Bydlení představuje jednu ze základních lidských potřeb a její uspokojování má zcela klíčový význam pro formování člověka a jeho osobnosti. Právo bydlení, jakožto součást práva na ochranu přiměřené životní úrovně, je dokonce základním lidským právem.
Bytový fond České republiky čítá dle Sčítání lidu, domů a bytů (2011) téměř 4,8 milionu bytů. Z toho se téměř dva miliony bytů nachází ve formě tzv. jednotek, vymezených dle zrušeného bytového zákona, resp. účinného občanského zákoníku. Už sama skutečnost, že byty v podobě jednotek tvoří 42 % všech bytů v České republice, vytváří z problematiky vlastnictví bytů zásadní (nejen) právní téma.
Publikace odpovídá na otázky vývoje vlastnictví bytů, definuje pojem kondominium, shrnuje vztah vlastnictví bytů a superficiální zásady. Autor se věnuje i dvojkolejnosti jednotek, která vzešla z chtěné absence transformačního ustanovení nového občanského zákoníku, jakož i problematice vzniku bytového spoluvlastnictví v rámci práva stavby. Práce představuje vhled i do zahraničních právních řádů upravujících vlastnictví bytů (Rakousko, Německo, Polsko, Slovensko, Nizozemsko, Francie, ale i země mimoevropské). Jako jediná recentní publikace na českém trhu se dotýká také privatizaci bytového fondu. Pozornost je věnována i přechodným ustanovením zákoníku.
Vlastnictví bytů představuje celospolečenské téma, které je markantně ovlivňováno i mimoprávními aspekty. Proto se autor věnuje i jejich analýze a zodpovězení míry jejich ingerence na výslednou podobu právní úpravy. Předkládaná publikace sice není komentářem k jednotlivým ustanovením občanského zákoníku či zrušeného zákona o vlastnictví bytů, ale její komparativní rámec může zaujmout všechny, kteří se věnují právu nemovitostí.
