Čtenářské
profily
Založ si u nás profil
Chcete mít pohromadě všechny své recenze? Pochlubit se knihami, které jste četli a podělit se o svůj názor na ně? Vytvořte si u nás veřejný profil.
Založit si profilPoměrně brutální, ale naprosto čtivá detektivka. Klasika s hlavním hrdinou vyšetřovatelem, na kterého se vrah osobně upne. Knihy tohoto typu mám hrozně ráda, určitě budu pokračovat v dalších dílech. Pokud budou tak dobré jako tenhle, budu naprosto spokojená.
Napínavé, svižné, zábavné. Knížky autorky se mi prostě líbí, jsou to super young adult oddechovky spojené s detektivkou, které se dobře čtou, skvěle plynou, zbytečně se nezdržuje a možná jsem byla i překvapená pachatelem. Každopádně.. ta poslední věta!! (trošku se mi obrátil žaludek)
Zase jsem si myslela, že vím a zase jsem zjistil, že nevím.
A děkuji panu Poirotovi, že si nechal zodpovědět všechny otázky, hlavně tu poslední!
Sice jsem tušila, jak to zhruba dopadne, ale i tak mi pusa zůstala otevřená. Strhující, nepustí vás a v podstatě dramatický konec s vysvětlením, rozuzlením kde najednou přečtete poslední větu a ačkoli víte, že to byl konec, tak chcete tak nějak číst dál.
Při psaní této recenze mám v hlavě pořád takovou paniku, že jsem ji asi pětkrát smazala a zase rozepsala. Nakonec jsem si řekla, že se nechám unést tou emocí, napíšu jak se cítím a bez kontroly to nechám ležet.
Za ty roky, kdy jsem měla možnost přečíst si různé příběhy a osudy, ať už našeho národa či jakékoli šílenosti ze světa, jsem si říkala, že už mě nic nemůže překvapit. Ne v tom smyslu, že nejsou i další horší věci, to bych byla asi hodně jednoduchá, ale že už mám tak načteno, že jsem odolná. Ale tohle mnou zatřáslo a podlomilo mi nohy. Byla pasáž, kterou jsem četla se slzami v očích - to jak vás autorka dokáže vtáhnout dovnitř a jak dokážete prožívat emoce s hlavními postavami, tomu říkám naprosté umělecké dílo. Hloupě jsem se snažila svou hlavu přesvědčit, že jde pouze o příběh. Ale když u toho čtení prožíváte tak silnou emoci a zároveň si uvědomujete, že tyhle řádky si nikdo jen tak nevymyslel a tohle se ne tak dávno a ne tak daleko dělo, cítíte prostě úzkost. Úzkost, smutek a bezmoc. Jsem zapálená čtenářka, nonstop mám rozečtenou knihu, ale po tomhle je asi potřeba pauza. Nenávidím to. Ale i přes to děkuji, že jsem si tohle mohla přečíst..
Nevím proč, ale Doktor Spánek mě chytil trochu víc než první díl (Osvícení). Místy to pro mě byla trochu “fantasy pohádečka”, knížka se ale četla příjemně.
Knížka podle mě není ničím výjimečná, i přes to se mi ale líbila. Je čtivá, rychlá, jen na můj vkus se dá dost brzy poznat, kdo je vrah.
Tento příspěvek prozrazuje důležité momenty děje, proto je skrytý, abychom vám nepokazili zážitek ze čtení.
Jsem naprostý fanoušek knih pana Fitzeka. To jak se při dočítání posledních stran vždycky tvářím a nevěřím, že mě zase převezl, je něco, čeho si vždycky budu vážit.
Ale tohle prostě bylo nějak moc. Překombinované, zamotané a i když se na konci zase dozvíme přesně rozuzlení, rozhodně to nebyla žádná satisfakce. Zatím určitě nejslabší, co jsem četla.
Jakože.. objeví se úplně na sílu její student, který je magickým řešitelem všech jejich otázek a nakonec i tou nejdůležitější postavou? A úplně zbytečná dějová linka s manželem. Celé to na mě působilo jako velmi špatné zamotané - hodně, ale špatně.
Jedna z nejhorších věcí, co jsem kdy četla.
Co se musí s člověkem stát, aby z něj bylo takové monstrum. Vůči jednomu. Jednomu, který po těch letech naděje a myšlenky, že ho ta zrůda nikdy nezlomí, stejně padl a chtěl raději zemřít.
Fuj.
Musím říct, že mě dlouho žádná kniha nezklamala, jako tato. Sám o sobě je motiv této knihy podle mě dost dobrý, ale tato kniha je téměř stále nudná. Některé pasáže jsou natáhlé úplně zbytečně, snad jen aby kniha byla strašně tlustá, téměř žádné napětí. Na konci jsem čekala aspoň nějaké pořádné dramatické vyvrcholení, toho jsem se taky nedočkala. Jen velmi nápadná slova, že nás jednou čeká pokračování..
