Líbí se ti můj profil a chtěl by si mít podobný i ty?
Založit si profilPrávě čtu
Oblíbené literární žánry
Oblíbení autoři
Moje srdcovky
Moje aktivity
Jedna z nejzajímavějších knih, které jsem letos četl. Anil Seth přístupně, a přitom vědecky podloženě zkoumá jednu z největších záhad neurovědy lidské vědomí.
Ústřední myšlenkou knihy je, že naše vnímání reality není jejím pasivním odrazem, ale výsledkem neustálých předpovědí mozku, které jsou korigovány smyslovými informacemi. To, co prožíváme jako skutečnost, je tak jakousi „řízenou halucinací“. Podobně ani naše vědomé „já“ není neměnnou entitou, ale dynamickým procesem úzce spjatým s tělem a jeho biologickými potřebami.
Seth se přitom nesnaží definitivně vyřešit takzvaný těžký problém vědomí, tedy otázku, proč jsou fyzikální procesy v mozku vůbec doprovázeny subjektivním prožitkem. Namísto toho se soustředí na vysvětlení toho, jak a proč naše vědomé zkušenosti vznikají a nabývají konkrétní podoby.
Krátká knížka, která není ani tak úvodem do fyziky, jako spíš esejí o lidském poznání. Rovelli s obdivuhodnou lehkostí shrnuje největší objevy moderní fyziky a zároveň připomíná, jak překvapivě mnoho otázek zůstává nezodpovězených. Čím dál se věda dostává, tím zřetelněji vystupují hranice našeho porozumění.
Nejvíc mě zaujal autorův styl. Nepíše jako profesor, který předává hotové odpovědi, ale jako průvodce, který zve čtenáře k úžasu nad světem. Věda tu nepůsobí jako soubor vzorců a definic, ale jako způsob přemýšlení plný zvědavosti, pokory a vědomí, že každá objevená odpověď otevírá další otázky.
Už poněkolikáté jsem naletěl na Goodreads Choice Award. Přemýšlím, co na této knize čtenáře tolik nadchlo, a začínám mít pocit, že sociální sítě mají na naši kulturu mnohem větší vliv, než si připouštíme.
Kniha není vyloženě špatná, ale stojí především na rádoby dojemném příběhu Henryho, chlapce ze Sierry Leone, jeho boji s tuberkulózou a autorových často nepodložených dojmech a dedukcích vycházejících z vlastního „výzkumu“. Nechci nijak zlehčovat Henryho osud ani problematiku nedostupnosti léků a zdravotní péče v chudších částech světa. Přesto mám pocit, že jde spíše o směs Greenových úvah, osobních postřehů a politických názorů než o seriózní pojednání o tuberkulóze napříč historií lidstva, za které se kniha vydává.
