Opozice a společnost po roce 1948

Předkládaná kniha obsahuje celkem čtyři studie, které přibližují rozmanité aspekty společenského vývoje v letech 1945 až 1989. Kniha se věnuje trojjedinému vztahu opozice, společnosti a moci, přičemž prvním dvěma je věnována hlavní pozornost. Jednotlivé studie se opírají o bohatou pramennou základnu a autoři se jimi snaží přispět k lepšímu poznání československé společnosti v uvedeném období. Květa Jechová se ve své studii o mateřství v reálném socialismu zaobírá poutavým způsobem nejen problematikou respektování mateřské role ženy při budování socialismu, ale přibližuje rovněž práci interrupčních a státních populačních komisí, sleduje činnost ženských organizací a stranou neponechává ani každodenní problémy žen - matek v období tzv. normalizace. Věnuje-li se Karel Kaplan ve své studii důvodům, průběhu i následkům sloučení sociální demokracie s Komunistickou stranou Československa, předkládá Milan Otáhal zajímavou interpretační studii o životě dělníků v normalizačním období. Opírá se přitom o výsledky nejnovějšího projektu Centra orální historie při Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR. Vztahu opozice a společnosti, vzájemné reflexi a společenskému zakotvení opozičního postoje se podrobně věnuje studie Tomáše Vilímka, který se opírá o samizdatové texty, oficiální i nezávislé výzkumy veřejného mínění před rokem 1989 a v neposlední řadě i o vlastní rozhovory a výsledky jiných projektů orální historie.