Kniha v širokých historických, sociálních a politických souvislostech analyzuje hlavní charakteristiky, vnitřní vývoj a pozici Komunistické strany Čech a Moravy v českém politickém systému po roce 1989. Zabývá se otázkou antisystémové identity strany, její povahy a dynamiky v čase. Autor zkoumá historicky podmíněný vývoj této strany (zvláště její vztah vůči podobě normalizačního režimu v Československu tuto stranu), její programové a politické cíle, jakož i skupinové zájmy a sdílené hodnoty, které po roce 1989 reprezentuje.
Empirický rámec této studie představuje rozsáhlé a v českém kontextu unikátní šetření voličů strany po parlamentních volbách v roce 2010, které mapovalo hodnotové a sociodemografické ukotvení elektorátu KSČM. V tomto šetření se posuzuje celá řada otázek, jež se dotýkají nejen hodnotového profilu voličského zázemí strany, ale i atributů transformace, strukturálních a ideových výlučností a způsobu začlenění KSČM do politického spektra v letech 1989 až 2012.
- Je KSČM převážně stranou „lidí starého režimu“, anebo začíná od 90. let přitahovat i nové voliče?
- Dokázala zaujmout autentické místo ve struktuře konfliktních sociálních linií?
- Reprezentuje tedy reálné zájmy určitých skupin v české polistopadové společnosti?
- Z jakého důvodu voliči KSČM volí?
- Co si tito voliči myslí o komunistické éře?
- Jak vnímají demokracii?
- Je nebo není KSČM tzv. antisystémovou stranou?
- Proč u nás na rozdíl od okolních zemí nedošlo k důsledné transformaci komunistické „státostrany“?
