Můj wishlist Líbí se ti můj profil a chtěl by si mít podobný i ty?
Založit si profilPrávě čtu
O mně
Svou vášeň pro čtení jsem projevovala už od školkového věku a celé dospívání jsem ráda chodila do knihkupectví a objevovala nová díla ke čtení. S dospělostí jsem bohužel knížky na nějakou dobu odložila a přečetla max. tři za rok. Naštěstí jsem nyní po několika letech znovuobjevila svou zálibu díky romantasy, které mě naprosto pohltilo a jedu jednu knížku za druhou.
Oblíbené literární žánry
Oblíbení autoři
Moje srdcovky
Moje čtenářské kolekce
Můj wishlist Moje aktivity
Předně silně doporučuji zařadit až po Dědičce ohně (doporučení autorky a ví dobře proč), což vám skvěle doplní konec této knihy a následně si bezpečně vytvoříte návaznosti v dalším díle. Nehledě k benefitu, že k Celaeaně už máte vybudovaný vztah, a o to silněji prožijete poslední povídku.
Krvavé ostří řadím jako jednu z nejlepších ze série. Je rozdělena do pěti částí a každá nás pošle na úplně jiné místo, což pomáhá k dynamičtějšímu přečtení.
Pohádkový příběh o krásce a zvířeti, který má velmi zdlouhavý rozjezd. Celková uhlazenost a táhlost prvních 2/3 ve mně vzbuzovala dojem, že pokračování si prostě nepořídím.
Nemám ráda ufňukané hlavní hrdinky, které navíc po chvíli začnou trpět nepochopitelným Stockholmským syndromem k fešákovi, na kterém něco smrdí. A i po dočtení mi tu něco smrdí, vám povídám! Ani spicy scény to nezachránily, i když alespoň udržely mou pozornost. Po přečtení Skleněného trůnu byly moje laťky očividně příliš vysoko.
Každopádně akčnost posledních 150 stran a přidání postavy Rhysanda ve mně vzbuzují zvědavost, která mě nejspíš k pokračování donutí. Doufám, že bude stát za to!
Pokud se čtenáři podaří prokousat první zdlouhavou částí o průzkumu, dostane za odměnu napínavé dějství z prostředí tajemného pohoří. Bohužel tahle první část trochu bolí. Občas trochu bolí i jiný styl zpracování, který nám autor zprostředkovává skrz rozhovory se zhrouceným Igorem. Celá tahle knížka je jiná - ne hned přímo špatná, prostě jiná.
Jakmile se přesuneme do pohoří Tribeč, začíná nejzajímavější část, která dokáže dobře budovat atmosféru. Záhy zas donutí čtenáře přemýšlet nad tím, nakolik ale může celému dílu věřit. Doplňkové odkazy se snaží navést k tomu, abychom dílu věřit chtěli, stále si ovšem autor nechává zadní vrátka na to, abychom si mohli udělat obrázek sami.
Pořád mám ke knížce lehký odpor i po několika měsících po přečtení. Zároveň ve mně zanechala emoce, což správné dílo má. Nebo to není vždycky správně..? Asi byste si měli vytvořit taky svůj obrázek.
