Mokré knižní sny Líbí se ti můj profil a chtěl by si mít podobný i ty?
Založit si profilO mně
Karel Marx i Gott museli na záchod
Oblíbené literární žánry
Oblíbení autoři
Moje srdcovky
Moje čtenářské kolekce
Mokré knižní sny Moje aktivity
Úsměvná, středně dlouhá, kravinka, která dokáže kvalitně rozesmát. A to i nahlas! O samovarném přístroji Nurzo se mi bude zdát ještě hodně dlouho...
Zvláštní kniha... A kolik práce to muselo dát? V první řadě rozhodně nutno říci, že osmdesát let byste téhle knize rozhodně netipovali! Jde o jednu z nejstravitelnějších a nejčtivějších klasik, do které se není potřeba nijak zvlášť nutit. A krásný překlad paní Morávkové k tomu jen přispívá. Po celou dobu čtení jsem si byl naprosto jistý, co mi chce kniha sdělit a jak si mám přebírat všemožné metafory, avšak najednou přišlo posledních deset stran a já stanul s pusou dokořán a, jak by řekl klasik, s hlavou čistou a prázdnou... Zakončení dodává všemu úplně nový rozměr (možná i dva), uplynul den od dočtení a mně stále hučí v hlavě a pomalu se mi skládají dohromady všechny myšlenky, které na mne byly tak znenadání hozeny. Snad proto působí román tak nevyrovnaně, chvíli groteska, chvíli drama, místy čirý odvar filosofie a naprosto chápu, že se některým lidem nemusí líbit a pokládají ho za blbost obludných rozměrů, či naopak za největší dílo rusko-ukrajinsko-sovětské literatury.
Nelze hodnotit hvězdami.
Doporučit také musím nádherné vydání od Rybka Publisher s magickými ilustracemi (lépe řečeno obrazy) malíře Iwana Kulika.
Podle recenzí jsem to čekal horší a depresivnější. Nakonec zlepšení oproti předchozím dvěma dílům. Jediné, co vlastně nedokážu odpustit, je absolutní kašlání na předchozí díl série. To, co tam zabere dvacet dlouhých kapitol a vytvoří perfektní ornou půdu, je tady smeteno ze stolu během jednoho kratšího odstavce. Co se týče závěru, tak se mi už dlouho nestalo, že po přečtení poslední strany, bych se cítil tak neuspokojen, ale zároveň mi vyvstával tak spokojený úsměv na tváři.
Náhlé zvolnění tempa, ještě méně humoru, pár fajn nápadů a sáhodlouhé budování vztahu mezi Arthurem a Fenchurch. Tahle kniha má začátek a konec, alespoň tedy v tom Stopařovském slova smyslu. Vtipný rozjezd - vleklé budování vztahu - dům naruby, obrovský robot, Boží poselství, Marvin, etc. Bezvýznamnou půlhvězdičku navíc oproti minulému dílu přidávám vážně jen za posledních pět kapitol, jinak slabý odvar.
Zmatek! Absolutní bordel a strmý sešup dolů, který má méně vtipu, méně nápadů a orientace v ději je zhola nemožná. Pár drobností se najde (Cena za nejzbytečnější použití výrazu 'do prdele'; Marvinovo "Mysli si číslo"; netrefení se na zem), ale na tuhle sérii je to dost málo.
Jako první díl, jen ve všech stránkách šílenější, promyšlenější a možná i nápaditější. Kapitola s absolutním vládcem vesmíru je jednoznačně vrchol sci-fi parodie a kdo se ani jednou nezasměje, je suchar. Za mě nejlepší díl série a společně s první knihou naprostá povinnost v tomto žánru.
Rozjezd asi nejslavnější série sci-fi parodií vůbec. Je hodně poznat, že autor nemá žádnou představu, kam se bude děj ubírat dál a konec otevřený, protože ho nenapadlo žádné dobré zakončení. Humor je fajn, hlavně tedy k začátku knihy je to skutečně můj šálek čaje. Hromada šílených nápadů a sci-fi konceptů, které tvoří geniální parodii na celý tento žánr.
Kniha, o které jsem si vždy myslel, že je úplně o něčem jiném. Má bohužel lehce sestupnou tendenci. Dle mého by jí prospělo více Saturnina a méně repetetivnosti. Ale jinak příjemná klasika, ke které se jednou určitě rád vrátím.
Co se týče pozitiv knihy, tak hlavní shledávám v samotném stylu psaní, vyjadřování se a přiblížení se mluvě mladších. Vzduchem nelétá do zblbnutí samé 'hip' a 'cool' a naopak sem tam zaletí i nějaký ten ostřejší výraz, který k tomu, ať chceme nebo ne, patří. Na stranu druhou, příběh na mne byl až příliš náhodný, nepředvídatelný a vlastně mě ani nějak nepotěšil koncept jízdy do nikam. Jede se pořád dopředu, občas se zjeví něco, co vyloženě křičí 'tohle bude důležité později', a buďto se na to prostě zapomene nebo je to hned pohřbeno. Příkladem buďiž pasáž, kde kluci potkají dědulu, jenž 'střílel Ivany' a věnuje jim lahvičku s čímsi, která je ovšem asi o půl stránky později nemilosrdně vylita. Na vtip to je málo absurdní a jako zápletka to působí zcela zahozeně. Ale to je možná jen můj subjektivní problém. Ve výsledku je to fajn kniha, která, pokud k ní nebudete mít vysoká očekávání, možná příjemně překvapí svou uvolněnou a bezstarostnou atmosférou.
Knihu jsem přečetl na základě zhlédnutí stejnojmenného filmu, který patří mezi mé oblíbené komedie. V první třetině knihy jsem byl dost skeptický. Trvá poměrně dlouho, než se vše odpíchne, ale když už se tak stane, tak se nezastavuje! Film lépe propojuje současné a historické kapitoly, kniha zase lépe vykresluje všechny situace a dotahuje dějové linky do uspokojivé pointy. Ve výsledku musím říct, že kniha a film jsou si rovnými partnery a nemohu dohnotit jinak, než solindními čtyřmi hvězdami Jsem potěšen a nejspíše prubnu i druhý díl, u kterého mám takřka nulová očekávání
