horní polička 
Líbí se ti můj profil a chtěl by si mít podobný i ty?
Založit si profilOblíbené literární žánry
Moje čtenářské kolekce
horní polička Moje aktivity
Knih, kde se nějakým způsobem řeší otázka rasy, vychází v současné době poměrně hodně. Otázkou zůstává, jestli to někdy bude dost. Na příběhu Emiry je vidět nespravedlivé jednání kvůli barvě pleti v současné době, v době internetu a v situacích, které jsem v knize ještě nezaznamenala. Velmi doporučuji se po knize podívat a získat další vhled na problematiku rasy (zvlášť pokud si myslíte, že je to problém dob minulých, protože bum, není).
Rekonstrukce mě bavila velmi, umím si ale představit, že ne každý čtenář to může vidět stejně. Je to velmi přemýšlivá kniha, která zkoumá psychiku mladé hlavní hrdinky a jak se vyrovnává s tragédií, možná až traumatem, ke kterému přišla v dětství. Tento až morbidní počin její matky je možná extrémní, sama jsem ho vnímala spíš jako symbol jakéhokoli traumatu, které rodič dokáže dítěti způsobit. Doporučuji k přečtení a popřemýšlení.
Témata komplikovaných až dysfunkčních rodinných vztahů jsou v tuzemské literatuře velmi populární, z pera Hanišové se však zdají nevyčerpatelná. Autorka vždy vystaví neotřelý příběh, kdy stránky mizí pod rukama a i když to bolí, musíte číst dál. Ano ano ano, skvělé čtení. (A pro ty, co se čtení této knihy bojí stejně jako já - není to jen o houbách!)
Když zmerčím knihu, která velmi důležitá témata zpracovává pro mladší čtenáře, zpozorním. Je jednoduché sklouznout k nechtěnému zlehčování problému nebo nejít dostatečně do hloubky. Holky odnikud jsou ale za mě zvládnuté na jedničku ve všech ohledech, je to kniha citlivá a zároveň přibližuje témata znásilnění, feminismu a misogynie přístupně a s respektem k ožehavosti.
Jiřího Hájíčka vnímám jako jednoho z předních současných českých autorů. Dokazuje to nejen Selským barokem a Rybí krví, ale právě i knihou Dešťová hůl.
Postavy nevykresluje pouze jako vesnické balíky a městské snoby, je vidět komplexnost postav i vyprávění a nejen kvůli ní je dílo báječné.
Mimochodem - i graficky je moc povedená!
Příběh o ženě, která je lehce sebestředná, nešťastná a nejvíce touží po dítěti. Když dítě má, nefunguje to.
Hanišová už touto svou prvotinou ukázala svůj um zachytit komplikované dysfunkční vztahy jako málokterý autor. Příběh je bolavý, ale vystavěný a napsaný tak, abyste se od něj nemohli odtrhnout.
Cop je jedna z těch "přístupnějších" odeonek, které se budou líbit nejvíce lidem. Citlivě popisuje osudy tří žen, které spolu zdánlivě nemají nic společného. Naopak, nemohou být rozdílnější. Autorka si s příběhem a jazykem vyhrála a dostala z něj maximum.
Má nejoblíbenější kniha od autorky. Na jedné rodině ukazuje smutek, bolest i lásku, v jejichž pozadí stojí velké historické události. Mornštajnová tuto techniku ovládá bravurně a přečtu si ráda všechno, co jí v budoucnu vyjde :)
Mornštajnová už několikátým příběhem dokázala, že její technika zasazení obyčejných postav do různých tuzemských historických období je skvěle funkční. Se Slepou mapou byly Tiché roky za mě nejlepším čtením, které jsem od autorky četla. Přečtu si vše, co vydá, i když si příběh nejspíš nebudu pamatovat navždy. :)
Velmi citlivé vyprávění o mladé dívce a její rodině v prostředí Nigérie. Stěžejním bodem je postava jejího otce, který je na první pohled vysoko postavený lidumil, doma členy rodiny terorizuje. Citlivé, výborně napsané, 5/5.
