Kniha O nových médiích, modularitě a simulaci je nesena analýzou vztahu mezi člověkem a moderní technologií, přičemž důvod pro zaměření se na počítačové médium je ve své podstatě jednoduchý: počítač determinuje nové formy zkušenosti (simulace, virtuální realita), pro něž je zásadní princip modularity. V rámci kyberprostoru totiž nejde o poznání transcendentního typu, ale o rhizomatické uspořádání afektů a střepů kultury, respektive zlomků vědomostí a znalostí, které volně plují v nelidském prostoru graficky strukturovaného pole. A jestliže motorizované stroje konstituovaly „druhý věk“ technických strojů, nyní žijeme v době kybernetických a informačních strojů, které vytváří „člověkastroj“, modulární propojení dvou oblastí, které již není založené na kategoriích užití či jednání, ale na vzájemné intimní komunikaci; jedná se o aparalelní evoluci organismu a stroje. Předložená kniha, kterou lze chápat jako příspěvěk k analýze fyziognomie současné (digitální) kultury a společnosti, se zaměřuje na dvě oblasti: na „novost“ digitálních technologií a na vyjasnění teze o pojetí média jako extenze, která vede k fenoménům umělé augmentace či existence kyborgů.
