„Kdo jsou ti krásní lidé, v šat bílý odění?“ ptá se Sváťa Karásek v písničce parafrázující nebeskou vizi z biblické apokalypsy. A odpovídá – „Lidé co k trůnu přišli z velikého soužení.“ V této perspektivě shromáždila a převyprávěla brněnská historička Milena Šimsová příběhy členů studentského křesťanského hnutí, Akademické Ymky, kteří se ze své víry, naděje a lásky postavili nacistické okupaci a s ní spojené nelidskosti. Připomíná jména těch, které tento zápas stál život, i „zářivě bílý“ odkaz zápasu proti temnotě nelidského režimu.
Kniha Mileny Šimsové „V šat bílý odění“ vypráví o lidech z doby první Československé republiky. Z okruhu působení studentského křesťanského hnutí Akademické Ymky vstoupili v letech 1938–1945 do odboje proti nacismu a okupaci. Jednotlivé kapitoly líčí život sekretářů Akademické Ymky Jaroslava Šimsy a Jaroslava Valenty a sekretáře Ymky Rudolfa Mareše. Všichni tři za války zahynuli. Skrývání anglického majora Ronalda Littledalea stálo život Zdeňku Pakovou a Gertrudu Šaškovou a řadu jejich přátel. Důležitý je i záznam o popravě 261 lidí 24. října 1942 v Mauthausenu. Při ní zahynuli z Akademické Ymky František a Ivana Šmakalovi, z Jednoty bratrské František, Vilemína a syn František Drašnerovi, Jan Šourek, Josef Kolda a další. Kniha zachycuje utrpení, jímž prošli lidé ztýraní hladem, zimou, krutým zacházením, odloučením od rodin a přátel a zároveň svědčí o tom, že si uprostřed nelidských poměrů zachovali lidskou důstojnost a nedali si vzít vnitřní svobodu. V poslušnosti evangelia do svých posledních sil sloužili těm, kdo trpěli kolem nich. Kniha vrcholí úvahou Jana Patočky, že „nám mrtví nejen nesmějí být, nýbrž nejsou lhostejní… Jsme zde, abychom převzali to, čím oni jsou.“
Píseň Sváti Karáska „V nebi je trůn, pravdy hlavní sídlo“ klade otázku: „Kdo jsou ti krásní lidé, v šat bílý odění?“ A odpovídá: „To jsou ti, kdo přišli z velikého soužení“. Píseň tlumočí oddíl ze Zjevení Janova. Slova písně ukazují k zakotvení uveřejněných vzpomínek: „Kdekoli je jméno Kristovo a jeho svatý požadavek lásky k bližnímu brán v pochybnost, ty stůj v odporu! Kříž Kristův je znamením odporu proti ďábelství.“
Milena Šimsová v knize zpracovala záznamy rozhovorů, které vedla s pamětníky i účastníky válečných událostí v letech 1961 až 1972. Doplnila je vzpomínkami a dokreslila citacemi. Kniha nechce být a není pouhým vylíčením událostí, kterým hrozí, že upadnou do zapomenutí. „Když je tma a panuje zloba, sobectví a bezpráví, je naděje nových dnů prozářených sluncem podmíněna lidmi, kteří nezhasnou svá světla, když se velí zatemnit… Není ztracena ani zaváta šlépěj spravedlivého. Kupředu projdeme jen s těmi, kteří jdou vpřed a nesou vysoko světlo pravdy a svobody i za cenu, že padnou. Jejich cesta nebude nikdy opuštěna.“
