Na základě svých pětatřicetiletých zkušeností na poli psychoterapie pojal Yalom svou knihu Chvála terapie jako průvodce úspěšnou psychoterapií.
Knihu tvoří pětaosmdesát krátkých kapitol, jež představují směsici myšlenek a technik, které se autorovi při jeho vlastní terapeutické práci osvědčily. Yalomovy úvahy doplněné vlastními zkušenostmi a případy z praxe mohou obohatit terapeutický proces nové generace psychoterapeutů a jejich klientů.
Ukázka:
Terapeutické skutky, nikoli terapeutická slova
Využívejte příležitostí učit se od pacientů. Nezapomeňte se často zajímat o pacientův pohled na to, co z terapeutického procesu mu pomáhá. Jak jsem zdůraznil už dříve, terapeuti a pacienti se ne vždy shodují ve svých závěrech o užitečných stránkách terapie. Pohled pacientů na události v terapii, které jim pomohly, se obyčejně týkají vztahů, často jde o nějaký čin terapeuta, který přesáhl rámec běžné terapie, nebo názorný příklad terapeutovy důslednosti a účasti.
Jeden pacient například uvedl mou ochotu setkat se s ním i poté, kdy mi po telefonu oznámil, že má chřipku. (Jeho manželský terapeut nedávno ze strachu z nákazy zkrátil sezení, když začal kýchat a kašlat.) Jiná pacientka, která byla přesvědčená, že ji nakonec kvůli její chronické zuřivosti opustím, mi na konci terapie pověděla, že mou zdaleka nejužitečnější intervencí bylo stanovení zásady automatického domluvení dodatečného sezení, kdykoli vůči mně vzplála zlostí.
Při jiném rozhovoru na konci terapie pacientka uvedla příhodu, kdy mi během sezení těsně před mým odjezdem na nějakou cestu předala povídku, kterou napsala, a já jí poslal pár řádek o tom, jak moc se mi její psaní líbí. Ten dopis byl konkrétním důkazem mého zájmu a často se k němu obracela, když v mé nepřítomnosti potřebovala oporu. Ohlásit se po telefonu velmi sklíčenému nebo sebevražedně naladěnému pacientovi zabere jen chvilku a pro pacienta to hodně znamená. Jedna pacientka, nutkavá zlodějka, která kradla v obchodech a měla už za sebou trest vězení, mi pověděla, že nejdůležitějším gestem v celém dlouhém průběhu terapie byl můj telefonát v období předvánočních nákupů, když jsem byl mimo město – podpořil jsem ji v období, kdy často ztrácela kontrolu. Cítila, že prostě nemůže být tak nevděčná, aby šla krást, když jsem si dal tu práci a projevil jí svůj zájem. Pokud se terapeuti obávají, že by mohlo dojít k vypěstování závislosti, mohou pacienta požádat, aby spolupracoval na vypracování strategie toho, jak je lze v kritických obdobích nejlépe podpořit.
Při jiné příležitosti stejná pacientka sice nutkavě kradla, ale změnila své chování natolik, že teď brala věci, které nebyly drahé – třeba čokoládové tyčinky nebo cigarety. Jejím odůvodněním krádeží bylo, tak jako vždycky, že musí pomoci vyrovnat rodinný rozpočet. Toto její přesvědčení bylo očividně iracionální: především byla bohatá (ale odmítala se obeznámit s majetkem manžela) a částka, kterou krádeží ušetřila, byla navíc bezvýznamná.
„Co teď můžu udělat, abych vám pomohl?“ zeptal jsem se. „Jak vám můžeme pomoci pocit chudoby překonat?“ „Mohli bychom začít tím, že mi dáte nějaké peníze,“ řekla zlomyslně. Načež jsem vytáhl peněženku a dal jí v obálce padesát dolarů s instrukcí, že má odebrat částku v hodnotě věci, kterou se chystá ukrást. Jinými slovy měla místo kupců okrádat mě. Tato intervence jí umožnila zlomit nutkavé záchvaty, které ji ovládaly, a o měsíc později mi oněch padesát dolarů vrátila. Od toho okamžiku jsme se k příhodě často vraceli, kdykoli použila jako zdůvodnění vlastní chudobu.
Jeden kolega mi vyprávěl, že jednou léčil tanečnici, která mu na konci terapie řekla, že nejsmysluplnějším skutkem v terapii byla jeho účast na jednom z jejích tanečních recitálů. Jiná pacientka na konci terapie uvedla mou ochotu podstoupit s ní auraterapii. Věřila na představy směru new age a jednoho dne vešla do mé ordinace přesvědčená, že se necítí dobře kvůli prasklině ve své auře. Položila se na koberec a já se řídil jejími instrukcemi a pokoušel se léčit prasklinu přesouváním rukou od hlavy k patě několik centimetrů nad jejím tělem. Dobře znala mou skepsi vůči různým přístupům new age a můj souhlas, to, že jsem na její prosbu přistoupil, považovala za projev láskyplné úcty.
