Augustinova Vyznání nepochybně dodnes patří k nejčtenějším a nejpřekládanějším literárním textům, které se z antiky dochovaly. Navzdory staletím, která nás dělí od doby jejich vzniku, stále fascinují čtenáře bezprecedentní mírou sebeodhalení autora, jež nemá v žádném jiném díle z té doby obdoby. Katolický biskup z Hippo Regius se v něm otevřeně přiznává ke svým mladickým pokleskům a omylům, ke své intelektuální aroganci a tápání, pokud jde o pravou podstatu Boha. Jeho pochyby o sobě samém nakonec vyústí v osobní krizi, kterou ukončí až téměř mystická duchovní konverze v milánské zahradě, po níž následuje zásadní přehodnocení hrdinova dosavadního života. Emocionalita autorova jazyka, s níž mluví o svých pocitech a vnitřních pochybách, stejně tak jako hloubka analýzy vnitřního světa individua, hledajícího tváří v tvář Bohu vlastní identitu, neztrácí nic na své naléhavosti ani po více než šestnácti stech letech a působí i na moderního čtenáře. Augustinova Vyznání patří nejen k nejčtenějším dílům evropské literatury, nýbrž i k dílům nejvíce vystaveným nepochopení a desinterpretaci. Čtenář, který se nechá unést autobiografickými pasážemi, totiž často zapomíná, že se jedná o komplikované filosofické a teologické dílo, jež nelze pochopit bez hlubší znalosti intelektuálního prostředí, v němž vzniklo. Podivná symbióza autobiografického vyprávění a filosoficko-exegetického traktátu řešícího odtažité otázky paměti a času spolu s výkladem pasáží o stvoření v knize Genesis vyvolává pochybnosti o konzistentnosti tohoto literárního díla a nastoluje otázku, v jakém žánrovém kódu ho vlastně číst. Jedná se o autobiografický text s jakýmsi filosoficko-teologickým dodatkem, nebo naopak o filosoficko-teologický traktát s nečekaně dlouhou autobiografickou předmluvou? Tyto pochybnosti posiluje i samotný latinský titul Confessiones, jenž nemá v antické literatuře precedens a jehož český ekvivalent „vyznání“ není pro moderního čtenáře zcela čitelný. Na tyto otázky se pokouší odpovědět následující úvodní studie, která se zabývá problémy umělecké jednoty Augustinových Vyznání, vztahem autobiografických a filosofických pasáží v tomto díle, jeho konfesionálním charakterem a formováním individuální identity ve vztahu k Bohu, které je jeho námětem.
