Můj wishlist Líbí se ti můj profil a chtěl by si mít podobný i ty?
Založit si profilPrávě čtu
O mně
Svou vášeň pro čtení jsem projevovala už od školkového věku a celé dospívání jsem ráda chodila do knihkupectví a objevovala nová díla ke čtení. S dospělostí jsem bohužel knížky na nějakou dobu odložila a přečetla max. tři za rok. Naštěstí jsem nyní po několika letech znovuobjevila svou zálibu díky romantasy, které mě naprosto pohltilo a jedu jednu knížku za druhou.
Oblíbené literární žánry
Oblíbení autoři
Moje srdcovky
Moje čtenářské kolekce
Můj wishlist Moje aktivity
Od posledního dílu série bych čekala větší epičnost v klíčových momentech, kterou bohužel postrádá a dodává ji v úplně jiných situacích. Završující scény jsou dost předvídatelné, rychle odbyté a nijak zvlášť mě nechytily za srdce. Stejně tak u kapitol, v nichž jde hlavní hrdinka vstříc svému osudu a poslednímu dodatku "Lepší svět". Čekala jsem emotivní poslední slova a nějakou bombu na konec, ale místo toho jsem jen prázdně zavřela knížku.
Naštěstí se nedá o celém kousku říct, že by byl nudný. Když nepočítáme Aedinovu linku, která ovšem je důležitá pro finále knihy. Například prvotní kapitoly Aelin, v nichž autorka vykresluje její boje a pocity, jsou velmi poutavé a čtivé.
Například na kapitolu 89 jen tak nezapomenu a moje srdce bude ještě dlouho zlomené.
Od Říše bouří jsem čekala trochu víc. Hodně čtenářů ji porovnává s Věži úsvitu, jelikož se odehrávají ve stejnou dobu a pouští se do tandemového čtení. To jsem vynechala a dala si každou zvlášť. Díky tomu mohu říct, že jsem malinko zklamaná.
Části s politikou mě vysloveně nudí a že se tu takových pomalých kapitol najde dost. Jako odměnu dostaneme spicy části, ale i od těch jsem měla větší očekávání. Nevadí. Linka s Elide a Lorcanem mě taky úplně neuspokojila, což alespoň nahrazuje pár zvratů ke konci.
Kdoví, třeba tohle bylo jen ticho, před větší bouří. :)
Jedná z nejlepších knížek celé série. Rozvíjí se nám spousta postav a hlavně samotná Aelin prochází velkým přerodem. Dynamika běží od začátku do konce a kapitoly s Manon jsou doslova za odměnu!
K Věži úsvitu jsem byla velmi skeptická. Celá kniha výpravčí o Chaolovi, který si mě v posledních knihách moc nezískal.
Moje původní obavy byly zbytečné! Jako vždy nám Sarah J. Maas dá první část, která není ničím zažívná a táhne se. Jako náhradu ovšem dostaneme spoustu nových zajímavých postav a samozřejmě akční konec, i když ne tentokrát tolik akční. I přesto jsem u Věže zažívala jedny z nejsilnějších emocí z celé série a hlavně nabízí spousty klíčových momentů. A hlavně mi dala zpět kladný postoj k Chaolovi :)
Konečně je to tady! Objevujeme nová místa a nové postavy - miluju Manon! Seznamujeme se s magií a ponořujeme se víc do celého světa. Jen je tu pořád ještě místy hlavní postava otravná, ale i to se postupně zlepší. :) Po pomalejším rozjezdu, který je v této sérii zvykem, dostáváme nálož akce na konci. A chci víc! Od teď už hltám každou kapitolu a každou stránku plnými doušky.
Druhý díl stále trochu strádá na zaseknutí na jednom knižním místě a i fakt, že hlavní hrdina dokáže občas pěkně lézt na nervy. Magii a fantasy stránce začínáme být už trochu blíž a akce v druhé polovině pomalu vytahuje své růžky. Pořád se ještě nejedná o to pravé ONO, ale Caleana si vás pomalu namotá na svůj prstík. Ukazuje víc ze svých schopností a zatím je to jen zlomek. Pořád se vyplatí vydržet, ta pravá jízda teprve začne :)
Skleněný trůn mě po prvním přečtení nijak víc nezaujal. Rozjezd mi přišel pomalý, akce méně, než jsem čekala a milostná linka nijak zvlášť zajímavá. I přesto ve mně zůstával vnitřní pocit, že bych měla dát sérii šanci.
Je možné, že to samé se stane i vám - dejte šanci pokračování. S každým je to totiž lepší a lepší!
Předně silně doporučuji zařadit až po Dědičce ohně (doporučení autorky a ví dobře proč), což vám skvěle doplní konec této knihy a následně si bezpečně vytvoříte návaznosti v dalším díle. Nehledě k benefitu, že k Celaeaně už máte vybudovaný vztah, a o to silněji prožijete poslední povídku.
Krvavé ostří řadím jako jednu z nejlepších ze série. Je rozdělena do pěti částí a každá nás pošle na úplně jiné místo, což pomáhá k dynamičtějšímu přečtení.
Pohádkový příběh o krásce a zvířeti, který má velmi zdlouhavý rozjezd. Celková uhlazenost a táhlost prvních 2/3 ve mně vzbuzovala dojem, že pokračování si prostě nepořídím.
Nemám ráda ufňukané hlavní hrdinky, které navíc po chvíli začnou trpět nepochopitelným Stockholmským syndromem k fešákovi, na kterém něco smrdí. A i po dočtení mi tu něco smrdí, vám povídám! Ani spicy scény to nezachránily, i když alespoň udržely mou pozornost. Po přečtení Skleněného trůnu byly moje laťky očividně příliš vysoko.
Každopádně akčnost posledních 150 stran a přidání postavy Rhysanda ve mně vzbuzují zvědavost, která mě nejspíš k pokračování donutí. Doufám, že bude stát za to!
Pokud se čtenáři podaří prokousat první zdlouhavou částí o průzkumu, dostane za odměnu napínavé dějství z prostředí tajemného pohoří. Bohužel tahle první část trochu bolí. Občas trochu bolí i jiný styl zpracování, který nám autor zprostředkovává skrz rozhovory se zhrouceným Igorem. Celá tahle knížka je jiná - ne hned přímo špatná, prostě jiná.
Jakmile se přesuneme do pohoří Tribeč, začíná nejzajímavější část, která dokáže dobře budovat atmosféru. Záhy zas donutí čtenáře přemýšlet nad tím, nakolik ale může celému dílu věřit. Doplňkové odkazy se snaží navést k tomu, abychom dílu věřit chtěli, stále si ovšem autor nechává zadní vrátka na to, abychom si mohli udělat obrázek sami.
Pořád mám ke knížce lehký odpor i po několika měsících po přečtení. Zároveň ve mně zanechala emoce, což správné dílo má. Nebo to není vždycky správně..? Asi byste si měli vytvořit taky svůj obrázek.
