Dělba pravomocí mezi mezinárodními organizacemi a státy představuje vždy naléhavou otázku. V případě EU je její naléhavost tím větší, že je pojímána jako organizace integrační povahy. Zásadní je přitom nejen vlastní způsob rozdělení pravomocí, nýbrž i to, zda a jak je nastavená dělba pravomocí kontrolována. V architektuře EU je kontrola nad dělbou pravomocí, jak ji nastavily zakládací smlouvy, v poslední instanci svěřena Soudnímu dvoru EU. Výkon této kontroly si však současně nárokují i orgány kontroly ústavnosti členských států. Za této situace se publikace zamýšlí nad tím, zda má současné řešení kontroly dělby pravomocí v EU smysluplné alternativy, ať již v podobě specializovaného kompetenčního
soudnictví anebo v určitých formách posudkových, a jaký potenciál mají ve vztahu k dohledu nad dělbou pravomocí orgány kontroly ústavnosti v členských státech.