 zemřela na rakovinu. Sourozenci se stáhli do snového světa, Angrie, pro který Charlotte s bratrem Branwellem píší noviny. Charlotte spolu s třemi ze čtyř sester poslali do internátní školy v Lancashire. Dvě starší sestry - Marie a Elisabeth - opustily školu dříve a zanedlouho na to zemřely na tuberkulózu. Charlotte a Emily se domů vrátily v roce 1825. Charlotte pokračovala ve vyučování doma, dokud ji neposlali do školy v Mirfielde, kde studovala od roku 1931 do roku 1932. O tři roky později se do této školy vrátila jako učitelka. V roce 1939 se zaměstnala jako guvernantka a pracovala v této pozici až do roku 1842, kdy se sestrou Emily odcestovala do Bruselu do pensionu de Demoiselles madam Hegerové, kde se zamilovala do profesora Hegera. Tato neopětovaná láska se stala námětem její románu Profesor.
Po návratu domů v roce 1844 se pokoušela prosadit vlastní školu, pro nedostatek studentů však i tento projekt ztroskotal. Spolu se sestrami se usadila v Haworth, kde přežívaly z malého dědictví po otci. Věnovaly se vlastní tvorbě a v roce 1846 vydaly společnou sbírku básní pod mužskými pseudonymy Currer (Charlotte), Ellis (Emily) a Acton (Anna) Bellovi. Nepříznivá kritika a pouze tři prodané exempláře však neodradily sestry od psaní.
V roce 1847 vydaly sestry každá svůj román a staly se ze dne na den slavnými. Charlottin román Jana Eyrová slavil velký úspěch, zatímco Emilyn román Bouřlivé výšiny se setkal s nepochopením a Annin román Agnes Greyová byl klasifikován jako lehké čtení. Jelikož byla díla vydána pod mužskými pseudonymy, vznikly dohady o tom, kdo jsou autoři těchto románů. Někteří dokonce mluvili o tom, že jde o jednu osobu. Vydavatelé rýžující ze situace tyto dohady ještě podporovali. Sestry se nakonec rozhodly odhalit svou identitu. Jejich díla však nadále vycházela pod jejich pseudonymy.
Léto 1848 bylo krátkým šťastným obdobím, které sestry spolu prožily. Starosti jim dělal jen zdravotní stav bratra Branwella, který v září téhož roku zemřel na následky dlouholetého alkoholismu a závislosti na opiu. Zanedlouho na to se zhoršil i zdravotní stav Emily a Anny, které krátce na to zemřely na tuberkulózu.
Charlotte se jako jediná ze sester v roce 1854 provdala za pomocného faráře Arthura Bella Nicholls. Podle úmrtního listu zemřela v březnu 1855 na tuberkulózu, je však pravděpodobné že šlo o hyperemesis gravidarum.
Víte o novém čtenářském profilu?
Chtěli byste si prohlédnout všechny své recenze na jednom místě a podělit se o ně s ostatními čtenáři? Aktivujte si čtenářský profil, kde můžete zvyšovat svou knihomolskou úroveň.
MP3 ke stažení
