horní polička 
Líbí se ti můj profil a chtěl by si mít podobný i ty?
Založit si profilOblíbené literární žánry
Moje čtenářské kolekce
horní polička Moje aktivity
Jedna z mých nejoblíbenějších knih na světě. Spousta důležitých témat - rasa, přijetí, hledání sama sebe... plus Ifamelu a Obinze. Mi-lu-ju.
Soukupová za použití tří sester-vypravěček vykresluje komplikované rodinné vztahy, jak je u ní zvykem. Každá z protagonistek má zcela jinou povahu a životní cíle, je perfektně vidět "pod pokličku" a moc doporučuji, pokud Vás podobné příběhy ba!
Jasně, stručně, výstižně. Autorka precizně a na pár stranách popisuje podstatu feminismu a očišťuje ho od negativního vnímání, které ho bohužel stále obestírá. Velmi doporučuji!
Ano, prosím. Do ruky všem, holkám i klukům. Velmi srozumitelné myšlenky feminismu bez mýtů a pejorativního zbarvení. Čtěte to, je to potřeba.
Martin Váša s humorem a ve formě deníkových zápisků popisuje život postavy Martina Váši, jeho myšlenek, kriziček a pohledu na svět. Ve své druhé knize se obrací především ke svojí rodině a příteli. Čtení je to svižné, uvěřitelně napsané a humorem mi to strašně sedlo, což se o moc knihách říct nedá :)
Autorka pomocí rozhovorů s lidmi, kterým se podařilo uprchnout z KLDR, citlivě zachycuje bezvýchodnost situací, které jsou na tamním takřka denním pořádku. Zároveň ukazuje i perspektivu zvýhodněných lidí tamním režimem a především za tuto komplexnost dávám 5/5.
Recenzí opěvujících Malý život již vyšlo mnoho a já se k nim nemohu než nepřidat. Pokud čtenář vydrží pomalejší začátek knihy a zvykne si na dlouhá souvětí a odbočky, které Yanagihara ráda používá, čeká ho čtení plné bolesti, lásky a milionu dalších různých pocitů a peripetií.
Knihu za mě nejlépe vystihne citace z Harryho Pottera: "Budeš trpět, ale náramně si to užiješ."
Soukupová opět dokazuje, že příběhy zcela obyčejných lidí a rodin dokáže napsat tak poutavě, že knihu nejde odložit. Na příběhu Viktora, jeho matky a jeho babičky bych vypíchla především střídání vyprávějících postav. Skrze střídání perspektiv můžeme nahlédnout do hlav všem třem hlavním postavám a čtenář si tím uvědomí, že svět a situace v něm nejsou černobílé, každá postava má motivy ke svým činům a dokonale známe jen sebe.
Zlodějka mýho táty je román psaný z pohledu desetiletého Mikyho, v němž se vlivem rozvodu rodičů a střídavé péče probouzí veliká zloba a vztek k okolí. Autorka nás nechá nehlédnout do dysfunkčních vztahů v jedné průměrné rodině a z postav Vás budou chytat různé pocity na škále od rozpačitosti po absolutní znechucení.
Jednu hvězdu odebírám za přítomnost lehkých sci-fi prvků, které jsem považovala za nadbytečné a zároveň např. přítomnost korzetů nebyla blíže vysvětlena, což mě trochu mrzelo.
Ve středu románu stojí jedenáctiletý Štěpán, jehož rodiče se právě rozvedli, otec se změnil k nepoznání a matka chřadne a finančně strádá. Perspektivou dětského protagonisty Dostálová čtenáři představí příběh, ve kterém je chlapec okolnostmi a svým okolím donucen dospívat mnohem rychleji, než by za příznivějších podmínek mohl. Právě vývoj dětské hlavní postavy mi naprosto uhranul a kniha pro mě dostala další rozměr k tomu, že se výborně čte a příběh je skvěle vystavěn.
