Zámek

Franz Kafka se narodil 3. července 1883 na Starém městě v Praze židovským rodičům. Prožil osamělé dětství. Vystudoval německé gymnázium, ale zároveň navštěvoval nepovinné hodiny češtiny, po maturitě se dal na právo. Po vystudování práv na pražské německé univerzitě pracoval v letech 1907 - 1922 jako úředník v pojišťovnictví, nejprve krátce u Assicurazioni Generali a pak 14 let, až do své penze v roce 1922, v Dělnické úrazové pojišťovně. Jako zdatný, výkonný a odborně skvěle kvalifikovaný úředník tak dosáhl hodnosti vrchního tajemníka ústavu. Za svou celoživotní roli však považoval psaní a obtížně ji uváděl do souladu s prací v úřadě, kterou svědomitě vykonával. Po propuknutí plicní choroby v roce 1917 sedm let marně s nemocí zápasil. Poslední roky svého života trávil většinou v zotavovnách a léčebných ústavech v Čechách a v zahraničí. Ani v těchto letech neúprosného zápasu s nemocí nepřestával psát. Jeho komplikovaný postoj k životu, geniální schopnost analýzy, problematické a nejjednodušší věci života, nemoc a existenciálně pociťovaná potřeba psát, krutě poznamenaly jeho vztah ke světu a jeho úsilí o uzavření manželství a založení rodiny. Franz Kafka zemřel 3 . června 1924 v rakouském sanatoriu v Kierlingu u Klosterneuburgu. Ke své tvorbě byl Kafka neobyčejně kritický. Pouze malou část, většinou pod nátlakem, uvolnil na knižní vydání (Rozjímání, Proměna, Ortel, cyklus Venkovský lékař, V trestanecké kolonii, cyklus Hladovějící umělec ). Větší část jeho tvorby, ta, která později vytvořila Kafkovu světovou slávu, vyšla z pozůstalosti (romány Amerika, Proces a Zámek, více než 30 povídek a desítky fragmentů, Deníky z let 1909 - 1923 a cykly korespondence Felícii, Mileně, Ottle a rodině z let 1922 - 1924) díky tomu, že jeho nejlepší přítel Max Brod, uposlechl vyššího mravního příkazu a nerespektoval Kafkovy přání, aby jeho rukopisy bez milosti spálil. Kafka ve svých dílech mistrně spojoval a prolínal realistický popis detailů se snovostí a fantastičností celkové situace a často používal různé symboly a nejasné narážky. Jeho tvorba byla námětem několika filmů a hluboce ovlivnila světovou literaturu zejména po 2. světové válce. Kafkovy knihy odrážejí rozpory doby, hlavně však odrážejí jeho osobní duševní rozpolcenost, promítají nad hradbou sociální, národnostní a rasové odlišnosti, kterou trpěl, ale kterou nedokázal řešit. Pocity nesounáležitosti, zbytkové a izolovanosti jsou základními motivy jeho života i tvorby. Trpěl pocity vnitřního neklidu, touhou po něčem, co nikdy nebyl schopen dosáhnout. Jeho tvorba předkládá čtenáři obraz konce, rozpadu a ztroskotání, zachycuje krizi společnosti. Je zoufalým výkřikem člověka nenacházející nikde oporu. V tvorbě se projevuje odcizení člověka, které je zachyceno nadčasově a mimo určitý prostor. Franz Kafka uvedl do literatury 20. století nový literární směr - existencionalismus - myšlenkový, filosofický směr, který se zabývá bytím člověka, lidskou osobností jako takovou v buržoazní společnosti. Kafka je první z autorů, který odkryl v próze pocity úzkosti, osamocení, odsouzení a absurdity. Realitu zamotává do jinotaje, přeměňuje ji na metaforu a symbol, ale vyjadřuje se precizně, hodně prostoru dává přesnému popisu i těch nejabsurdnějších objektů a událostí, říká všedními slovy bez citového zabarvení. Ve svých dílech zachycoval vlastní problémy, což se projevilo na jeho postavách (nespavost, nechuť k jídlu )..."