Knižní přání Líbí se ti můj profil a chtěl by si mít podobný i ty?
Založit si profilPrávě čtu
O mně
jedna milovnice knih, která ráda hodnotí a fotí knihy na svůj knižní instagram @knizni.taurus :)
Oblíbené literární žánry
Oblíbení autoři
Moje srdcovky
Moje čtenářské kolekce
Knižní přání Moje aktivity
„Až se lidstvo obrátí proti svým dětem, tak budete vědět, že jsme ztracení.”
Tohle bylo boží. Fakt! Přečtěte si to, pokud stojíte o propracovanou fantasy plnou zvratů a skvělých postav. Já nečetla teda původní sérii, ale příběh jsem si dokázala užít i tak.
Začátek je trochu zmatečný, což je dáno spoustou národů, lidí, míst atd. Takže než se člověk trochu zorientoval, tak to trvalo a začtení bylo pomalejší (i když hned v první kapitole proběhla wow akce a já už byla jakože: ajéje :D).
Příběh nám vypráví tři postavy, jejichž životy nemohly být rozdílnější. Oni nám ale postupně tvoří celou kostru spletitého příběhu a jejich životy se propojují. Podobný styl vyprávění byl třeba v Šesti vranách, které taky miluju.
Žádnou nudu nečekejte. Celý děj jste jak na trní. Pořád se něco děje, vy nevíte komu věřit, kdo je ten zlý a jak se vyřeší všechny problémy. V polovině příběhu jsem zůstala v šoku z toho, co se tam stalo.
Nejvíc mě bavila linka Quilla a Sírši. Quil byl takový pohotový a Sírša sarkastická a vtipná.
“Do háje. Kéž bych se narodila jako kočka. Nebo koroptev. Jako něco roztomilého a načepýřeného, co nemusí přemýšlet nad věcmi, jako jsou zákony magie a zlomená srdce.”
Aíz mi k srdci úplně nepřirostla, ale věděla jsem, že je pro příběh hodně důležitá. A musím říct, že vztahy autorka uměla skvěle vytvářet a prohlubovat. A nemyslím tím jen čistě romantickou linku, ale vztahy v rodině, s přáteli i cizinci. Moc se mi líbilo sledovat jak jedna vesnice dokázala přijmout cizinku Ilar a vyvíjející se, řekla bych až sourozenecký vztah Ilar a Ruha.
Zmíněná romantická linka je tady skvělá. Pomalá, něžná, jízlivá i vtipná. Milovala jsem jejich přestřelky, jak se dostávali do komických a zároveň prekérních situací. Častokrát jsem se křenila, fandila jim a zamilovávala jsem si je.
Příběh se četl skvěle, hrozně dobře to plynulo a akce gradovala. Když jsem se začetla, zpět do reality jsem už nechtěla, aneb zní to jako znak dobré knihy, že? Jen ten konec! Já už potřebuju pokračování.
Čteno v rámci spolupráce s nakladatelstvím Host, kterým děkuji za poskytnutí výtisku. :)
„Být jen zbožňován neznamená nic; být zbožňován někým, kdo je jí hoden, to znamená všechno.”
Povídkové knihy příliš nevyhledávám, protože jsou pro mě hůře uchopitelné než samotné romány. Délka příběhu, zápletka i vztah k postavám jsou pro mě občas nedostatečné. Ale s povídkami se to má tak je to zkrátka loterie a obvykle s pár vždy vyhrajete.
Autorku znám už ze série Smrtící vzdělání, kde jsem si její styl psaní a schopnost vytvářet atmosféru zamilovala (proto jsem povídkám podlehla). A tyto povídky potvrzují, že je v budování atmosféry, stylu psaní i originalitě pořád skvělá. Ne všechny povídky mi sedly, zejména ty krátké jsem velmi brzo zapomněla. Některé byly ale naopak skvělé a v mysli mi utkvěly doteď. Mezi své top favority jsem zařadila 6 povídek: Araminta aneb Vrak Amphidraku, Po večerce, Pohřbeno v hlubinách, Spřádání stříbra, Sedm a Draci a dekorum.
Pokud vás zajímá jaké by to bylo kdyby Elizabeth Bennet z Pýchy a předsudku létala na drakovi, co se stane po konci série Smrtící vzdělání, zda dokáže jedna smrtelnice proměnit stříbro ve zlato, aby se vyhnula vílímu králi, nebo co kdyby vás obyčejná činnost, jako je výroba keramiky, mohla zabít, případně by vás lákala povídka inspirována řeckými mýty, tak tuto knihu zkuste.
Co mě na knize bavilo asi nejvíc bylo to, že se jedná o poměrně syrové příběhy žádné pohádky na dobrou noc. Každý z příběhů ma jiný motiv, jiné poselství a vše obvykle není tak, jak se na první pohled zdá. Někdy jde o to, že při honbě za dokonalostí můžeme přijít sami o sebe, jindy o to, že někdy je nejlepší vzít věci do vlastních rukou a nespoléhat na ostatní. Jindy se zase ukazuje, že hrdinství není o slovech, ale o činech, nebo kam až je člověk schopný zajít, aby přežil.
Každá povídka má něco do sebe, a pravděpodobně vám nesednou všechny (tak jako mě), ale své oblíbence si určitě najdete. Navíc autorka píše skvěle a dokáže vás i na tak krátkém prostoru přenést do úplně jiného světa.
Čteno v rámci spolupráce s nakladatelstvím Host, kterým děkuji za recenzní výtisk. :)
Hodnocení: 3,5/5 hvězd :)
„Kdyby bylo možné boha zabít, byla bys moje smrt, má hvězdo.”
Smyšlené příběhy inspirované nebo zasažené do období starověkého Řecka a její mytologie mám hrozně ráda. Zejména pokud tam hlavní roli hraje Hádés. Kruté hry bohů mě tak nemohly minout, ačkoliv se sériím trošku vyhýbám.
No a jaký je verdikt? Nejdřív jsem nevěděla, jestli to bude pro mě. Zasazení řeckých bohů do nového světa plného moderní technologie bylo zmatečné, ale nakonec jsem si zvykla. Navíc spousta děje představují zkoušky klání bohů, a tak se objevujeme v bludištích, v moři, ve snech a spolu šampiony bojujeme nejen s příšerami.
Hlavní hrdinka Lyra je skvělá střela. Jinak to ani říct nejde. Její drzost, upřímnost, prostořekost a tvrdohlavost byla okouzlující a zábavná. Bavila mě svými úvahami, jak se snažila obejít pár pravidel a zároveň ale hrát čestně. Jo, byla to srdcařka.
„ Převlékl se do džínů a vybledlého modrého trička, které už zažilo lepší časy. Na sobě má nápis: „Jasně, že si můžeš pohladit mého psa.” Kdyby mě ten diadém tak nerozhodil, zasmála bych se, protože jeho pes je Kerberos, tříhlavý pekelný pes, který notoricky všechny nesnáší. “
Co se týká romantické linky, tak byla super. Přestřelky mezi hlavními postavami mě rozesmávaly a to hašteření a neustálou nabručenost Háda jsem si užívala. Moc spicy to taky není, takže celkově jsem byla spokojená.
Atmosféra knihy bych řekla byla pohodová a místy i smutná. Autorka dokázala dobře vyvážit obě stránky, což bylo fajn. Soutěží je tam mnoho a taky se tam celkově moc nudit nebudete, protože akce začíná prakticky hned. Upřímně mě mrzí, že jsem si přečetla epilog - ten konec? Sakra práce.
Jediných pár výtek. Větší worldbuilding tady není - čistě je to zaměřeno na bohy a dané zkoušky, takže je to takové “jednorozměrové.” Občas (ačkoliv se to díky krátkým kapitolám čte skvěle) to působilo místy zdlouhavě.
Celkově je to pohodové a nenáročné čtení. Je tam skvělý vývoj přátelství i strategických spojenectví, spoustu dobrodružných úkolů a “jsi moje” romantická linka. Takže pokud holdujete řeckým bohům v moderním světě, tak na jejich klání mrkněte.
Čteno v rámci spolupráce s Humbook blogery :)
Z kuchyně Verbeny Fullbrightové Když zkoušíte nový recept na dort, nebojte se užít si trochu zábavy a experimentovat s různými příchutěmi a texturami. Samozřejmě se to nemusí vždycky podařit, ale když jdete do rizika, můžete objevit něco, co už dlouho hledáte.
Tajemství hvězdného svitu je už 4. dílem ze série Magické momenty a ačkoliv je námět podobný předchozím knihám, pořád se k nim ráda vracím. Pokud potřebujete zpomalit, užít si obyčejně neobyčejný příběh plný rodinných tajemství, laskavosti a trochu toho kouzla, tak Tajemství hvězdného svitu (a celou tu sérii) můžu doporučit.
Tady vypráví příběh Eddie a Tessa Jane. Obě hrozně milé, maličko bojácné a každá trochu jiná prožívající různé strasti. Eddie se snaží vylézt ze své ulity, do které zalezla vinou cizích tajemství a Tessa Jane se snaží najít rovnováhu v životě, ve kterém ji chtějí řídit ostatní. Moc se mi líbilo, jak se vztah mezi nimi vyvíjel, ale to pravé kouzlo této rodiny přináší hlavně teta Bean (a vlastně celé městečko). Teta Bean byla ztělesněním rodinné pohody, laskavosti a vřelosti.
A co v příběhu hlavně najdete? Je to příběh o odpouštění (i sama sobě), o nedorozumění, o vzatí života do svých rukou a o lásce. Najdete tady i romantickou linku, která představuje spíš takový hezký doplněk, protože to gró je tady ta láska k rodině.
Styl vyprávění je skvělý. Kniha obsahuje hodně dialogů a spousta postav dostává patřičný prostor se vyjádřit, takže příběh působí uceleně. S rodinnými tajemstvími souvisí i řada zvratů, kterých je v této sérii, jak už bývá zvykem, požehnaně a na konci vše do sebe zapadne jako poslední dílek puzzle.
No a co by to bylo za Magické momenty bez špetky magie. Tentokrát to bude hvězdné pole se spadlou hvězdou, které toho v sobě skrývá víc, než se na první pohled zdá. Jo a připravte si ke čtení nějakou dobrotu tady se zase pečou lahodné sušenky a dortíky.
PS. Audioverze je skvělá. Škoda jen, že příběh nenamluvily dvě interpretky - méně by se pletly. :)
„Věci, které jsme udělali kdysi, mají nedozírný význam pro zítřek a každý další den.” Od paní Mekové jsem nevěděla co čekat a musím říct, že to nakonec byl pro mě zajímavý knižní zážitek. Za mě je to zvláštní příběh, který je svým způsobem milý, kouzelný i trochu chaotický (možná jako samotný život).
Ze začátku mi příběh trochu připomněl knihu od Roberta Bryndzy s Coco Pinchardovou v tom, jak i Alda byla maličko jak neřízená střela. Hned na začátku se s Aldou dostáváme do Anglie, kde začíná pracovat jako au-pair bod pro ni za odvahu, v angličtině, kterou neovládá zrovna bravůrně se dokázala poměrně dobře vypořádat se zvláštními rodinami.
Po tomto zběsilém úvodu se ale příběh jako kdyby usekne a ocitáme se v přítomnosti tajemného pana Mysteringa, který se objeví z čista jasna s třemi sloužícími (?), snažící se polapit kouzelnou vůni. No a díky tomu se dostáváme k samotné paní Mekové a jejím lentilkovým muffinám. Za mě na propojení a vysvětlení celého toho příběhu bylo potřeba trochu více stran, takhle to bylo zmatečné a seznámení se všemi postavami (nejen čtenářů s postavami, ale samotných postav mezi sebou) rychlé.
Jakmile se pan Mystering, jako anglický gentleman, žene do České republiky, bylo vyprávění opravdu groteskní. Povahy českých lidí byly popsány vtipně, ale určitě to bylo opředeno tím pohádkovým kouzlem, protože realita by takhle za mě moc nefungovala.
Styl psaní není špatný, jen to chce trochu uhladit. Občas totiž obsahoval sálodlouhé souvětí, která neměla konce a jindy zase působil trochu kostrbatě a nahodile. Dost mě ze začátku při čtení vyrušovalo střídání pohledu bez upozornění, ale i na to si nakonec člověk zvyknul. Na druhou stranu byla zvolená forma zajímavá a rozhodně ozvláštnila celý příběh.
Celkově to hodnotím, jak opravdu zajímavý počin. Pokud hledáte neotřelé příběhy a rádi podporujete české autory, tak zkuste jít po stopách pohádkové vůně.
Knihu na recenzi mi poskytla přímo autorka - @venika.art , které tak děkuji za její zaslání. :)
“Pre mňa je domov. Je odvaha. Je svetlo v najhlbšej tme.”
Když jsem dostala možnost si zase přečíst knížku ve slovenštině a ještě k tomu dark romance, tak jsem nezaváhala. Zajímalo mě, jak si slovenská autorka povede v tomto žánru a v prostředí mafie. Musím říct, že to bylo příjemné čtení (tak jak mafiánská dark romance může být :D).
Hrozně moc oceňuju dva pohledy - to je vždy lepší. Nakouknete do světa mafiánské pravé ruky Maxe a mafiánské dcery Olivii a jak ti dva vnímají ten svět odlišně. Ačkoliv se Olivia může zdát jako poddajná princezna, nakonec si v tomto šíleném světě vezme své slovo. Max je sice trochu moc posedlý svou pomstou, ale svou funkci pravé ruky bere na 100%. Než se stane Olivia…pst..
Olivia je sluníčko, které se snaží ty egoistické mužské mraky zastínit. Obdivuju ji, že dávno neutekla, protože ten život byl teda frustrující. Max je klasický grumpy sunshine, který má pokud jde o Olivii aktivován ochranářský mód a to jsem milovala. Najdete tady klasický trope zakázané lásky a té spalující lásky. Bože, jak on o ni bojoval, to bylo dokonalé (tohle asi (doufám) není spoiler). Vývoj toho vztahu jsem si užívala.
Co se týká děje, tak určitě to nebylo zklamání, ale spoustu věcí, které se udály jsem uhodla už předtím nebo jsem tušila, kam to bude směrovat. V tomto směru ta originalita byla menší. Styl psaní byl ale skvělý. Autorka se taky hodně zaměřila na pocity hlavních hrdinů, což občas zbytečně prodlužovalo děj, ale četlo se to dobře.
Konec je otevřený (druhý díl?), ale zároveň ukončený tak, že si nebudete rvát vlasy nedočkavostí. :D Celkově to byla velmi dobrá mafiánská romantika s dark prvky (na konci to bylo dost dark, tak bacha na to). Pokud teda hledáte příběh nabitý akcí, tajemstvím, intrikami, spalující láskou a nehostinným prostředím pro jemné povahy, tak V tieni moci můžu doporučit. :)
čteno v rámci spolupráce s nakladatelstvím venupress, které mi poskytlo e-knihu
Hodnocení: 3,75/5
„V knize života má každý kapitoly, které čte nerad nahlas.“
Další kniha této autorky a opět skvělé čtení! Série Magické momenty je jako knižní pohlazení ideální, když potřebujete milý příběh z malého městečka, kde se mísí kapka magie, rodinných tajemství a především lásky. V příběhu naleznete i kouzelné knihkupectví s úžasnými majiteli, kteří jsou pro příběh naprosto klíčoví, a také jednoho nalezeného novorozence, který nakonec dostane tolik lásky, kolik sám rozdá a je takovým stavebním kamenem příběhu.
Příběh je vyprávěn ze dvou pohledů Blue a Sarah Grace, z nichž každá přináší svůj vlastní kousek příběhu. Blue je silná hlavní hrdinka; obdivovala jsem její schopnost zůstat laskavá a milující i přes všechny předsudky, pomluvy a předpojatost ostatních. Její rodinná historie je sice komplikovaná a bolestná, ale nikdy nad sebou nezlomila hůl. Sarah Grace je jí v lecčem podobná vřelá, bojovná a láskyplná.
Kniha se čte velmi dobře. Není zde přehršel popisných částí a děj má sice pomalejší, ale stále záživné tempo pořád se něco děje. Ke konci se příběh lehce zamotává; vyplouvá na povrch hodně tajemství, což na mě občas působilo až chaoticky a trochu jsem se v tom ztrácela. Nakonec ale vše zapadlo na své místo.
Nechybí samozřejmě ani romantická linka, vlastně hned dvě. Přestože dostaly o něco méně prostoru a působily místy lehce uspěchaně, nijak mi to nevadilo obě přinesly do děje spoustu naděje, ať už šlo o druhou šanci, nebo o novou lásku.
Co ještě říct, abych vás přesvědčila ke čtení.. řekla bych, že je to příběh o nedůvěře, strachu a bolesti, ale zároveň o lásce, naději a pochopení. Postupně se odkrývají staré rodinné křivdy a lži, které dost zamíchají kartami. Pokud toužíte po troše magie, laskavosti a hřejivém objetí, Tajemství platanového knoflíku bude pro vás jako stvořené, tak mu dejte určitě šanci vás okouzlit.
„Tohle je prostě Jih, tady se ve vzduchu vždycky vznáší trocha magie.“
Kniha mi byla poskytnuta v rámci spolupráce s nakladatelstvím Jota. :)
„Jsi pryč necelý týden a já už mám pocit, že jsem na věčnost v pekle.”
Už ani nevím, co k romantikám od Any Huang psát. Všechny jsou velmi čtivé, ale zároveň skoro jako přes kopírák jen se vždy trochu obmění hlavní zápletka. Opět tu máme klasickou kombinaci: grumpy hlavní hrdina Dante a sunshine hlavní hrdinka Vivian, tentokrát v kabátku nechtěného, domluveného sňatku.
Ať nezačínám tak zostra… není to zlé. Líbí se mi, že je příběh psaný z pohledu obou postav, takže dostaneme ucelený pohled na situaci z obou stran. Dante je ale až klišoidní protagonista arogantní, majetnický, puntičkářský a samozřejmě tajemný, který má jedinou slabinu (to má za to, že doteď byl vztahový emoční šutr) - Vivian. Ta je naopak milá, okouzlující a hlavně poddajná… až příliš (proč tolik neúcty k sobě samé?). Díkybohu, že postupně trochu vytasí drápky a zjistí, že pokud s ní lidé budou dál manipulovat a ona bude jen skákat, jak pískají, nikdy nebude šťastná.
Romantická linka byla dobrá. Vztah se vyvíjel poměrně přirozeně (právě na zmiňované okolnosti), cestu si k sobě nenacházeli jednoduše. Spicy scény mě tentokrát nijak neiritovaly, ale jestli ještě někdy uslyším větu: „Ten je tak velký, že nevím, jestli se vejde,“ tak přísahám, že s těmito srandičkami končím. :D
Jinak se ale během těch skoro třinácti hodin poslechu vlastně moc nedělo. On úkoloval lidi, ona řešila práci, občas vyjeli na výlet… a to bylo tak všechno. Samozřejmě to jeden z nich (mrk mrk) podělal a pak začal kolotoč k našemu očekávanému happy endu. Tady mi to připomnělo Twisted games, ale beru to jako pozitivum.
Každopádně, poslouchala jsem to snad věčnost. Zajímavé teda je, že ačkoliv mě samotný poslech bavil, tak jakmile jsem přestala, netrápilo mě, že nevím jak to bude pokračovat.
Suma sumárum: Je to prostě oddechovka, která dobře poslouží na cesty. Nenadchne, ale ani neurazí. Jen se v paměti udrží zhruba tak dlouho, jak je dlouhá doba čtení (nebo poslechu).
„Sedm dcer divotvorných odešlo za svítání, žít v poklidu bez smrtelníků do ústraní.”
Pokud hledáte tip na čarodějnickou knihu s temnou atmosférou, tak vstupte do Apotéky. Čeká vás 7 úžasných čarodějek, z nichž každá má své osobité kouzlo.
Forma vyprávění prostřednictvím povídek se mi hrozně líbila, ačkoliv sem z ní měla trochu obavy. Každá povídka byla jiná a zároveň je spojovalo tajemství, něco temného a něco šokujícího. Každá čarodějka tady přihodila svou přísadu do kotlíku, jehož obsah nás poté dovedl až k rozluštění zmizení Agnes Divotvorné.
Co se týká samotných čarodějek, tak si autorka dokázala bravurně pohrát s jednotlivými charaktery. Povahy tady najdete rozmanité až nepředvídatelné. Oblíbila jsem si všechny.
Nejvíc mě ale na knize stejně dostala ta atmosféra - tajemná, magická a temná. Ačkoliv po pár prvních stránkách si můžete říct: “tohle bude takový milý příběh”, tak ono ejhle, ne… já už v první povídce zažila šok. Atmosféru navíc skvěle dokreslují jednotlivé ilustrace, které příběhy doprovází.
Styl psaní mi sedl už v autorčině první knize, co jsem od ní přečetla a tady se jen potvrdilo, že píše čtivě a s citem pro dané téma, protože využila veškerý potenciál těchto čarodějných příběhů. Vyprávění tu sedlo dokonale - jako zaklínadlo k úplňku. Jediné co, tak konec i když byl zajímavý, tak jsem jej čekala trochu jinak provedený - víc prozrazovat nebudu.
Tip pro vás: knihu si určitě nenechte ujít a pokud zrovna bude venku sychravo, za okny bouře a doma budou hořet svíčky, tak si tu skvěle vykreslenou atmosféru užijete do poslední kapky.
Já bych si klidně ráda přečetla, co bude dál. Určitě si dám další podzim re-reading. Je to ultimátní podzimní čtení pro všechny temnější dušičky.
Kniha mi byla poskytnuta v rámci spolupráce s Humbook blogeri. :)
„Já věděl, že budeš moje smrt. Kéž by sis vybrala moji nohu. Tohle je můj oblíbený plášť.”
„Do háje s tvým pláštěm!” Strkala jsem ho k chalupě. “Běž dovnitř! Krvácíš!”
„Uvnitř nebudu krvácet o nic míň, ty bláznivá ženská.”
Pokud se dá příběh o vilách ještě napsat originálně, tak právě tahle autorka to dokáže. “Encyklopedie” je totiž něco výjimečného.
Bod číslo 1: Skvělé postavy
Na společenské konvence krátká, ale velmi chytrá akademička Emily si mě okamžitě získala. To pozadí univerzity, vědeckého bádání a prostředí malého města mě úplně pohltilo. A Bamleby byl třešničkou na dortu. Arogantní i milý, egoistický a zároveň ochraňující, nervy drásající, ale bez něj by to nebylo ono. Chemie mezi nimi mě neskutečně bavila - takovy Dramione vibe.
“Tak to už stačí,” prohlásil. „Stíne, koukej přivést tu svou paničku se sebevražednými sklony.”
Bod číslo 2: Originální svět víl
Miluju tyhle víly - některé zákeřné a lstivé, jiné milé, ale přesto vychytralé a všechno u nich něco stojí. I ty nejpřívětivější víly očekávají (třeba za informace) něco na oplátku. Bavilo mě objevování jejich světa, zvyklostí, magie… Každé setkání s těmito bytostmi bylo zajímavé a nepředvídatelné.
Bod číslo 3: Specifický styl vyprávění
Je to takový deníkový záznam, takže Emily si musíte zamilovat, aby ste si to dokázali naplno užít. Styl je pomalejší, takže na čtení nespěchejte. Myslím si, že právě styl psaní a ta “pomalost” nebude vyhovovat všem, ale dejte aspoň Emily a Bamblebymu tu šanci vás okouzlit.
Bod č. 4: Co spíše (ne)čekat
Kniha není plná akce, přehnané romantiky a rozsáhlého budování světa. Není to velkolepá fantasy, ale svět je to milý, má takový ten cozy nádech a prostor se v dalších dílech dál rozvíjet. Romantická linka je nenápadná, přirozeně se rozvíjející a spíš taková ta plná drobných gest, vtipných momentů a jiskření. Je to kniha pomalá, kouzelná, temná i podmanivá.
Čteno v rámci spolupráce s nakladatelstvím HOST.
