Publikace je reflexí efektivnosti a fungování Lisabonské smlouvy během téměř dvou let její platnosti. Lisabonská smlouva je jedním z nejdůležitějších aktů primárního práva EU, jehož hodnocení je obecně poměrně rozporné. Kniha nepojednává o této smlouvě komplexně, ale soustřeďuje se na její sporné body a jejich dopady ve vybraných oblastech. Zamýšlí se dále nad perspektivami budoucího vývoje a obsahuje i návrhy případných změn. Autory knihy jsou právní teoretici, vysokoškolští pedagogové a pracovníci státní správy, jedná se tedy o text teoreticko-praktický. Úvodní studie se na Lisabonskou smlouvu dívá z legislativně-technického úhlu pohledu. Konstatuje, že nejde o dokonalé dílo, právně-technicky propracovaný text, ale o jistý kompromis, dílo politiků a diplomatů, z čehož mohou vyplývat určité aplikační nedostatky. Upozorňuje také na terminologické nejasnosti, dublování pojmů a jejich neurčité vymezení, z nichž vznikají praktické problémy, které mají svůj původ jednak v samotném textu smlouvy a jednak v jeho českém překladu. Klíčovými otázkami knihy jsou však lidská práva a jejich ochrana a prosazování na unijní úrovni a dále podstatné otázky pravomocí, svěřených unijním institucím členskými státy.
Lisabonská smlouva a lidská práva - bilance zisků a ztrát. Tak zní název kapitoly uvozující část knihy věnovanou lidským právům, a v tomto duchu se nesou i ostatní příspěvky. Nejde tedy jen o informaci, ale o rozbor úpravy ochrany lidských práv v EU z hlediska její interpretace a aplikace. Zajímavá je také stať o evropském občanství. Zvláštní kapitola je věnována instituci evropského ombudsmana. Důležité jsou také otázky implementace evropského práva a role národních parlamentů ve vztahu k Lisabonské smlouvě.
Kniha se ve zvláštní části zabývá také oblastmi společné zahraniční a bezpečnostní politiky, která nabývá stále více na významu. Praktický pro čtenáře může být pohled na soudní systém EU v intencích Lisabonské smlouvy a také na reflexi Lisabonské smlouvy v praxi ústavních soudů členských států. Kniha je určena studentům právnických fakult, ale i škol ekonomických a společenskovědních, dále též právním teoretikům, advokátům, soudcům a dalším praktikujícím právníkům.
