Moje nej 2023 Líbí se ti můj profil a chtěl by si mít podobný i ty?
Založit si profilPrávě čtu
Oblíbené literární žánry
Oblíbení autoři
Moje srdcovky
Moje čtenářské kolekce
Moje aktivity
Tohle čtení, to je vášeň od večera do rána... Potom do práce a znovu číst...
Proklatě dobré, originální, strhující, a co já vím, co ještě. Ani jsem nedýchala. Držela jsem palce Ilanovi, ale líbili se mi i hoši z pětadvacítky. Teď jsem napnutá jako malé kšandy - co ta rozpracovaná nasterea? A jak bude pokračovat Ilanova identita? No, nížiny mě zas tak nalákají, vzhůru znovu do hor!
Takže už mám půjčené další dva díly, no...
Asi jsem měla přílišná očekávání. Vadilo mi, že polovinu knihy jsem měla pocit, jako bych četla znovu knihu Tajemství mezi námi. Kniha je navíc prvoplánová, bez tvůrčích ambicí, závěr nereálný, přeslazený až běda. Čekala jsem oddychovku, nicméně ne tak jednoduchou.
Skybäck se po prvotině posunula, ale ne dopředu.
Hlásím se ke čtenářům, kteří objevili poklad. Mám ráda tento druh literatury, to přiznávám, ale Letnice patří mezi ty, které mne nejvíc oslovily. Městečko Svatý Jiří si představuju v Bílých Karpatech, protože tam přišla nová doba nejpozději. A smetla všechno, dobré i špatné, komunisté násilím, turisté penězi...
21. století válcuje to předchozí technikou. Kdo seká louku kosou, sází keře a stromy bez představy brzké těžby, netouží létat k moři... je podivín. Ubylo šťastných dětí i dospělých.
A přesto netoužím po návratu století předchozího - s válkami, nacistickými a komunistickými lágry, strachem, bezvýchodností pro člověka se svědomím.
Žije se nám dobře, možná až příliš. Ale každý z nás může pracovat na tom, aby měl dobré vztahy, sázet keře pro ptáky, nebo květiny pro motýly. Můžeme vypnout počítač a jít se navečer projít. Jako letnice se označuje Seslání Ducha Svatého. A letnice potřebujeme. Ve vší technice a dostatku ubylo potravy pro duši. Proto potřebujeme i Letnice.
Mě kniha nadchla, všem přátelům ji doporučuji.
No, tak jak bych to kulantně vyjádřila...
Autor čte skvěle! Mohl by se živit načítáním audioknih, je lepší, než některý profík.
Ovšem děj - mám pocit, že to je čtení do pánského klubu. Nebavila mě otevřená erotika, Elvíra se nesmyslně chová jako šlapka, vypadá to, jako by autor popisoval své noční fantazie. Často mi unikaly souvislosti, což nepřispělo k atraktivitě díla. Po půlce audioknihy jsem doposlouchávala "na krev", už mě to nebavilo a ke konci ani nezajímalo.
Čtvrtá kniha mé oblíbené autorky...
Ale já tentokrát nejsem tak nadšená. První problém se objevil hned na začátku. Nestrhnulo mě vyprávění pohádky, ale nepříjemně se mi zadřelo pod kůži očekávání, kterak traumatizovaná Taša skrze Sněhuročku všechno pochopí, ke štěstí přijde a mladí čtenáři budou zachráněni s ní. Taková motivační vyprávěnka...
Další problém se objevil vzápětí. Sněhu plno, mráz v okna duje a Taša v noci v lese pozoruje divoké králíky hrabat si jídlo u paty smrku, sleduje netopýra...
Překladatelka v předchozích knihách odvedla tak dobrou práci, že jsem teď nemohla pochopit, proč postavy opakovaně lapají po dechu (bývá viděno spíš v lehce pokleslé romantické literatuře) a neustále se zubí.
Inspirace Sněhurkou je doplněna o inspiraci Ledovým královstvím, ale i když jsem to vnímala, působilo to přirozeně.
A nyní ještě nějaký pořádný klad: nádherná obálka a ilustrace uvnitř knihy, strhující závěr, který má dynamiku předchozích děl Andersonové. Protože je Sněhuročka určená dětem a mládeži, chci ocenit i přínos, který může mít pro čtenáře osamělé, smutné z rozvodu nebo úmrtí v rodině.
A víte, co mě při čtení opravdu dojímalo a těšilo? Oslovování v rodině - maminka, tatínek, dědeček - to už se nevidí ani neslyší.
Knihu doporučuji větším dětem, mládeži, maminkám a babičkám.
