Když přijížděli klíčoví velitelé německé armády k "Vlčímu doupěti", mohli se jen v duchu dohadovat, proč je führer svolává. Ještě s jistotou nevěděli, že zanedlouho - v prvních dnech července roku 1943 - nastupují znovu na pochod k východu. A bude to tentokrát pochod ke konečnému vítězství, jemuž otevře cestu operace Citadela!
K nejdůležitějšímu střetnutí dojde u města, které se jmenuje Kursk. To místo později vejde do povědomí všech, kteří se budou zabývat historií 2. světové války, jako legendární "kurský oblouk". Úderný prapor SS Wotan, který už tolikrát v bojích osvědčil své vojenské kvality, prochází v té době tvrdým výcvikem. K sebevědomí vojáků má v nemalé míře přispět zacvičování s novým, děsivě vyhlížejícím tankem typu tiger. Tento obrněnec pomůže armádě nacistického Německa sevřít východního nepřítele do ocelových klepet, z nichž už nebude úniku. Mnozí z příslušníků Wotanu už na východní frontě byli a myslí si tedy, že se takříkajíc "vyznají". Když však dorazí ke Kursku, jsou šokováni: Od jedné strany obzoru ke druhé nevidí nic jiného než ohromnou kompaktní masu sovětských tanků. Stovky, tisíce tanků! A ty se pomalu, ale neúprosně blíží. Daleko odtud, nad mapou s aktuálními informacemi o pohybu sovětských jednotek, führer zděšeně pronáší: "Proboha, kde vzali bolševici tolik vojáků? Prověřili jste, jestli jsou ty informace vůbec správné?" Generál Jodl, jemuž jsou otázky určeny, už ovšem ví to, co Hitler odmítá pochopit: Nacionálně socialistické Německo prohrávalo válku. A potom přichází další nepříjemná informace: Spojenci se vylodili na Sicílii! Následuje překvapivý führerův rozkaz: Vybrané elitní jednotky se okamžitě přemístí z východu do Itálie! Někteří němečtí vojáci to přijímají jako šťastný los, ale jen do té chvíle, než u řeky Volturno u Neapole uvidí proti sobě nastupovat tisícovky mužů v uniformách barvy khaki.
