Přečtete na zařízeních:

  • Pocketbook
  • Kindle
  • Smartphone nebo tablet s příslušnou aplikací
  • Počítač s příslušnou aplikací

Nelze měnit velikost písma, formát je proto vhodný spíše pro větší obrazovky.

Více informací v našich návodech

Přečtete na zařízeních:

  • Pocketbook
  • Kindle
  • Smartphone nebo tablet s příslušnou aplikací
  • Počítač s příslušnou aplikací

Více informací v našich návodech

Přečtete na:

Nepřečtete na:

Jak číst e-knihy zabezpečené přes Adobe DRM?

Zrušený rok

Deník 2020

Michal Viewegh po několika letech opět přichází s nejosobnějším a nejotevřenějším žánrem – s deníkem. Rok 2020 byl pro valnou část obyvatel této planety zřejmě tím... Číst víc

1,0 1 hodnocení
Nakladatel
Ikar CZ, 2021
376 stran
7 hodin čtení
Vycházíme z průměrného údaje o rychlosti čtení 230 slov za minutu, od knihy ke knize a od čtenáře ke čtenáři se to však může lišit.

Michal Viewegh po několika letech opět přichází s nejosobnějším a nejotevřenějším žánrem – s deníkem. Rok 2020 byl pro valnou část obyvatel této planety zřejmě tím nejpodivnějším, a bohužel mnohdy i tím nejbolestivějším... Číst víc

  • Pevná vazba
  • Čeština
Cena: 27 Kč
-45 %
Původní cena 49 Kč
Toto je nejnižší cena titulu v internetovém knihkupectví za posledních 30 dní před zavedením této slevy.
U dodavatele > 5 ks
Posíláme do 4 – 6 dnů
Tuto knihu momentálně nemáme na skladě, ale většinou vám ji dokážeme sehnat a odeslat do 4 – 6 dnů. A pokusíme se to zvládnout i o něco rychleji!

Potřebujete poradit knihu?

Zeptejte se online knihkupce!

Knihomolský pomocník

Proč nakupovat knihy na Martinus.cz?

  • Tituly skladem doručujeme do druhého dne
  • Knihomolská záložka ke každému nákupu
  • Více než 9 000 výdejních míst

Naši skřítci doporučují

Komiksové dobrodružství v říši hmyzu. Kniha Insektopolis, Peter Kuper. NAKLADATEL Paseka, 2026. Chci si přečíst.
Michal Viewegh po několika letech opět přichází s nejosobnějším a nejotevřenějším žánrem – s deníkem. Rok 2020 byl pro valnou část obyvatel této planety zřejmě tím nejpodivnějším, a bohužel mnohdy i tím nejbolestivějším obdobím, jaké kdy zažili. Rokem, na který bychom možná všichni rádi zapomněli, a přesto toho tolik změnil a snad nás i něco naučil. Podívejte se na rok 2020 očima nejpopulárnějšího porevolučního spisovatele. Tři sta šedesát pět dní v životě Michala Viewegha, tři sta šedesát pět dní v životě české společnosti.
Naše katalogové číslo
879355
Počet stran
376
Vazba
pevná vazba
Rozměr
140×178 mm
Hmotnost
574 g
ISBN
9788024944814
Datum vydání
6. 5. 2021
Styl
životopisný
Jazyk
čeština
Původ
Česko
Nakladatel
Ikar CZ
Kategorizace

Našli jste chybu nebo škodlivý obsah? Dejte nám, prosím, vědět!

Nahlásit chybu nebo škodlivý obsah

Máte o knize více informací než je na této stránce nebo jste našli chybu? Budeme vám velmi vděční, když nám pomůžete s doplněním informací na našich stránkách.

Hodnocení

1,0 / 5
0
0
0
0
1

Jak se líbila kniha vám?

Čtenářské recenze

Ověřený zákazník
27.8.2021
Nič nové sa nedozviete, ale možno párkrát súcitne pokrútite hlavou. "Tož tak."
Musím povedať, že mám dilemu. Kde len v hodnotení tejto knižky plnej zatrpknutej sebaľútosti začať? Asi len vlastnou chybou, že som si pred kúpou poriadne neprečítala, o čom je. Že spisovateľ, ktorého som poznala ako úspešného autora mojich obľúbených knižiek Účastníci zájazdu či Román pre ženy, stvoril už aj dva denníky (v roku 2005 a 2010), som netušila, a tak som si v domnienke, že pôjde o krásne ironickú fikciu z prostredia pandémiou postihnutých Čiech, túto nijak objemnú (a ešte menej obsažnú) knihu za 18,19 € kúpila.

Po prečítaní – dosť trpkom a ani zďaleka hladkom – otvorene poviem, že nerozumiem nadšeným českým recenziám, ktoré daný denník označujú za „humorné svieže čítanie“. Autor stránku po stránke opisuje svoje dni, ktoré sú takmer jeden ako druhý: Ráno čaká na noviny a komentuje (či skôr totálne kritizuje) všetko, čo v nich nájde. Potom sa rozčuľuje nad miestnou politikou alebo spomienkami na svoju exmanželku či bývalého vydavateľa. Najmä tieto dve osoby denníkom priam rezonujú. Občas sú vyslovene zosmiešňované, inokedy ich autor len náhodne zamieša do svojich úvah a hádže na nich vinu za mnohé nezdary a smutné obdobia v živote. Neprislúcha mi, samozrejme, hodnotiť Vieweghov život ako taký – hoci tým, že čitateľov vpustil do svojich bežných dní, nás k tomu priam nabáda – no ako človek, ktorý sa podujal tieto riadky čítať, ich posúdim aspoň malou poznámkou, že ľutujem jeho psychológa, ak musí neustále dokola počúvať tieto egoistické trpiteľské kecy.

Pravdaže, autor sa tvári, že sa ho akákoľvek negatívna kritika netýka, a tak sa proti nej preventívne obrňuje sarkazmom a cynickým posmechom určeným každému, kto by voči jeho tvorbe či nebodaj osobe chcel vzniesť „krivé slovko“. Ľudí očividne delí na tých, čo ho oslavujú a na totálnych hlupákov. Či má naozaj pocit, že touto zdanlivo nepreniknuteľnou maskou ironika do posledného dychu niekoho oklame, to zrejme vedia len jeho najbližší, ktorí si však sami vyslúžili v denníku množstvo nelichotivých, ba často až urážlivých zápisov. (Netvrdím, že Viewegh nemá vo svojich „nárokoch“ na trucovanie, sebaľútosť či nadávky na rôznych ľudí sčasti aj pravdu, no potom tu vyvstáva jedna otázka: Je predkladať všetky takéto svoje myšlienky a názory verejnosti odvážne a obdivuhodné alebo je to niečo, čo patrí do súkromia a zarábať na tom je maximálne trápne? Pravdou však zostáva, že to patrí k žánru, a tiež že nikto nenúti ľudí denník kupovať, a tak odpovedať na túto filozofickú otázku prislúcha skôr samotnému autorovi a jeho okoliu, ktoré v knihe tak bezostyšne spomína.)

Ako čitateľ som mala stránku po stránke autora striedavo chuť poriadne prefackať a súcitne mu potľapkať po pleci. Sem-tam som s pár jeho triezvymi názormi aj súhlasila a dva či trikrát som sa aj zasmiala. Tam však celý povestný humor končí.

Ďalšie mínus: Minimálne pätinu knihy tvoria krátke „diárové“ zápisy, ktoré čitateľovi nič nedajú, ba čo viac, unudia ho, neskôr až znechutia. Ukážka: „Včera dopoledne dlouhá procházka podél řeky s Vojtíškem, navečer u mě Monika a Martin s Lenkou (samozřejmě s námi posedí i Míša s Davidem) – dnes dopoledne dlouhá procházka podél řeky s Belou, navečer u mě Petr a Káťa.“ Tak „ďakujeme“ za info. Na jednej strane to dodáva dielu autentickosť a výpovednú hodnotu o tom, ako žije slávny český spisovateľ, na tej druhej sa musím pýtať, či toto už po šesťdesiaty ôsmy raz naozaj potrebujeme vedieť.

Ba čo viac, autor denník nazval „Zrušený rok“ a mal pocit, že ide o príznačný názov. Pre väčšinu sveta možno – zato preňho osobne vôbec. Kniha budí dojem, že v živote M. Viewegha vlastne pandémia koronavírusu vôbec nič nezmenila. Niekoľkokrát sa v nej priamo či nepriamo vyjadril, že finančnou núdzou netrpí a z domu pracuje prakticky už celé roky. Až na pár zrušených akcií (len tých malých; napríklad lyžovačku v Taliansku či dovolenku v Grécku Vieweghovi pandémia nijako neznemožnila), na ktorých nemohol kvôli opatreniam vystúpiť a faktu, že medzi nakazených patrili v istom období aj členovia jeho rodiny, sa ho prakticky COVID-19 nedotkol. Názov je teda podľa môjho názoru tak trochu zavádzajúci – v zmysle, že budí mylný dojem, o čom denník bude.

Ďalšia vec, ktorá mi prekážala je, že denník je očividne cielený na ľudí, ktorí autora už dlhší čas a pravidelne sledujú. Mnohé veci sa v ňom totiž neobťažoval vysvetliť. Ako príklad uvediem zápis o odovzdávaní Ceny filmovej kritiky: „Znovu jsem se při té příležitosti přesvědčil, jak málo jsem asertivní: za banalitu doprovodné otázky moderátora jsem se nejenže nestyděl, ale dokonca jsem ten naprosto nenápaditý dotaz na počet mých zfilmovaných knih v duchu pokladal za standardní – avšak za svou následnou, jaksi nevyhnutelně jalovou odpověď jsem se už ve chvíli, kdy jsem otevřel ústa, propadal hanbou...“ Ak si kladiete otázku, čo také Viewegh vypustil z úst, neodpoviem vám, pretože to neviem, a to dokonca ani po následnom vyhľadávaní na internete. Tento denník je totiž zjavne miestami len akýmsi predraženým doplnkovým sprievodcom k sledovaniu autora na sociálnych sieťach a príležitostne v televízii, nie samostatnou a plnohodnotnou knihou.

Už spomínaná autenticita denníku je teda najväčším – ak nie jediným – plusom celého tohto diela. Čitateľ má totiž možnosť nahliadnuť, ako „bývalý hedonista“ Viewegh naozaj žije. Hoci sú poznámky o vypitom množstve alkoholu, kokaíne, antidepresívach či počte masturbácii občas nielen nechutné, ale aj redundantné, považujem v istom zmysle za obdivuhodné ísť takýmto spôsobom s kožou na trh. Hovoriť verejne nielen o vlastných intímnych a zdravotných problémoch, ale aj o citlivých rodinných sporoch, by nedokázal každý.

Záver? Kniha nie je v rámci daného žánru až takou katastrofou, ale jej prínos bol pre mňa osobne nulový. Literárna hodnota je taktiež veľmi biedna, zato cena... Tú považujem za neuveriteľne premrštenú (predovšetkým vzhľadom na to, že napísať ju nestojí človeka s literárnym talentom o nič väčšiu námahu, než viesť si obsiahlejší diár; nehovoriac o tom, že Zrušený rok by ste pri troche ochoty prečítali ku dvom či trom kávam) a zaobstarať si predchádzajúce dva denníky, ako aj prípadné pokračovanie, by ma nedonútil asi naozaj nikto.
reagovat

Michal Viewegh

Nakladatelství Ikar CZ

Obchodní název
Euromedia Group, a.s.
Adresa
Nádražní 762/32
150 00 Praha 5
Česká republika
Na dětství nemám jedinou šťastnou vzpomínku. Tím nechci říct, že jsem během těch let nikdy nezakusil pocit štěstí nebo radosti. Utrpení je zkrátka totalitní: vše, co se vymyká jeho záběru, vymaže.
Kniha: Skoncovat s Eddym B. (Édouard Louis), 2018
Skoncovat s Eddym B.
  • Édouard Louis