Knižní přání Líbí se ti můj profil a chtěl by si mít podobný i ty?
Založit si profilPrávě čtu
O mně
jedna milovnice knih, která ráda hodnotí a fotí knihy na svůj knižní instagram @knizni.taurus :)
Oblíbené literární žánry
Oblíbení autoři
Moje srdcovky
Moje čtenářské kolekce
Knižní přání Moje aktivity
„Já věděl, že budeš moje smrt. Kéž by sis vybrala moji nohu. Tohle je můj oblíbený plášť.”
„Do háje s tvým pláštěm!” Strkala jsem ho k chalupě. “Běž dovnitř! Krvácíš!”
„Uvnitř nebudu krvácet o nic míň, ty bláznivá ženská.”
Pokud se dá příběh o vilách ještě napsat originálně, tak právě tahle autorka to dokáže. “Encyklopedie” je totiž něco výjimečného.
Bod číslo 1: Skvělé postavy
Na společenské konvence krátká, ale velmi chytrá akademička Emily si mě okamžitě získala. To pozadí univerzity, vědeckého bádání a prostředí malého města mě úplně pohltilo. A Bamleby byl třešničkou na dortu. Arogantní i milý, egoistický a zároveň ochraňující, nervy drásající, ale bez něj by to nebylo ono. Chemie mezi nimi mě neskutečně bavila - takovy Dramione vibe.
“Tak to už stačí,” prohlásil. „Stíne, koukej přivést tu svou paničku se sebevražednými sklony.”
Bod číslo 2: Originální svět víl
Miluju tyhle víly - některé zákeřné a lstivé, jiné milé, ale přesto vychytralé a všechno u nich něco stojí. I ty nejpřívětivější víly očekávají (třeba za informace) něco na oplátku. Bavilo mě objevování jejich světa, zvyklostí, magie… Každé setkání s těmito bytostmi bylo zajímavé a nepředvídatelné.
Bod číslo 3: Specifický styl vyprávění
Je to takový deníkový záznam, takže Emily si musíte zamilovat, aby ste si to dokázali naplno užít. Styl je pomalejší, takže na čtení nespěchejte. Myslím si, že právě styl psaní a ta “pomalost” nebude vyhovovat všem, ale dejte aspoň Emily a Bamblebymu tu šanci vás okouzlit.
Bod č. 4: Co spíše (ne)čekat
Kniha není plná akce, přehnané romantiky a rozsáhlého budování světa. Není to velkolepá fantasy, ale svět je to milý, má takový ten cozy nádech a prostor se v dalších dílech dál rozvíjet. Romantická linka je nenápadná, přirozeně se rozvíjející a spíš taková ta plná drobných gest, vtipných momentů a jiskření. Je to kniha pomalá, kouzelná, temná i podmanivá.
Čteno v rámci spolupráce s nakladatelstvím HOST.
“All you can do is be your best and be kind to other people.”
Ajeje. Toto mi úplně nesedlo. Jako oddechovku jsem to doposlouchala, zájem o dokončení příběhu nebyl od poloviny knihy ale téměř žádný. :( Přednes v audioverzi byl každopádně dobrý a udržoval mě v pokračování v příběhu.
Děj mi z počátku přišel fajn. Taková letní jednohubka s budováním hotelu, lehkou romantickou linkou a v kouzelném prostředí zámeckého parku s jezerem. Ale..
Hlavní kámen úrazu byla bohužel hlavní hrdinka Ettie a její urputnost. Vím, že byla představena jako smolařka, která se snaží, ale vždycky se k její smůle něco pokazí. Každopádně mě asi vadilo to, že mi spíš přišlo, jako by si chtěla dělat co chce bez jakýchkoliv následků. Byla hodně urputná v tom, co chce a nešlo ji to prakticky vymluvit.
Další věc. Je tady taková pomyslná nit příběhu - lhaní. Myslím si, že se autorka snažila ukázat, že není vše tak černobílé, že občas jsou i milosrdné lži, ale v kontextu tohoto příběhu mi to přišlo celé zbytečné. Neustále omílání toho, proč lhát mě zkrátka neoslovilo. Jinak celkově tady nenajdete větší zápletku, výrazný děj a ani velké dramatické zvraty, je to opravdu oddechové čtení.
Vzniká tady spousta nového přátelství, byla tady zajímavá parta lidí, ale nevím, jestli to jejich zapálené plavání a vědomé porušování zákazů byl nejlepší námět. Za to Dominik byl fajn knižní protagonista, zasmušilý se svými “démony”, který je dost typický pro tento typ příběhu.
Co říct závěrem.. Za mě je to klišé s né až tak příjemnou hlavní hrdinkou, ale dalo se to doposlouchat.
„Pravda je taková, že hlavní postavy jsou málokdy důležité. Nestojí na nich rovnováha a už vůbec ne děj, pokud tomu tak chceš říkat. Svět nemůže tvořit jedinec, ale společenství, kde se všichni navzájem ovlivňují.”
Pokud hledáte originální svět, skvělé postavy a spoustu humoru, sarkasmu a jiskření, tak vstupte do světa Stínů zlatých srdcí.
Od autorky jsem už četla dvě knihy a obě jsem si zamilovala. Proto mě nepřekvapilo, že ani tato není výjimkou. Miluju styl psaní, její originální světy, chemii mezi hlavními hrdiny a humor. Tady se k tomu přidali draci a zase mě to okouzlilo.
Sára je ten typ hrdinky, kterou si oblíbíte a které budete fandit. Bavila mě její neutuchající odvaha v jiných pohádkových světech, její jazyk ostrý jak břitva a to, že neztrácela svůj vtip („Očekával formální chování? Předtím jsem ho tuším nazvala magorem..”). Malakai je zase mužský, do kterého se lehce zamilujete. Tyto ochranitelské, majetnické a bručounské typy MI LU JU.
Hrozně mě tady bavilo samotné cestování pohádkami a ta temná atmosféra. Poznávat různé (ne)pohádkové bytosti, které byly vtipné, své, sarkastické a občas děsivé. Je tady velká rozmanitost.
„Líbí se mi, jak ti buší srdce. Buch. Buch. Buch. Buch. Zajímalo by mě, jestli by tak bilo i v mých rukách.”
Hele, prostě si to přečtěte jo? Podpoříte šikovnou českou autorku, pobavíte se u skvělých interakcí hlavních i vedlejších postav, procestujete pár pohádek a fakt si to užijete.
“Tanči, když měsíc zpívá, a neplač nad problémy, které ještě nenastaly.”
Musim říct, že ke knize Měsíční píseň jsem se dostala úplnou náhodou, když jsem listovala @audioteka_czsk . A teda ve formě audioknihy to bylo skvělé.
Pokud jste stejně jako já kdysi propadli sérii Stmívání nebo Upířím deníkům, a zároveň byste tenhle typ příběhů rádi z vlčí perspektivy, tak série s Mercedes Thompson by vás neměla minout. Nečekejte od toho vysokou literaturu, ale pokud máte rádi vlkodlaky, spoustu akce, občasný záblesk romantiky a ochranitelské alfa samce, tak je to guilty pleasure dělané jako pro vás (i mě :D). Atmosférou mi to při poslouchaní právě připomínalo ty příběhy pro náctileté, takže oddechovka jak vyšitá. Navíc v té audioverzi to bylo fakt jako seriál.
V knize je úžasná hlavní postava. Mercy je ten typ ženy, která se rozhoduje sama, bere za sebe veškerou zodpovědnost, moc věcí se nezalekne a zároveň dokáže situace skvěle vyhodnotit. Po delší době samostatná hlavní hrdinka bez potřeby nadměrné ochrany. Ale aby bylo vše v rovnováze, samozřejmě okolo pobíhá dost ochranitelských vlků. :D
Suma sumárum: spousta akce, lehká romantická linka a zajímavý a propracovaný děj. Celkově si myslím, že je to super oddechovka, u které by bylo fajn, kdyby se dostala do podvědomí více lidí (i přes ty otřesné obálky :( ).
„Jsi světlo mojí duše, Sluníčko. ... Bez tebe jsem ztracený.“
Když jsem si vybírala co budu poslouchat za audioknihu, tak volba padla na nějakou romantiku. Od této knihy jsem neměla velká očekávání a vlastně mě docela bavila. Navíc ten přednes v audioverzi byl skvělý a jsem hrozně ráda, že byl Alex namluvený mužem (za mě by tohle mělo být povinností). :)
Hlavní hrdinka Ava byla skvělá. Líbil se mi její optimismus a její trefné poznámky. Musím říct, že mě na konci autorka mile překvapila, když Ava ukázala svou hrdost a dala Alexovi pěkne zabrat. Náš bručoun Alex mi byl zároveň sympatický i nesympatický.. a arogantní zůstal po celou dobu knihy. Měl světlé stránky, ale občas bych mu ráda nafackovala. Každopádně mi vždycky imponují lidi, kteří si za něčím jdou a nepoleví. Takže bod pro něj. Celkově mi u romantické linka enemies to lovers chybělo víc napětí, ale láska alá pokud ti svět ublíží, nechám ho shořet, mě baví a tady to bylo dobře podané.
Co rozhodně nemůžu autorce upřít je styl psaní. Čte (poslouchá) se to samo, je to svižné a lehce napsané. Občas mi to přišlo trochu zdlouhavé, ale ubíhalo to poměrně dobře. Zápletka byla zajímavá a trochu vyhrocená, a ačkoliv je děj prakticky dost předvídatelný, tak byly chvíle, kdy mě děj dokázal překvapit.
Suma sumárum: žhavá, majetnická a oddechová erotikoromantika, která byla dobře napsaná, ale občas překombinovaná a zdlouhavá. Příběh jsem si v audioverzi užila, ale dlouho si jej asi pamatovat nebudu.
„Instinkty mi velí běžet nebezpečí naproti, ne od něj. .. Bože? To jsem zase já. Vážně si musíme promluvit. Na co jsi myslel, když jsi mě stvořil?“
Pokud čtete dark romance, tak věřím že Haunting Adeline vás neminulo. Já jsem do knihy šla spíše ze zvědavosti díky jejímu hypu a mě se to vyplatilo. Tohle mě fakt bavilo číst.
Takhle, dark romance nebude příběh pro každého a věřím, že spousta lidí si to přečte stejně jako já ze zvědavosti, ale je dobré vědět, o čem dark romance je. Za mě je asi zbytečné od toho čekat vysokou literaturu, sluníčkovou romantiku a morální hodnoty. Tohle tady nenajdete, a kdo jde do příběhu s tou verzí bez mráčků, asi bude zklamán. :D
Za mě to byl skvěle napsaný příběh. Autorka umí moc dobře psát a budovat tu atmosféru. Jasně, polemizovat o tom, že zamilovat se zrovna do svého stalkera je na pováženou, ale autorka dala Adeline skvělý charakter, který se do tohoto typu příběhu hodil. Milovala nebezpečí, pitvala své pocity, znala morální hodnoty, které by měla dodržovat a stejně ji to táhlo k němu.
„Jak mám odhodit morální kompas, který mě vedl celý můj život? .. Toho chlapa bych měla nenávidět, ale z nějakého důvodu.. k němu nenávist necítím.“
Intimní scény nejsou špatně napsané, občas jsou přitažené za vlasy, ale nějak mě neiritovalo o nich číst. Do příběhu se dostala i detektivní zápletka, která byla takovým oživením od těch peprných scén. Stín má hodně posunuté morální hodnoty, jako taková forma klišé samozřejmě vykonává záslužnou činnost (o praktikách bychom mohli vést diskuze dlouho, ale proč), a zároveň je jeho vztah k Adeline majetnický, násilný a svým zvráceným způsobem milující.
Za mě můžu doporučit všem, kdo ví do čeho jdou. Je to čtení pro dospělé, takže pokud se na to cítíte, směle do toho.
Hodnocení: 4,5/5
„Hokej vážně nemusím.”
„To mě uráží, Anastasio. Budu ti muset sehnat lístky na náš příští domácí zápas.”
„Nepotřebuju lístky na akci ve vlastní aréně. Tedy pokud do té doby nepoděláš něco jiného a tvůj tým nevypadne.”
V jejím tónu bylo až příliš optimismu, když vyslovovala nevypadne. Jako by mě urážela Zvonilka.
Kniha Na ledě pro mě představovala fajn oddechovku, ale neuchvátila mě tak, jak bych podle recenzí čekala.
Četlo se to velmi dobře, napsané je to s lehkostí a svižně, i když mi to občas přišlo zdlouhavé. Hlavní protagonisti nebyli špatní, zejména tedy Nathan. To byl takový miláček. Ona mi přišla v pár věcech dětinská, ale zvlášť mě neštvala. Bylo hezké, že je vykreslila jako obyčejné lidi a žádné extrémy. Ale..
Příběh hokejisty a krasobruslařky je takové už klišé (vlastně i z reálného života), což není ani tak výtka. :D Kniha sama o sobě nenabízí žádné wow momenty, je to opravdu oddechové čtení plné pošťuchování, dobré chemie, vtipu a málo dramatu. Pokud si chcete odpočinout, tak tohle je skvělá volba. Bohužel je to taky příběh, který mi dlouhodobě neutkví v paměti. Svůj účel splnil - odpočinula jsem si u něj a jdeme dál.
Moje vlažná recenze vlastně dokazuje to, jak mě příběh bavil. Čtení nelituju, ale ten hype okolo knihy mě asi nalákal na více akce, zvratů a milostných kotrmelců. :D Sportovní prostředí bylo fajn, ale za mě je z prostředí ledu mnohem lepší třeba S láskou, Lukov od Mariany Zapaty.
„Ty jsi světlo ve tmě a já strávil celou věčnost uvězněnej v temnotě.”
Zdá se, že dark romance bude občas můj žánr.
Atmosféra. Autorka umí skvěle vyobrazit atmosféru místa a musím říct, že ten paranormální nádech byl boží a měla by se těch démonů držet. Bylo to temné a mě se to líbilo. Vše okolo grimoárů, vyvolávání démonů, starých kostelů, děsivých lesů a hrůzostrašných příšer dokázala autorka napsat skvěle. Takže tady nemám co vytknout.
Co se týká hlavních postav, tak byly fajn. Nevím, zda by mi nějak přirostli k srdci, ale rozhodně nebyli špatní. Jen jim něco chybělo, v případě Rae možná i nadbývalo. :D Démon Leon (to jméno?) nebyl tak démonický jak bych si asi představovala, ale byl sarkastický, výhružný a vlastně milý. Ups. Rae nebyla nijak zlá hlavní hrdinka, jen trochu naivní a hloupá. Občas to, jak běžela vstříc nebezpečí, bylo únavné. Holka, nevím co si myslíš, že dokážeš, ale práci s příšerami bych přenechala silnějším (možná méně smrtelným?). Na druhou stranu byla ta odvaha občas ku prospěchu. Navíc měla kočku (bod pro ni!).
„Kočky a démoni si rozumějí”, řekl jsem. „Jsou to jediný zvířata, který najdeš jak na Zemi, tak v pekle.”
Co se týká těch intimních scén, tak u těch se autorka nebála pustit fantasii ze řetězu. Je to drsné a nebude to pro každého. Na druhou stranu, je tady démon, kdo jiný by měl být takto hříšný? :D
Nebudu lhát, i přes pár nedostatků je to za mě super dark romance, kterou jsem si užila. Četlo se mi to svižně a děj i zápletka mě bavila. Takže pokud žánru holdujete a zvládnete ukočírovat jednoho (ne až tak zlého) démona, tak upište svou duši.
Čteno v rámci spolupráce s Knihy Dobrovský.
„My heart only beats as long as yours does, and when you die, I’ll meet Malek at your side.”
Musím říct, že druhý díl jsem četla/poslouchala pomaleji. I když tady toho bylo dost, co se děje, tak ten spád nebyl takový, jaký bych čekala. Na druhou stranu je tady víc toho world buildingu, což jsem si užívala.
Celý děj je rozdělen do tří částí a každá měla své kouzlo. První část mě hned vtáhla do toho světa nemilosrdné akademie a sledovat, jak se Violet snaží přežít nejen další studenty, ale i profesory bylo drsné. Ta část, kdy hrozí, že ji nakonec opravdu zlomí byla hodně bolestivá a emotivní. V druhé části se opět přesouvá dynamika příběhu díky novému prostředí, novým postavám a získává to zase větší grády. Postava Cat byla zajímavým zpestřením, aby si Violet konečně uvědomila co opravdu chce (občas mi přišlo, že byla trochu dětinská). No a v poslední části nás čeká finální bitva. O co se jedná, si samozřejmě nechám pro sebe, ale ten konec? To čekání na třetí díl bylo až moc dlouhé a zároveň se bojím, co bude dál. :D
Suma sumárum: velmi dobré pokračování, které bylo občas delší než muselo a jediné co mi trochu lezlo krkem byla ta repetitivnost v “miluju ho, nemiluju ho” (za to ta milostná vyznání ale stojí za to). Jinak v tomto díle dostáváme více Xadena (love this), z Violet se postupem času stává paní svého signetu i osudu a zároveň nechybí chyby. Kdo by rád četl o teenagerech, kteří mají své draky, jsou drsní a dokonalí a vše jim vychází jak má?
PS. Nejlepší jsou Tairnovy trefné poznámky. Miluju tu dračí ironii.
Hodnocení: 4,5/5
„Sometimes we must do what we can to keep our mistakes a secret, don’t we?”
Zajímavý nápad i provedení, které mě ale neuchvátilo.
Vyprávění různými postavami pro mě hned od začátku představovalo mírnou komplikaci. Nejen, že jsem si postavy pletla, ale k žádné jsem si nevytvořila hlubší vztah. Navíc je někdo namlouván ve třetí osobě, zatímco ostatní v první osobě. Tohle bylo tím pádem pro mě těžko čitelné a zbytečně matoucí.
Při čtení jsem se celkově nemohla začíst, neprožívala jsem to s tím, že nemůžu přestat číst a v polovině knihy mě i přestalo zajímat, kdo má zemřít nebo co se bude dít dál. Postavy nebyly zvlášť sympatické, ale i kdybych nechala postavy být, tak celá struktura děje mi přišla zvláštní, zbytečně překombinovaná a zároveň jako by se jen vytvořily střípky něčeho, co mělo dát do kupy skvělou detektivku. Ale přišlo mi, že to společně nefungovalo, protože tam toho možná bylo až moc?
Námět skvělý, prostředí starého sídla a pečicí soutěže bylo aspirantem na skvělou knihu. Ale tohle mi nestačilo a nebavilo mě to. Navíc, ten konec byl katastrofální. Bohužel.
Hodnocení: 1,5/5
