Publikace podrobně zkoumá rozsudek pro zmeškání jako klasický institut civilního sporného řízení. Autor postupně rozebírá podmínky jeho vydání, právní důsledky i možnosti obrany proti němu, přičemž propojuje historický vývoj, srovnání se zahraničními právními úpravami a kritickou analýzu současné procesní úpravy.
V úvodních částech autor sleduje právně-historickou genezi tohoto zvláštního druhu rozsudku – od římského práva, přes rakouský civilní řád soudní z roku 1895, až po jeho zrušení v roce 1950, kdy byl považován za nežádoucí pro svůj tvrzený rozpor se zásadou materiální pravdy, a pro právní řád tudíž nepřijatelný. Znovuzaveden byl až v roce 1993, ovšem ve velmi omezené podobě. Aktuálně platná úprava umožňuje jeho využití pouze v případě zmeškání žalovaného při prvním jednání, aniž by řešila zmeškání žalobce, či ostatní typické případy zmeškání, které řeší jinými procesními následky (ať už fikcí uznání žalobou uplatněného nároku, či zastavením řízení). Autor na základě srovnání se zahraničními právními systémy ukazuje, že rozsudek pro zmeškání by mohl mít širší dopad a nabízí konkrétní možné změny české právní úpravy.
Publikace přináší teoreticky fundovanou, ale zároveň prakticky zaměřenou analýzu rozsudku pro zmeškání, která je určena nejen odborníkům na civilní právo procesní, ale i širší právnické veřejnosti. Díky propojení historických souvislostí, kritické analýzy současné aplikační praxe a úvah o budoucím vývoji představuje publikace významný příspěvek k diskusi o efektivitě civilního soudního řízení.
