Líbí se ti můj profil a chtěl by si mít podobný i ty?
Založit si profilO mně
Po dvaceti letech jsem se konečně vrátila k mé dávné lásce - čtení. Čtu knížky různých žánrů - romantické, krimi, thriller, fantasy...
Oblíbené literární žánry
Oblíbení autoři
Moje srdcovky
Moje aktivity
Mladá knihovnice Chloe objeví na stránkách knih vzkazy, které tam byly napsány již dávno. Nemůže na ně přestat myslet a snaží se vypátrat, kdo si je tenkrát psal a zda je víc takových knih. Mezitím se stará o rodinu a snaží se ustát nálady nerudného souseda.
Toto je typ knihy Muž jménem Ove a všechny podobné, kdy se nerudný stařík změní v přátelského. Přiznám se, že takové knihy moc nemusím, ale krásná obálka a prostředí knihovny mě přesvědčilo, že knihu potřebuji a jen jsou doufala, že mě tentokrát příběh mile překvapí. A víte co? Ono se to vážně povedlo!
Tohle bylo tak milé čtení. I když upřímně, ze začátku jsem měla problém se začíst, ale jak jsme se dostávali v příběhu dál, už jsem byla lapena a knížku jsem nemohla odložit. A na závěr jsem brečela jak želva a nemohla přestat.
Pokud milujete knihy v knihách, tady si přijdete na své. Nejen, že tu je opravdu velké množství knih, o kterých budete číst, ale je z nich tady i často citováno. No prostě tu mají jednu z hlavních rolí.
Tento typ příběhu je předvídatelný. Je jasné, jak to celé skončí, ale v příběhu vám bude tak dobře, že mu to odpustíte. Je tu láska, přátelství, napětí, ale nechybí tu ani vtipné momenty. Prostě je tu vše, co správný příběh má mít.
Četla jsem i předchozí knihu autorky Čtenářský klub osamělých srdcí a tahle se mi rozhodně líbila víc.
Bára je momentálně vážně nespokojená. S manželem se rozvádí, syn raději chodí za školu a v práci ji neskutečně štve její šéf. Když potká Gábinu, svou bývalou spolužačku, rozhodnou se, že vezmou život do vlastních rukou a otevřou si kavárnu. Jak jejich nová životní etapa dopadne?
Mám ráda knihy ze života, obzvláště o ženách kolem čtyřicítky, ke kterým mám blízko. Tohle je přesně ta kniha, ve které se můžete najít, určitě alespoň v nějaké situaci se poznáte a hned vám bude bližší.
Ač se tady řeší mnohdy nepříjemné situace, je to typická oddechovka, kdy se začtete, užíváte si příběh hlavních hrdinů a na chvilku můžete vypnout a neřešit svůj vlastní život.
V příběhu narazíte na rodinné vztahy, na lásku i na sílu přátelství. Je tu vášeň i zrada. Je tu dobro i zlo. Mít kavárnu by se mi líbilo, takže věci kolem podnikání mě opravdu bavily. Celé je to napsáno čtivě, že se do příběhu ponoříte a čtete a čtete…
Myslím, že hodně z nás má kolem sebe svou Gábinu, tak pozor na ni…
Nová kniha Doroty Ambrožové je přesně taková, jakou jsem si ji představovala. Otevřená, upřímná a možná pro někoho i šokující.
Jaké to je, mít dvě malé děti, poslouchat věčné stížnosti souseda a zároveň myslet jen na to, jak potřebujete spát? O tom se dočtete v knize Naháčci a dostanete toho mnohem víc.
Už to budou skoro dva roky, co jsem si přečetla autorčinu prvotinu Poslední léto. To je kniha, ze které jsem byla naprosto nadšená. Sedla mi obsahově i stylem a já věděla, že od autorky si přečtu vše, co napíše. Konečně jsem se dočkala a jsem opět velmi spokojená.
Naháčci jsou autofikční knihou a díky tomu jsou z ní cítit emoce. Mateřství je tu ukázáno bez příkras. Jsou tu chvíle, které vás nadchnou, ale mnohdy přijdou momenty, které vás srazí na kolena. A ne vždy je snadné to ustát. Autorka nás pustí do své hlavy a my tak sledujeme její myšlenky a chápeme, proč se cítí tak, jak se cítí. Při čtení jsem si nejednou vzpomněla na vlastní mateřskou, co jsem prožívala, co mě trápilo a jak se na to dívám dnes.
Tato kniha je i o rodině a o víře, o sebevědomí, i když spíše o tom, když právě sebevědomí chybí. Ale to, co se v knize řeší nejvíc je insomnie. Neboli nespavost. Je to nepředstavitelná nemoc. Jak člověk může fungovat, když nemůže spát? Jaké jsou možnosti léčby, a co když nezabírá… Při čtení máte pocit, že také nespíte a cítíte jen neskutečnou únavu.
Ač je kniha hodně útlá, je v ní toho spousta nad čím budete přemýšlet. A po dočtení mám pocit, že by ani neměla být delší, je v ní řečeno vše.
Zapomeňte na zázračné diety a pojďte si přečíst rady fitness trenéra, které vám pomůžou zhubnout. Nečekejte tu žádné zákazy a moralizování, ale naopak, najdete tu spoustu užitečných rad, ze kterých si vyberete to, co vám bude vyhovovat.
Kdo jiný by měl číst tuto knihu, než věčná dietářka :-D Ač mám někdy pocit, že o hubnutí už vím vše, teoreticky, tak mě tato kniha natolik zaujala, že jsem se rozhodla ji přečíst. A výsledek? Byla jsem vážně mile překvapena.
Na začátku nám autor připomene, jak v dnešní společnosti figuruje pohyb a nezdravé jídlo a seznámí nás s tím, na čem jsou postavené nejznámější diety. Jsou to fakta, která známe, ale při čtení si to ještě znovu připomeneme a více uvědomíme, co děláme za chyby. Ať už my nebo většina společnosti.
Názory Bena Carpentera mi byly blízké. Ztotožnila jsem se s tím, jaké rady nám předkládá. Souhlasím s jeho tvrzeními a díky tomu si mě knížka vážně získala.
Nečekejte tu žádný zázračný jídelníček, ale najdete tu 13 návyků, ze kterých si vyberete ty, které vám budou vyhovovat a které vás dovedou ke zdravějšímu tělu. Navíc je tu dotazník, díky kterému si toho o sobě dost uvědomíte.
I když spoustu věcí z knihy znám, i tak jsem se dozvěděla ledacos nového a pár návyků začnu rozhodně praktikovat i ve svém životě. Co začnu. Já začala hned po dočtení knihy!
Rok 1985. Chicago. Yale pracuje pro galerii a podaří se mu sehnat velice cennou sbírku. Ale radovat se nemůže, neboť se kolem něj šíří epidemie AIDS a jeho nejbližší přátelé umírají.
Rok 2015. Paříž. Fiona vyráží hledat svou ztracenou dceru, která se před lety přidala k sektě. Kromě toho potkává dávného přítele a díky němu se konečně vyrovnává s tím, jak krize AIDS ovlivnila její život.
Uf. Tohle byl krásný a silný příběh. Ale taky smutný a bolavý!
Hned v první kapitole nás autorka hodí do vody. A plav. Máme tu pohřeb, spoustu jmen, spoustu lidí a čtenář si postupně třídí kdo je kdo, kdo s kým je nebo byl a co je vlastně tohle celé za partičku. Ale vážně stačí první kapitola a máte jasno a pak už si jen užíváte příběh.
Příběh vskutku zajímavý. Obě jeho linky. Epidemie AIDS v osmdesátých letech v Americe. Sledujeme tu, jak probíhala, jak jí vnímali uprostřed gay komunity. A na druhé straně pak ti, kteří se na homosexualitu koukali skrz prsty a s opovržením.
Příběh ze současnosti mě také hodně bavil. Téma sekty a vztahy mezi matkou a dcerou. Kromě toho současná témata, která hýbala světem na pozadí osobních příběhů.
V knize mi bylo dobře, i když smutně. Yaleho i Fionu jsem si okamžitě zamilovala a našla jsem se v nich. Chápala jsem jejich pocity, byla jsem s nimi zraněná, chtěla jsem jim pomoci… Je to kniha o lásce, přátelství i zradě. Celý příběh na mě působil hodně reálně a opravdově.
Komu se líbil Malý život, Ohromné optimisty nutně potřebuje. Oproti Malému životu je tato kniha lehčí a dostupnější.
Myslím, že do knihy občas jen tak nakouknu, aby se mi po mých nových přátelích tolik nestýskalo…
Pojďte se podívat do budoucnosti. Nechte Markétu Lukáškovou, aby nás zavedla na místa, kde by se snad ještě mohlo dát žít. Ale pozor! Nevěřte všemu, co se vám na první pohled líbí.
Výšina, uměle vybudované město, v době, kdy se jinde už skoro nedá žít. Je vysoko v horách, je tu vše, co potřebujete, dokonce i květinová archa, která zachraňuje vegetaci na Zemi. Mia a její rodina sem právě přijíždí, zvykají si na nový domov, ale postupně oni i ostatní zjišťují, že se dá utéct před spoustou věcí, kromě vaší minulosti.
Nádherná obálka a jistota v podobě Markéty Lukáškové díky těmto věcem jsem se pro Výšinu rozhodla a jsem moc ráda. Je to skvělá kniha, kterou když začnete číst, tak nebudete moci přestat, dokud nebudete na konci.
Je tu spousta vypravěčů, ale nebojte, neztratíte se v nich. Krátké kapitoly, které přidávají na čtivosti. Ale hlavně, nejedno tajemství, které vás nutí číst dál.
I když se děj knihy odehrává v budoucnosti, bylo mi všechno tak blízké, jak kdybych to znala. Autorka tu skvěle vykreslila atmosféru a díky tomu jste se dokázali vcítit do postav a před očima jste viděli všechna místa, o kterých je v knize řeč.
V příběhu se sice řeší to, kam svět spěje, ale je hlavně o lidech. O jejich životech a chybách, o tom, co prožili a jaká tajemství je tíží. Jsou to lidé jako my a díky tomu je budete chápat a prožívat s nimi jejich životy.
Ke konci knihy jsem byla napnutá, hltala jsem stránku za stránkou a pak byl konec. A já byla smutná, že se s mými novými přáteli musím rozloučit. Rozhodně si mě tahle kniha získala a víte, co mi ještě předala? Potřebu jít do přírody, ven, ke stromům, k řece, … dokud tu všechno ještě máme.
Milostpán je kocour. Kocour, který rád objevuje nové lidi a nová dobrodružství. Vydává se za vůněmi ve své čtvrti a díky tomu pozná rozličné postavičky a jejich problémy. Nikdy se však nezapomene vrátit domů ke své spolubydlící.
Tohle je tak milá knížka! Pro všechny milovníky koček je povinností si ji přečíst. Já sama jsem neodolala, stačí se podívat na nádhernou obálku a Milostpán si mě okamžitě získal.
Knížka je vyprávěna pohledem kocoura, a právě díky tomu se kolikrát na běžné lidské starosti můžete podívat i z jiné strany. Donutí vás to jinak přemýšlet a jinak vnímat svět kolem sebe. Příběh je to milý i vtipný, ale věřte, že přijde i velké dojetí, a i slzička ukápne.
Tak jako každá kočka, i Milostpán si mě dokázal omotat kolem tlapky a já teď víc přemýšlím o tom, co si tak o nás ty naše kočky myslí a co dělají, když právě nejsou doma.
Šákja, hlavní hrdinka tohoto příběhu, je odkázana na pomoc. Trpí totiž nemocí, u které ji ochabují svaly. Žije sama, závislá na pečovatelích. Svá přání a touhy si ventiluje na sociálních sítích. Když jednoho dne napíše, že by si přála otěhotnět, aby mohla jít na potrat jako normální žena, rozpoutá tím netušené události.
Další kniha z edice Hlas a další úžasný výběr! Kniha, která se nebojí. Nebojí se ukázat život s postižením, život o samotě a touhy, které by kdekomu přišly obyčejné a banální, ale pro lidi s handicapem mohou znamenat moc.
Najdete tu nečekané a šokující momenty, připravte se vážně na všechno! Ač je kniha jednohubkou, kterou máte za hodinu přečtenou, věřte, že ve vás bude doznívat ještě dlouho po dočtení.
Nesmím zapomenout zmínit ani grafickou podobu knihy, která je prostě krásná.
Rodina Barnesových. Na první pohled obyčejná, na ten druhý je jasné, že tu je problémů víc než dost. Dickieho firma krachuje a on začíná stavět v lese bunkr. Jeho žena rozprodává šperky, aby měli z čeho žít. Pubertální dcera si prochází snad vším, čím si v dospívání může projít a nejmladší syn propadá do hlubin internetu.
A když se podíváte ještě více pozorně, zjistíte, že všechny jejich problémy začaly už dávno v minulosti. Pojďte se s nimi seznámit a dozvědět se, co se vlastně kdysi stalo.
Uf, tak tohle byl poctivý, rodinný, depresivní příběh. Příběh, který vás pohltí, budete žít spolu s Barnesovými, prožívat jejich problémy a odhalovat něco, co snad radši mělo zůstat skryto.
Nechápu, že je tohle autorova prvotina! Knížka je skvěle napsaná, jsou tu nádherné věty, takže jsem si čtení moc užívala. I když… Kapitoly, které nám vypráví Imelda jsou absolutně bez interpunkce a musím se přiznat, že to bylo hned náročnější čtení a já se v textu nejednou musela vrátit, abych si správně rozdělila věty a vyložila význam. I přesto mě to bavilo číst.
Je tu spousta tajemství. Každý tu má nějaké. A minimálně jedno je absolutně nečekané a já jen nevěřícně kroutila hlavou, jak se tohle všechno mohlo stát. A pak přišel konec. A to konec, který je vlastně otevřený, ale tak bolavý. Já si nechtěla připustit tu nejhorší možnost, ale ono se to vlastně nabízelo. Takže v hlavě mám jak po výbuchu, stále tomu nevěřím. A vy se jen připravte na to, že vás takhle knížka vážně rozloží.
Hlavní hrdina příběhu je spisovatel, kterému jeho poslední kniha přinesla úspěch. V současnosti řeší vážnou chorobu, kterou mu diagnostikovali. Jeho nejlepší kamarádka ho požádala, aby ji pomohl počít potomka. On tak přemýšlí o otcovství a o světě, který se pomalu řítí do záhuby.
Nedávno jsem přečetla autorovu předchozí knihu Topecká škola a díky tomu jsem už tak trochu věděla, do čeho vlastně jdu. Máme tu podobné momenty i hrdiny. Opět je to autofikční román, takže se nám tu Ben Lerner reflektuje v mnohých situacích.
Je to román o čase, a to v jeho různých formách. Sledujeme minulost i budoucnost. Občas čteme chronologicky, občas si někam přeskočíme. Je to zvláštní a nelehké čtení, ve kterém je toho spoustu ukryté, je tu mnoho úvah nad životem, jsou tu aktuální témata, která hýbou světem. Je toho tolik, že jsem ani všechno neodhalila a až doslov mi přinesl další vysvětlení.
Je to náročnější čtení, u kterého musíte přemýšlet a já jsem nejednou potřebovala slovník cizích slov
Rozhodně zajímavá kniha, která mě místy donutila přemýšlet nad dnešním světem. Mnohdy vážná, místy však i zábavná, někdy hloubavá, jindy neskutečně lehká. Můžete se v knize ztratit, ale mnohdy se tu i najdete. Tohle čtení není pro každého, ale kdo se v něm najde, bude nadšen.
