Filozofické učení mudrce Lao-c’ je podle některých pramenů staré přibližně dva a půl tisíce let a bývá pokládáno za málo srozumitelné nebo neaktuální. Květoslav Minařík však Lao-c’ pokládá za mudrce, který popisuje svět a upozorňuje na to, co jej dělá špatným nebo dobrým. Byly mu zřejmé vnitřní příčiny zla, jímž je svět postihován, a věděl, že jen dobro a nesobeckost je může ze světa odstranit. Své poselství tento staročínský mudrc adresuje všem lidem. Květoslav Minařík jeho učení porozuměl přes hranice věků a jiné civilizace i nedokonalého překladu proto, že sám dosáhl souhlasných duchovních zkušeností. Díky tomu ve svých komentářích činí prastaré učení Lao-c’ srozumitelným pro své současníky jako vysoce aktuální výzvu.
Mudrc je činný proto, že zjistil, že získal tělo prostřednictvím skutků nebo činnosti. Tělo získané tímto způsobem člověka zavazuje, aby byl činný. Neboť není-li činný, jeho existence se octne v demoličních tlacích; projeví se duševní úpadek, obtíže s tělem. A kdo dohlédne až za okamžik smrti, pozná, že nečinnost je cesta k rozpadu individuality, jemuž není vystaven nikdo, kdo je nezištně činný. Z tohoto poznání vyvěrá snaha mudrce být intenzivně činný. Protože však poznává, že i činnost může být zatemňující, je činný naprosto nesobecky, tj. pro činnost samu. Taková činnost má úzký vztah k te, protože stejně jako zříkání se světa zvýrazňuje tao. Proto mudrc činností tao dosahuje, kdežto běžný člověk je ztrácí. Dosahovat tao je podmíněno přítomností te, ztráta tao je podmíněna nepřítomností te, čili přítomností sobectví v činnosti.
