Moje odznaky
Moje aktivity
Tento rok se vaše knihovna rozrostla už minimálně o 7 knih… Doufáme, že už jste se do nich pustili :-)
Váš čtenářský profil je na světě! Odteď se můžete každému pochlubit, jací úžasní čtenáři jste!
Dobrá kniha. Opravdu se mi líbila. Doporučuji všem čtenářům a čtenářkám. čím dřív ji přečtete, tím lépe.
Číst víc
Bylo nám ctí vám poslat objednávku už 30krát. Vaše domácí knihovna musí být skutečně výstavní!
Tento rok se vaše knihovna rozrostla už minimálně o 7 knih… Doufáme, že už jste se do nich pustili :-)
Musím říct, že toto je velice hezká kniha. Doporučuji všem zahrádkářům. Opravdu jsem si jí užil. Už se těším na další vydání.
Číst víc
Tento rok se vaše knihovna rozrostla už minimálně o 7 knih… Doufáme, že už jste se do nich pustili :-)
Tento rok se vaše knihovna rozrostla už minimálně o 7 knih… Doufáme, že už jste se do nich pustili :-)
Dílo bylo dokončeno v roce 1969, ale v češtině jej Atlantis znovu vydal až nedávno. Jde o fenomenální existenciální drama, filozofující opus, podle některých vůbec nejlepší Kunderovo dílo. Kundera na prostoru asi 350 stran dokazuje, že je mistrem výstavby vyprávění a hlubokého psychologického vhledu. Kniha o tom, že k životu je potřeba svoboda, ke svobodě odpovědnost a dospělost, tedy schopnost plně odpovídat za sebe a své činy.
Román je fraškou o trapném básníku Jaromilovi, který touží dospět, ale nikdy se mu to nepodaří. Marně se snaží vymanit z okovů opičí lásky své matky, u níž bydlí. Zoufale touží po pozornosti a respektu, aby mohl stvrdit svou dospělost, ale nikdo ho nerespektuje. Uvěří tedy v komunismus. V revoluční vřavě totiž nemusí být sám sebou. Jeho dospělost se zdá být garantována tím, že buduje lepší zítřky, "hýbe kolem dějin". Život ale není jinde, jak se dozvídáme v brilantním závěru.
Pozor - pokud patříte mezi náročnější čtenáře, kniha vás nejspíše pohltí a nepustí, dokud nedočtete poslední větu.
Tento příspěvek prozrazuje důležité momenty děje, proto je skrytý, abychom vám nepokazili zážitek ze čtení.
Slavnost bezvýznamnosti je Kunderův poslední román. Možná by se slušelo říci spíš "románek" - vzhledem k tomu, že má méně než 100 stran a je ho tak možné pohodlně přečíst za pár hodin. Lze ho doporučit spíše náročným čtenářům, které oslovily předchozí Kunderovy knihy. Textu chybí nosná a jednotná dějová linie, postavy nemají žádnou hloubku, slouží toliko jako figurky v Kunderově hře významů. Do toku vyprávění náhle vstupují sny, sny ve snech, úvahy a představy. Dílo je podobné meditaci, při níž nalézáte překvapivé asociace mezi na první pohled nesouvisejícími obrazy.
Ústředním tématem je (bez)významnost. Význam, či smysl, nalézá člověk v autenticitě a jedinečnosti vlastní životní dráhy. Smysl vychází z jednotlivé existence. Kundera nás chce přesvědčit, že je směšné snažit se smysl vnucovat existenci zvnějšku, jako o to v románu usiluje Stalin, toužící vtisknout svou vůli všem. Stejně směšné je o smysl neusilovat vůbec, žít uniformě a "jít s davem", nemít žádné vlastnosti, jako jedna z postav - Quaquelique (pan Kdokoliv). Je však potřeba počítat s tím, že význam se často ukazuje nečekaně, v paradoxu, jako když jeden z hlavních hrdinů touží nejvíce po své matce, která ho opustila, když byl ještě dítě a na svého otce, který ho vzorně vychoval, si ani nevzpomene. Metodou dosahování smyslu je pro Kunderu žert, schopnost podívat se na věci s nadhledem, který nás osvobozuje k autentické existenci. A, jak si Kundera povzdechne, dnešní doba už žertům příliš nepřeje.