Hledání souvislostí

Poznávání minulosti můžeme omezit na vyprávění a popis, na skládačku z pestré mozaiky po sobě následujících událostí a rozmanitosti lidských životů a individuálních záměrů. Poznání minulosti se však může stát dobrodružstvím poznávání, budeme-li k dějinám přistupovat jako k souboru rozporuplných procesů a proměn podmínek, v nichž žila společnost jako celek. V této knize jde o hledání příčin a následků, které se proplétaly těmito procesy a proměnami, o vysvětlení a pochopení toho, jak spolu navzájem souvisely. Autor nazírá minulost jako soustavu příčin a následků, z nichž ty dlouhodobé mnohdy sahají až k dnešku. Neomezuje se přitom na české národní dějiny, ale naopak považuje za základní východisko studium dějin Evropy. Výklad našich národních dějin zařazuje do souřadnic dějin evropských, při čemž je jakýmsi zprostředkujícím polem prostor středoevropský.

Takový pohled tedy nehledá jen souvislosti změn v časovém sledu, podél časové osy, ale také sleduje, jakými proměnami ve stejné době procházely rozdílné regiony či národy Evropy. Ať již ve vzájemném ovlivnění, či bez přímých vzájemných vztahů. V centru pozornosti jsou tedy klíčové změny, které proběhly v různých evropských zemích, někdy synchronně, jindy i se značným časovým posunem. Výklad a hledání příčinných souvislostí těchto změn je prvořadým úkolem, který si kladou všechny kapitoly knihy. K tomu patří také zamyšlení nad tím, proč změny probíhaly na evropském území nestejně rychle, nerovnoměrně. Společným jmenovatelem, svorníkem všech kapitol je komparativní přístup, aplikace komparativní metody, někdy i ve spojení s kulturním transferem.

Můžeme uplatňovat komparativní přístup při hledání a výkladu souvislostí evropských dějin na cestě k moderní občanské společnosti? Lze vysvětlit nerovnoměrný vývoj jednotlivých zemí Evropy? Jaká měřítka takové nerovnoměrnosti či zaostávání můžeme aplikovat? Proč získaly některé země západní Evropy během raného novověku nadvládu nad světem? Čím se lišil vývoj evropské společnosti od vývoje společností mimoevropských? Proč zvítězila reformace jen v některých evropských zemích? V čem je pro dnešek poučná krize evropské politiky a společnosti, která proběhla v 17. století? Byly revoluce hnací silou dějin nebo jejich zhoubou? Proč jsou některé národy označovány jako „plebejské“? Má smysl klást si otázku „co by se stalo, kdyby“? Jaký je vztah mezi historickou možností a alternativou historického vývoje?