Lidé se v posledních desetiletích zajímají především o svou svobodu a naplnění vlastních potřeb. Nechtějí se omezovat a starat o ostatní. Vede to k odcizení, k nenávistným projevům na sociálních sítích, na ulicích i v každodenní komunikaci mezi lidmi.
Přesto touha být součástí společenství nezmizela. Projevuje se to obzvlášť během krize, jak jsme si mohli všimnout po rozšíření koronaviru. Najednou se objevila nová pospolitost a solidarita s lidmi, které pandemie zasáhla.
Anselm Grün v této knížce ukazuje cestu k harmonickému soužití, v němž je zároveň plně respektována svoboda jednotlivce a rozmanitost zde není překážkou, nýbrž vzájemným obohacením.
„
Kvůli koronavirové krizi jsme si uvědomili ještě něco dalšího. Všichni jsme propojeni. Každý z nás může virem nakazit někoho jiného a ublížit mu. Ale naše pozitivní schopnosti jsou také nakažlivé. Když se ráno vzbudím se špatnou náladou a během dne se jí nezbavím, ovlivňuji svou negativitou okolí. Ale když se oprostím od negativních pocitů, vědomě lidem projevuji dobrou vůli a doufám v pozitivní sounáležitost, ovlivním své okolí opačným způsobem. Během pandemie jsme znovu pocíti-li solidaritu, když jsme se starali o ostatní. Můžeme ji projevovat i nadále tím, že na sobě budeme pracovat, abychom k ostatním přistupovali s dobrými pocity a myšlenkami. Ty totiž nemají vliv jen na naše bezprostřední okolí, ale zanechávají hluboké stopy ve světě. Kvantová fyzika tvrdí, že naše myšlenky a pocity zásadním způsobem ovlivňují hmotu.“
Anselm Grün
