La fete de l'insignifiance
Jeter une lumière sur les problèmes les plus sérieux et en même temps ne pas prononcer une seule phrase sérieuse, être fasciné par la réalité du monde contemporain et en même temps éviter tout réalisme... Číst víc
Jeter une lumière sur les problèmes les plus sérieux et en même temps ne pas prononcer une seule phrase sérieuse, être fasciné par la réalité du monde contemporain et en même temps éviter tout réalisme... Číst víc
Našli jste nepřesnosti? Dejte nám, prosím, vědět!
Slavnost bezvýznamnosti je Kunderův poslední román. Možná by se slušelo říci spíš "románek" - vzhledem k tomu, že má méně než 100 stran a je ho tak možné pohodlně přečíst za pár hodin. Lze ho doporučit spíše náročným čtenářům, které oslovily předchozí Kunderovy knihy. Textu chybí nosná a jednotná dějová linie, postavy nemají žádnou hloubku, slouží toliko jako figurky v Kunderově hře významů. Do toku vyprávění náhle vstupují sny, sny ve snech, úvahy a představy. Dílo je podobné meditaci, při níž nalézáte překvapivé asociace mezi na první pohled nesouvisejícími obrazy.
Ústředním tématem je (bez)významnost. Význam, či smysl, nalézá člověk v autenticitě a jedinečnosti vlastní životní dráhy. Smysl vychází z jednotlivé existence. Kundera nás chce přesvědčit, že je směšné snažit se smysl vnucovat existenci zvnějšku, jako o to v románu usiluje Stalin, toužící vtisknout svou vůli všem. Stejně směšné je o smysl neusilovat vůbec, žít uniformě a "jít s davem", nemít žádné vlastnosti, jako jedna z postav - Quaquelique (pan Kdokoliv). Je však potřeba počítat s tím, že význam se často ukazuje nečekaně, v paradoxu, jako když jeden z hlavních hrdinů touží nejvíce po své matce, která ho opustila, když byl ještě dítě a na svého otce, který ho vzorně vychoval, si ani nevzpomene. Metodou dosahování smyslu je pro Kunderu žert, schopnost podívat se na věci s nadhledem, který nás osvobozuje k autentické existenci. A, jak si Kundera povzdechne, dnešní doba už žertům příliš nepřeje.