Divé ženy

Dívé ženy pro mě byly oči-otevírající, krásně popisují vývoj chování světa k ženám na třech mimořádných ženách v jednom rodu.

Bylo to zábavné a četlo se to rychle, stránky mi samy ubíhaly. Ale nepůsobilo to jako skutečná literatura. Spíš jako „McDonald’s fikce“: nasytí vás, ale nakonec si kladete otázku, co jste vlastně zkonzumovali.

Příběh je v podstatě třikrát tentýž, vyprávěný napříč třemi generacemi žen. Je to hodně schematické trauma, překážky, trocha magie. Není to nutně špatné, ale ani nijak hluboké.

Pokud jde o vykreslení mužů, přišlo mi, jako by autorka chtěla vymazat muže z planety. Není tam žádná nuance, žádná složitost. Jen opakující se vzorec „muži = zlo“ a myšlenka, že slouží jen k „získání semene pro pokračování rodu...“
To není posilující, jen ploché.

Celkově je to spíš pohádka: jednoduchý příběh, černobílé postavy, trocha magie a úhledně vyřešený konec... proti tomuto typu literatury nic nemám, ale dávám přednost složitějším myšlenkám.