Přítomnost Židů na území Čech a Moravy je dosvědčena dochovanými prameny už od samých historických počátků českého přemyslovského státu. Trvale se Židé na zdejším území usazovali asi až od 11. století. Jejich společenské i právní postavení prošlo ve středověku značným vývojem. Obdobně jako v dalších evropských zemích, zejména v Říši, se stali i Židé v Českých zemích panovnickým regálem. I přes limity, které pro jejich život představovalo církevní a později i formující se zemské právo, byli Židé schopni se ve společnosti alespoň částečně prosadit a ve vymezeném prostoru žít a podnikat. Soužití křesťanského a židovského obyvatelstva v Čechách a na Moravě nebylo idylické, ale existovala období, kdy obě komunity žily vedle sebe v míru. Zároveň jsou ale i v Čechách a na Moravě od vrcholného středověku doloženy útoky na Židy motivované různými smyšlenými a odjinud přejatými obviněními. I když na tomto území až do vrcholného středověku pravděpodobně nedosáhly extrémního rozsahu, známého odjinud a z pozdějších dob, nelze je opominout.
Publikace shrnuje všechny dochované doklady o životě židovských komunit na území Čech a Moravy od historických počátků až do roku 1347, tj. do nástupu Karla IV. na český trůn. Úvodní studie předkládá prvotní komentář a syntézu shromážděných pramenů.
