Líbí se ti můj profil a chtěl by si mít podobný i ty?
Založit si profilOblíbené literární žánry
Moje aktivity
Půlnoční knihovna se tváří jako hluboký filozofický ponor do témat lítosti, volby a duševního zdraví ale ve skutečnosti servíruje hlavně pozlátko instagramových citátů typu „Jediný způsob, jak se učit, je žít.“ Nora, která se pokusí o sebevraždu, se probudí v kouzelné knihovně, kde může zkoušet paralelní životy. Zní to slibně dokud se logika nezvedne a neodejde. Nora skáče do životů, které nikdy nežila , potkává lidí, které v životě neviděla a má paměť a znalosti svého původního života a v pohode v těch nových životech funguje.Jasně, protože být olympijskou plavkyní nebo glacioložkou je přece jen otázka nastavení mysli.
Čte se to svižně. Ale hluboký smysl zde nehledejte. Jak to trefně vystihl jeden čtenář online: „Je to, jako by někdo vygooglil jak psát o depresi‘ a posypal to třpytkami multivesmíru.“ Milé, dobře míněné, ale nakonec sentimentální a trochu hloupoučké.
Bylo to zábavné a četlo se to rychle, stránky mi samy ubíhaly. Ale nepůsobilo to jako skutečná literatura. Spíš jako „McDonald’s fikce“: nasytí vás, ale nakonec si kladete otázku, co jste vlastně zkonzumovali.
Příběh je v podstatě třikrát tentýž, vyprávěný napříč třemi generacemi žen. Je to hodně schematické trauma, překážky, trocha magie. Není to nutně špatné, ale ani nijak hluboké.
Pokud jde o vykreslení mužů, přišlo mi, jako by autorka chtěla vymazat muže z planety. Není tam žádná nuance, žádná složitost. Jen opakující se vzorec „muži = zlo“ a myšlenka, že slouží jen k „získání semene pro pokračování rodu...“
To není posilující, jen ploché.
Celkově je to spíš pohádka: jednoduchý příběh, černobílé postavy, trocha magie a úhledně vyřešený konec... proti tomuto typu literatury nic nemám, ale dávám přednost složitějším myšlenkám.
Začátek byl docela fajn Palomin deník je zpočátku vtipný a domovnice me zprvu zaujala ale brzo se to zvrtlo v takovou rádoby filozofickou pračku emocí
Kromě samolibeho zdůrazňování domovnici, jak je výjimečná protože umí číst, když dělá domovnici, tam moc smyslu nebylo. Ty úvahy působily uměle a samolibě.
Styl i rytmus knihy jsou v pohodě, ale obsah mě postupně bavil čím dál míň a byl čím dál víc předvídatelnější. Chápu, co tím Barbery chtěla říct, ale mě nepřesvědčila.
hodně zvláštní dílo a na české scéně literární unikát nejdřív vás vtáhne, pak ji chcete zahodit, pak nechcete aby skončila.
nicméně splňuje obě podmínky které považuji za známku dobré knihy- pobaví, nebo mě postrčí k zamyšlení . V tomto případě platí obojí.
V první řadě, autorka nepodcenila výzkum, takže se dozvíte leccos o Skotsku a jeho literárních velikánech 19. st (Scott, Byron, Shelly ). zároveň je ale komická, a místy dost drsně/ vtipná a tragická zároveň.
„velikáni“ mluví jako my, a řeší úplně stejně věci jako my o 200 let později. mně jejich moderní mluva nevadila...
snad jediná fiktivni postava,hlavní hrdina Smith, je nad věcí, spíš pozoruje co se mu děje,než by o nebo usiloval. což je na její stranu fajn/žádný zbytečny patos, spíš lehká ironie...
na druhou stranu, román působí jako shluk anekdot , které se hlavního hrdiny týkají, ale tak nějak ho nezasahuji. ne vždy se jednotlivé scény logicky propojí,spíš skáčou.. i když kniha solidní dějovou osu má ( jen je těžší ji najít;)
nicméně tím že kniha nemá klasický dramatický oblouk, působí autenticteji ( jako deník Smitha), ne přikrášleny roman.
takže celkově:stojí za přečtení, pobaví, poučí.
PS: to že ji Michlova dokončila v 23 letech, je fakt obdivuhodné!
Autentické, jednoduché a hluboké. Ernaux píše s naprostou upřímností a otevřenosti, ale zároveň civilně, a vyrovnane. Takový to " tak já vám řeknu, jak to bylo"
Strašně prvoplánove, zlí jsou zlí, dobří dobří.... demokratičtí hrdinové versus zfanatizovaní komunisté. Jako by neexistovalo nic mezi tím. Postavy nepůsobí jako lidé.
Poslední část s ducharinou v hospicu je úplně divná
napsané to je zručně, ale schematické a celkově prostě hloupé
Čtivá kniha, ale... Doslovný výklad metafory podzemní železnice je zbytečný a vlastně trochu hloupý. Slušné dílo, ale do spoPulitzerovu
