Francouzský spisovatel Sylvain Tesson (*1972) se na půl roku uchýlil na samotu ruské Sibiře a tam, v zimě klesající až k minus třiceti stupňům Celsia, v tichu přerušovaném pouze praskajícím ledem Bajkalu a ve společnosti literárních klasiků a vodky rozjímá nad svým životem, moderní lidskou společností a naší společnou budoucností.
Poutavé vyprávění čtenáře vytrhne z každodenního shonu moderní civilizace, přenese do klidu drsné Sibiře a donutí přemýšlet.
"Poměrně brzy jsem si uvědomil, že změnit svět tak nějak nebude v mých silách. Slíbil jsem si tedy, že se na nějaký čas uchýlím o samotě do chaty. V sibiřských lesích. Daleko od všeho, na břehu Bajkalského jezera, jsem si obstaral dřevěnou izbu. Tam, pět dní chůze k nejbližší vesnici, jsem se ztracen v nezměrné přírodě snažil být šest měsíců šťastný. Myslím, že jsem to dokázal. K životu stačí dva psi, kamna na dřevo a okno s výhledem na jezero. Co když svoboda spočívá v panství nad časem? Co když se štěstí zakládá na možnosti být sám, mít svůj prostor a ticho - na všem, co se budoucím generacím nebude dostávat? Dokud budou stát chaty v hloubi lesů, nic nebude dočista ztraceno." 
