

Můj wishlist Přečtete na zařízeních:
Nelze měnit velikost písma, formát je proto vhodný spíše pro větší obrazovky.
Více informací v našich návodech
Přečtete na zařízeních:
Více informací v našich návodech
Přečtete na:
Nepřečtete na:
Líbí se ti můj profil a chtěl by si mít podobný i ty?
Založit si profil
Kate toho od života dostala na svá bedra naloženo vážně dost. Na výchovu tříletého dítěte zůstala sama od té doby, co jí před dvěma lety zemřel manžel Cameron, její velká životní láska. Lékaři mu v mladém věku diagnostikovali počínající demenci, ale s velmi špatnou prognózou. Oběma se tak obrátil dosavadní život vzhůru nohama.
Během celého tohoto těžkého období byli Kate nablízku její kamarádka Grace a šéf Hunter.
Během pracovní cesty letadlem přes celou Austrálii zastihne Huntera a Kate velká bouře, kvůli které jsou nuceni neplánovaně přistát v odlehlém letovisku a strávit tam několik dní, dokud se počasí trochu neumoudří. Mají tak mnoho volného času, který se oba učí trávit odpočinkem, a ne jen prací. Mimo to si začínají uvědomovat, že si vzájemně nejsou lhostejní a vládne mezi nimi určité napětí. Budou si ale uměť poradit se svými starými jizvami a hlubokými ranami, aniž by se navzájem odcizili?
Po úvodní ztřeštěné scéně s granátem jsem se obávala, jestli jsem výběrem knihy nešlápla tak trochu vedle. Mé obavy byly ale zbytečné. Dostala jsem totiž neskutečně krásný, citlivý, hluboký a pro mě také nezapomenutelný příběh, nad kterým nepřestávám ve své mysli neustále bloumat. Je to kniha o velkých láskách, které si přeje prožít snad každý, o nových začátcích a o velmi těžkých životních chvílích. Příběh je navíc inspirován vlastními zkušenostmi autorky se smrtí svého muže.
Tento román bude skvělým doplňkem jemné melancholické podzimní nálady.
4,5*
Mizera je romantická pohádka okořeněná špetkou erotiky, kterou více ocení pravděpodobně to krasnější pohlaví. Je to přesně to pravé ořechové pro letní odpočinek od, no snad všeho. Pro mne byla relaxem od náročnějších knižních témat, ale i od náročných dní v mém životě. Prostě a jednoduše mi tato kniha sedla.
Ačkoli je příběh o bohatém a uzavřeném "princi" a obyčejné a trochu naivní "princezně ", kteří k sobě postupně hledají cestu, tak trochu podle šablony, líbil se mi. Kill je ředitelem velké společnosti, Percy je učitelkou v mateřské škole. Může se zdát, že jsou oba se svým životem spokojení, ale opak je pravdou. Svých problémů a kostlivců mají ve skříni oba až přemíru. Podaří se jim k sobě najít cestu a vše společně překonat?
Zpočátku mi dost vadilo, že mi Mizera připomínal Padesát odstínů šedi - jediná kniha, kterou jsem kdy přečetla v rámci tohoto žánru a zrovna jsem se tak trefila. Postava Percy byla zkraje příběhu zase trochu nevyspělá. Na jedné stránce byla vyrovnanou ženskou a na té další tak trochu "trubka", což se naštěstí brzy změnilo. Celkově to bylo však milé čtení a místy i peprné.
Přebal knihy vyloženě lákal svou vtipnou ukázkou textu. A nalákal.
Nenávist jezdců na kole a pěších vůči motoristům, převážně autům, je velká, avšak druhá strana to nevidí jinak...
Tento pamflet je výsměchem současné době, přeplněným městům nebo také nekonečného lidského konzumu.
Místy byl text předkládán docela vtipně, občas se dost opakoval. Některým myšlenkám jsem se musela smát, jiné mě až zarazily.
Kniha je velmi útlá a její text je rozdělen do tří částí, z nichž mě bavily pouze dvě první. Poslední jsem vůbec nepochopila a svým způsobem mi zkazila i radost z knihy. Bohužel.
DÍVKA V PRUHOVANÝCH ŠATECH... Jistou chvíli jsem se této dívce úmyslně vyhýbala, ačkoli jsem se na ni paradoxně hodně těšila. Možná jsem se prostě jen trochu bála. Knih na téma holocaust Židů už bylo napsáno nespočet, ale v anotaci této knihy mě zaujal velmi netradiční příběh, který jsem si musela i přes všechny mé vnitřní různorodé pocity prostě přečíst.
Helen a Franz. Jedna zvláštní, pro někoho velmi absurdní láska, pro jiné velká naděje. Z mého pohledu musela být ale jakákoliv forma lásky, v tom šíleném pekle, velkou nadějí a vzácností. A když ta láska vznikla v takových absurdních podmínkách, byla by velká škoda si ji nepřipomínat nebo zapomínat, že něco takového vůbec bylo možné...
Helen s Franzem jsou dvě reálné postavy, z nichž oba přežili peklo Osvětimi na trochu odlišné válečné straně. Helen byla židovka a Franz německý voják SS. Když Helen přijela do tábora v Osvětimi, a měla jít rovnou do plynové komory s ostatními lidmi z transportu, zachránila ji velká náhoda. Jeden voják SS, konkrétně náš Franz, měl tou dobou narozeniny a na jeho oslavě chtěli někoho, kdo by jim zazpíval a zpříjemnil tak jeho oslavu. Na tento úkol byla vybrána Helena, jelikož byla velmi pohledná a vojáka SS, který ji vybíral, velmi zaujala. Když nastala chvíle pro zpěv, Franze Helena svým vystoupením tak nadchla, že ji nechal vyškrtnout ze seznamu mířícího rovnou do plynu, a nechal ji přiřadit do Kanady, skladu, kde měla Helene za úkol třídit majetek po svých mrtvých krajanech, a tím ji zachránil život...
Příběh svou kontroverzností vyvolává mnoho otázek, na které si bude každý čtenář odpovídat nejspíš jinak. Na jednu stranu to je velmi hrozný příběh, díky reálné historii, a na druhou stranu má velkou hloubku. Často se mi při čtení stahovalo hrdlo úzkostí a musela jsem vše zhluboka prodýchat. A to jsem jen pouhý čtenář.
Knihu rozhodně doporučuji k četbě všem. Už jen díky tomu jedinečnému a pravdivému příběhu.
Dnes tady mám jednu knihu od mé velmi oblíbené francouzské autorky. Valérie Perrinová je totiž vážně neskutečná.
Román Zapomeňte na neděli vypráví dívka jménem Justine. Pracuje v domově pro seniory Hortenzie jako ošetřovatelka. Svou práci miluje nade vše. Ráda totiž poslouchá vyprávění o životech svých klientů. Jeden z těchto příběhů jí velmi zasáhne, a tak si jej začne zapisovat do modrého sešitu, a my se tak můžeme spolu s ní a Hél?ne vydat na cestu poznání ne jen jednoho zajímavého života. V knize se prolínají dvě linie příběhů. Jedna patří Justin a druhá Hél?ne. Ke konci knihy se obě navzájem pouze lehce dotknou, a i tak Vás to překvapí.
Autorka umí velmi citlivě vyprávět o těžkých chvílích v životě. Umí zasáhnout svým umem přímo místo na duši. Proto ji tak zbožňuji. Vypráví něžně, ale zároveň bez servítků. Podle mého názoru nejsou její knihy čtením na jeden večer, i když by se to samozřejmě dalo zvládnout. Nabízí totiž tolik témat či myšlenek k zamyšlení, nebo možná k zastavení se. A ta zvláštní hra se slovy. No za mě je to další úžasná kniha. ??
„Přijdeme pozdě,“ připomněl Colin. - „To nevadí,“ řekla Chloé. „Posuň si zpátky hodinky.“
