Sousedské právo je tradičně charakterizováno jako právo, které reguluje vzájemné právní vztahy vlastníků sousedících nemovitých věcí, a to ať vlastníků nemovitých věcí bezprostředně ležících vedle sebe, tak sousedů vzdálenějších. Zároveň toto právo upravuje i vztahy vlastníků a třetích osob.
Stávající občanský zákoník obsahuje poměrně rozsáhlou úpravu sousedského práva. Řada institutů sousedského práva je zde nyní zařazena zcela nově, v některých případech se jedná o právní úpravu, která byla známa již obecnému zákoníku občanskému. To se týká zejména úpravy rozhrad nebo určování hranic. Nově a podrobně je také upravena problematika plodů spadlých ze stromů a keřů na sousední pozemek, nebo sázení stromů v blízkosti společné hranice pozemků. Podrobněji nežli dříve je řešena i úprava jednotlivých druhů imisí, včetně nároků, které může imisí dotčený soused uplatňovat po původci.
Cílem publikace bylo určitým způsobem se zabývat právní úpravou sousedských vztahů a práv nejen v občanském zákoníku, ale také částečně i v jiných právních předpisech, v souvislosti s jejich různorodou právní úpravou, a právní praxí. Jde o analýzu a interpretaci jednotlivých ustanovení i vyjádření názoru na novou právní úpravu, její klady a problémy. Autoři též poukazují na nové prvky právní úpravy a význam a účel jednotlivých ustanovení i za situace, kdy k převažujícímu počtu ustanovení není zatím k dispozici dostatečné množství nové judikatury vyšších soudů.
