

horní polička Přečtete na zařízeních:
Nelze měnit velikost písma, formát je proto vhodný spíše pro větší obrazovky.
Více informací v našich návodech
Přečtete na zařízeních:
Více informací v našich návodech
Přečtete na:
Nepřečtete na:
Líbí se ti můj profil a chtěl by si mít podobný i ty?
Založit si profilKniha, která se Vám dostane pod kůži na 182 stranách. I přes svůj krátký rozsah autorka brilantně popisuje dysfunkční vztahy v jedné rodině za využití perspektivy matky a jedné z jejích dcer. Matka své dcery neustále porovnává a mladší Bára z toho porovnání se svou živelnou povahou vychází jako ta méně oblíbená. Dvořáková neuvěřitelně věrohodně popisuje nitra obou hlavních postav-vypravěček a text se čtenářem zacloumá, i kdyby nechtěl.
Byla jsem na tvorbu mladého autora Šimona Leitgeba strašně zvědavá, jelikož byla otištěna v předních českých literárních časopisech a je obecně velmi ceněná (Betonová pláž získala Cenu Jiřího Ortena). Poezii obecně vnímám jako velmi subjektivní čtenářskou oblast, za sebe ale musím říct, že jsem byla naprosto unešená z toho, co autor a sedmatřiceti stranách dokázal. Ve sbírce minimum popisů, ukazuje spíše prožitky dospívání a také jsem z ní cítila jakýsi postoj ke svobodě. Za mě strašně krásná záležitost a autorův cit pro slova mě při čtení moc těšil.
Nejsem sice úplným hltačem thrillerů, tento měl ale tak báječné recenze, že jsem ho zkusila. A vyplatilo se to moc! Autorčiny romantické knihy mě zatím dostatečně nenalákaly a přečetla jsem pouze jednu, která ovšem nebyla špatná. Tento thrillerový počin byl ale super. Četl se sám, chvílemi jsem se u knihy bála a vyvolalo to ve mně přesně takové emoce, které jsou u čtení takového žánru žádoucí. Byla jsem mile překvapená a až pomalu nadšená! 5/5
Povídky jsou brilantně napsané osobitým až suchým stylem typickým pro Jamese Joyce. Povídky obsahují drobné narážky a motivy spojené s Irskem, jako například moje oblíbená Evelína, která na párstránkovém příběhu mladé ženy vyobrazuje irský "syndrom odcházení" zakořeněný hluboko v irské historii. Vřele doporučuji, pokud vás klasika nebo Irsko minulého století zajímá.
Paní Dallowayová je tak známé dílo, že mají lidé (minimálně v mém okolí) často pocit, že už ho ani číst nemusí. Kniha je skvělá, proud vědomí, který autorka využívá je děsně zajímavý na prozkoumávání a knihu strašně doporučuji čtenářům, kteří mají čas, chuť a povahu na lehce obtížnější čtení, které zajímá klasika a proč se která kniha klasikou stane. Velmi doporučuji si knihu dávkovat a hledat různá témata a co by mohla znamenat, i když vím, že i na tenhle typ čtení potřebuje člověk trochu hnidopiší povahu! :D I když se možná teď bojíte, že vás kniha bavit nebude, tak ji zkuste alespoň pro ty velmi čtivé pasáže popisující anglickou společnost a mezilidské vztahy jednoho dne roku 1923. A také pokud vás baví číst například o duševních neduzích, stejnopohlavní zakoukávání (což v té době také rozhodně není běžné) a vztazích obecně. Velmi kvalitní čtivo, velmi.