Autorovým záměrem je připomenout skutečnost zakořenění naší evropské kultury v řecké antice všem, jimž není řecká kultura lhostejná jakožto součást naší identity. Lhostejné však nemůže být řecké dědictví Evropy ani nikomu, kdo to myslí vážně s úkolem reflektovaného ověření svého vlastního duchovního východiska.
Ne všechno, co tvoří evropskou identitu, má řecké počátky. Ale bez těchto počátků by Evropa nebyla tím, čím dnes je. Není zde oslovována žádná zvláštní obec filhellénů, humanistů či vzdělaných občanů – spíše se myslí na všechny Evropany, kteří se jako takoví cítí. Autor zde mluví jako Evropan k ostatním Evropanům v naději, že příspěvek z jeho oboru dojde stejné pozornosti jako příspěvek od ostatních disciplín, jež se zabývají pojmem „Evropa“. Hovoří spíše o obecných předpokladech a prvotních počátcích základních, typicky evropských postojů a hodnot než o jejich vývoji a zavedení. Kulturní pojem „Evropa“ chápe jako otevřenou, tolerantní, pluralistickou kulturu občanské společnosti, oproštěnou od absolutismu a státního náboženství, charakterizovanou historickým povědomím a orientací na vědu.
Autor je dalek toho, aby byl hlasatelem určité ideologie. Antiku – a zejména řeckou antiku – nelze učinit poplatnou žádnému určitému společenskému řádu ani ideologii. Měla výrazný sklon k relativizaci svých vlastních hodnot a k (často přehnanému) oceňování kultur Východu. Novověká křesťanská kultura se teprve až v osvícenství naučila zpochybňovat samu sebe. Autor také doufá, že na konci této knihy bude čtenáři jasné, že historická role a vliv řecké racionality a řecké vůle na politickou a intelektuální svobodu mohou vést k lepšímu pochopení dnešního střetu kultur.
