Více o knize

Postavit románovou prvotinu na sporné existenci duchů je docela odvážné. Ale Victoria Mas neváhala, když se rozhodla vytvořit obraz pařížské společnosti konce 19. století, kde byl problém vyslovit i méně troufalejší myšlenku, pokud její nositelkou byla žena. Čtenáře zavede tam, kam se podívá málokdo, do chvalně i nechvalně proslulého hospitálu Salpetriere, kam se „odkládaly“ nejen duševně choré, mravně zkažené, ale i „nepoddajné“ ženy, manželky, dcery…

O to zajímavější pohled, že zde vystupují i reálné postavy, slavní neurologové Charcot a Babinski, jejichž metody včetně veřejných ukázek hypnózy a hysterických záchvatů, vzdor vší problematičnosti, přispěly k rozvoji medicíny. Každoroční masopustní bál, který se v Salpetriere konal, je pak příležitostí rozvinout poutavý děj, v němž se setkají dva odlišné světy – svět internovaných žen a svět pařížské smetánky – a změnit od základu osudy románových postav.

Našli jste chybu nebo škodlivý obsah? Dejte nám, prosím, vědět!

Hodnocení

4,3 / 5

	6
	1
	1
	1
	0

Čtenářské recenze

Výborne napísaná kniha, ktorá popisuje život žien v časoch, kedy sa len iný názor, ktorý má žena, mohol použiť proti nej a muž ju mohol pohodlne odpratať ako chorobomyselnú a ďalej spokojne žiť svoj život.Najsmutnejšie na tom je, že to tak naozaj bolo...

Kniha je napísaná jednoduchým, ale pútavým jazykom. Číta sa ľahko a rýchlo. Zavedie nás do myslenia Parížanov v 19. stor. Mne sa páčila.

Táto knižka vás vtiahne do deja odohrávajúcom sa v roku 1852 do "nemocnice" Salpêtrière, kde svoju prax vykovával hlavný lekár Jean-Martin Charcot (označovaný za otca francouzskej neurológie, alebo i Jozef Babinsky).
Pozdávala sa mi kombinácia skutočného miesta, skutočných postáv v príbehu, ktorý je "okorenený príbehom žien, ktoré sú výplodom fantázie autorky. I keď, ktovie, niektoré zdroje uvádzajú, že z príbehu môže byť pravdivého viac...
Každopádne by som dej tejto knihy zaradila skôr do "oddychového čítania". Žiadna z postáv vám nie je príliš nesympatická, (ak nepočítam otca François Cléry), ale ten presne vystihuje dobu, kedy sa muži zbavovali svojich blízkych žien (manželiek, dcér, či sestier) len preto, že odmietali zohrať čisto reprodukčnú úlohu predurčenou práve mužmi.
Takže, knižka sa čítala dobre, nejaké veľké drama a napätie v nej však nehľadajte.

Ponižujúce, desivé, mrazivé, skutočné a smutné

Tento příspěvek prozrazuje důležité momenty děje, proto je skrytý, abychom vám nepokazili zážitek ze čtení.
Príbeh sa odohráva v ústave pre choromyseľné Salpetriere v roku 1885. Čitateľ je rovno vrhnutý do deja, do života v „blázinci“.
V krátkom príbehu nám autorka nielen že ponúka náhľad do psychiatrického zariadenia v 19 storočí, ponúka nám aj zopár príbehov žien, aby nám ukázala, ako ľahučko sa žena dostala do tohto zariadenia, ako tam prežíva a tým ilustruje, kde mala žena v tej dobe miesto a ako sa zaobchádzalo s takými, ktoré si dovolili vybočiť.
Kniha je útla a možno niekomu bude pripadať, že príbehy sú akoby nedokončené, ale mne sa to nezdalo. Bolo to ako sonda, ako nahliadnutie do toho času, k dievčatám, do ústavu. Autorka zbytočne nerozpitváva príbehy dievčat, mne to ani nebolo treba. Cítila som znechutenie nad dobou, ktorú museli žiť a bolo mi ľúto dievčat, žien, ktoré žili v ústave a ktoré sa už nikdy nedostali von.
Eugenie tam poslal otec. Uvedomila si totiž, že dokáže niečo, čo iní nie. V tej dobe jasná cesta do Salpetriere. Hnevala som sa na babičku, že za jej láskavou tvárou sa ukrýval zlý človek, pretože jej muselo byť jasné, čo vnučke prezradením tajomstva spôsobí.
Louise je mladučká, naivná a sníva o tom, že ju lekár požiada o ruku. Veď jej to predsa sľúbil.
Genevieve je sestra, prísna a racionálna, ale Eugenie naruší jej rovnováhu i skalopevné názory.
Therese je bývalá prostitútka a je tam tak dlho, že si nespomína kedy tam prišla. A nechce odísť.
Pretože keď sa za mnohými raz zavrela brána Salpetriere, bol to pre nich koniec. Ak by sa aj zázrakom dostali von, rodina ich už dávno zavrhla. Nemali sa kam vrátiť.
Pri čítaní sa u mňa striedali mnohé emócie a najčastejšie to bol hnev a znechutenie. Pacientky boli pre mužský lekársky zbor iba choromyseľné schránky, ktoré môžu skúmať. Nezáležalo na tom, či sú naozaj choré, pre nich všetky boli. Eugenie nie je chorá a na jej príklade pekne vidno, že je fuk, čo žena robí, keď sa tam raz dostane. Muž lekár sa na ňu díva blahosklonne ako na idiota a čím viac stúpa jej hnev, tým je mužom jasnejšie že je pomätená. Nemôže byť predsa iba normálne naštvaná, že ju považujú za choromyseľnú. Desivá doba, v ktorej sa žena dostala do ústavu kvôli veciam, ktoré sú dnes liečiteľné a liečia sa a ženy nie sú považované za pomätené preto, lebo ich trápi popôrodná depresia, melanchólia, epilepsia... Lenže aj iné veci dostali ženy do ústavu. Stačilo, že chceli začať nosiť nohavice a povedať svoj názor. Je desivé, koľko žien bolo neprávom poslaných sem.
Liečebné metódy v ústave pre tie, ktoré by liečbu naozaj potrebovali sú iný príbeh a mnohé z nich sú nehumánne a zbytočné. Doktor Charcot, ktorý vystupuje v románe a robí slávne prednášky s hysterickými ženami naozaj existoval a naozaj ženy počas hysterického záchvatu predvádzal ako v cirkuse. U niektorých záchvat vyvolal.
Bál samotný bol ako prehliadka exotických zvierat. Parížania sa zišli, aby si prezreli „tie šialené ženy z ústavu“. Z príbehu šiel smútok a beznádej, lebo ak sa tam už žena dostala, mala mizerné vyhliadky na to, že múry ústavu opustí a ak aj áno, v Paríži vonku, vo svete, kde vládol otec, brat, manžel.... proste muži... mala chabé vyhliadky na dôstojný a slušný život.
Príbeh je síce vymyslený, ale všetko okolo toho nie. A práve preto si čitateľ môže na konci klásť otázku koľko takých Eugenií žilo za múrmi Salpetriere v skutočnosti, lebo ich tam zavrel otec, manžel, brat, lebo boli jednoducho nepohodlné?

Paříž, rok 1885 a hospitál Salpetriere, kam se odkládaly nejen duševně choré ženy, ale i mravně zkažené a prostě nepohodlné. Právě se chystá každoroční masopustní bál, kde se setkávají dva odlišné světy – svět internovaných žen a svět pařížské smetánky.

Jednoduchý, avšak šokující příběh, odehrávající se v rozmezí pár dnů, takže děj má spád. Kniha je psána jednoduše, snadno se čte a rychle Vás vtáhne do děje. Podíváme se i na historická fakta - pokusy doktora Charcota a jeho asistenta Babinského, na to, jak snadné bylo dostat ženu do ústavu.

To, co se tenkrát dělo a jakou moc měli muži bylo hrozné, nechtěla bych se dostat do té doby. Úplně historickým románem bych tuto útlou knížečku nenazvala, ale každopádně je to zajímavá sonda do duší žen a je jen na nás, jestli nám připadají šílené.

Duchařina, která zde byla uvedena, mi v knize nevadila. Naopak, když jsem dočetla knihu v 11 večer a byla jsem sama doma a zvenku jsem slyšela podivné zvuky, příjemně mě zamrazilo :-)

Za zajímavé téma, které mě pohltilo a za čtivost knihy dávám plný počet hvězd.

212 Kč

Beletrie

Naučná a odborná

Pro děti a mládež

Životopisy a reportáže

Kuchařky

Učebnice a slovníky

Náboženství a ezoterika

Mapy a cestování

Cizojazyčná literatura

Top autoři

Top série

Dárkové poukázky

Věcičky od Martinusu

Káva, čaj a dobroty

Hrnečky a lahve

Papírnictví

Zápisníky a kalendáře

Hudba

LP desky

Filmy

Puzzle

Bál šílených žen
Přečtená

Přečtené knihy nám můžete poslat i vy!

Proč nakupovat knihy na Martinus.cz?

Naši skřítci doporučují

Více o knize

Nahlásit chybu nebo škodlivý obsah

Hodnocení

Čtenářské recenze

Bál šílených žen Přečtená

Přečtené knihy nám můžete poslat i vy!

Proč nakupovat knihy na Martinus.cz?

Naši skřítci doporučují

Více o knize

Nahlásit chybu nebo škodlivý obsah

Hodnocení

Čtenářské recenze

Víte o novém čtenářském profilu?

Sledovat titul

Zajímá mě

Ve formátu

Bál šílených žen
Přečtená