Líbí se ti můj profil a chtěl by si mít podobný i ty?
Založit si profilPrávě čtu
O mně
@vodkarolina
My bookshelf is a graveyard full of people I’ve never met but loved.
Oblíbené literární žánry
Oblíbení autoři
Moje srdcovky
Moje aktivity
Obyčejná oddechovka bez většího překvapení, slabší kousek proti ostatním autorčiným dílům. Obsahuje pár absolutně nelogických věcí, ale je to autorčin styl.
Takový klasický thriller, který nenadchne ani neurazí. Pokud jste milovníci tohoto žánru, už jste tohle párkrát četli.
Čekala jsem humor a oddech, dostala jsem utrpení.
Většina z povídek nebyla ani vtipná, ani smutná. Spousta z nich skončila tak, že jsem přemýšlela, co tím chtěl autor říci, jak kdyby se zasekl v polovině psaní a šel psát něco dalšího :D
Obyčejná, za mě možná až podprůměrná detektivka která neurazí, ale určitě nenadchne. Kingovy knihy mám doma téměř všechny a tohle se podle mě moc nepovedlo. Čtivé to je, to King umí. Ale zápletka taková stupidní, vlastně jsou tam dvě, aby to vypadalo zajímavější. A před koncem, kdy to snad vypadá, že se budeme dohadovat, jestli je tahle oběť toho nebo tamtoho, tak to mě vyloženě rozesmálo. Knížka mě v tu chvíli přestala zajímat. Samozřejmě jsem to dočetla, zbýval kousek a zůstala ve mně malá naděje, že konec změní úplně všechno. Bohužel.
V životě jsem nic nepřečetla tak rychle jako tohle. A to se bavíme o více než 100 stranách.
Tohle bylo naprosto neskutečné a neuvěřitelné dílo. Hodně jsem se nechala pohltit marketingem, protože ten byl na tuhle knihu opravdu neskutečný. Šla jsem do toho s tím, že jsem možná až příliš bezmyšlenkovitě podlehla něčemu, co vůbec nemusí být moje krevní skupina. A že to tak zpočátku taky vypadalo.
Člověk si ale musí uvědomit, že napsat fantasy dílo, ať už dobré, nebo špatné, obnáší neskutečné množství práce. Vymyslet vlastní svět, vlastní pravidla a především zařídit, aby to celé dávalo smysl. A přesně toho se mi tady dostávalo v takové míře, že mě to postupně úplně pohltilo.
Nepamatuju si, kdy naposledy mě kniha takhle vtáhla. Nemohla jsem přestat číst. Jen jsem četla, valila oči a potřebovala vědět, co bude dál. A čím dál jsem byla, tím méně jsem byla schopná knihu odložit.
Po dočtení druhé části jsem ji ale nakonec musela zavřít. Ne proto, že bych nechtěla pokračovat, ale protože jsem potřebovala na chvíli jen sedět, zůstat se svými myšlenkami a všechno, co se právě stalo, trochu zpracovat. Dočítala jsem tu část se slzami v očích.
Nebudu psát nic konkrétního, protože nechci nic prozradit. Mělo to samozřejmě svoje mouchy a některé věci mohly být zpracované trochu jinak. Ale jako celek… tohle bylo opravdu něco neskutečného. A dlouho mě žádná kniha nepohltila tak jako tahle.. totální emotional damage.
