Líbí se ti můj profil a chtěl by si mít podobný i ty?
Založit si profilPrávě čtu
Oblíbené literární žánry
Oblíbení autoři
Moje srdcovky
Moje aktivity
Martin ze Stvolna se svojí křehkou Johankou opět putuje středověkou Evropou 14 století. Z příležitostného sběratele církevních ostatků pro krále vlasti se stává společně s Johankou jejich zlodějem a po zásluze je za to potrestán. Tato linie života platí i dnes a nejenom v Čechách, v Sedmihradsku nebo v Egyptě. Vše jednou končí. Janošíkovské loupení a okrádání i se sebelepšími úmysly je trestné v každé době. Dnes ztrátou svobody, ve středověkou ztrátou hrdla. Dobré. Opět Vondruškovsky čtivé.
Podivná svatba na Lichnici je tentokrát s dějovými zápletkami jako od Agáty Christie. Sice dějovou věrohodnost nehledáme, ale tentokrát se setkáváme
s nevídanou rotací osob a důkazů, jak tehdejší královský prokurátor Oldřich z Chlumu se svým pomocníkem Otou případ vražd Na Lichnici řeší. Knihu jsem si s teplotou na lůžku, v péči rodiny, vychutnal za dva dny a noci a vůbec mi nevadilo, že jsem se pro tu rotaci středověkých jmen musel opakovaně trochu v ději vracet a dělat si v nich pořádek. Smil z Lichtenburka, Petr Vok z Rožmberka, Purkart, Častolov, Dluhomil, Ojíř a další. A práce s důkazem dámského vlasu na místě vraždy je pro mě krásnou autorovou zápletkou. Nehledám v ní biologickou soudní stopu, kterou by byla dnes. Nechal jsem se jen autorem vést. Těšil jsem se i na špičkování Oldřicha z Chlumu se svým pomocníkem Otou, kterého zajištění této stopy stálo hodně sil.
Objasnění vražd v Mühldorfu a na Lichnici nesené v mírném erotickém duchu, ale opět s fantazií schovanou pro každého z nás, mi také nevadilo. Za mne to byl opět krásný středověký příběh, který ve mne ještě doznívá.
Vondruška mi svým stylem výkladu naší české středověké historie prostě sedí a mám pro jeho "dámský" styl slabost. O to víc se pak možná trpělivěji proukousávám několika sty stran popisujícími dobývání středověkého jihočeského města v dobách Karla IV. takovým způsobem, který nejen zaujme, ale posune mne v čase zpět tak, že zapomenu, co jsem vlastně hledal na začátku, když jsem knihu bral do ruky. Na to, že se Martin ze Stvolna vlastně vydal hledat ve službách krále Karla IV. Svaté relikvie. To, že Martin ze Stvolna při řešení královských požadavků při pátrání po církevních relikviích řeší některá úskalí přes dívčí klín mi u Vondrušky nevadí, je to jeho styl. Snad i proto, že v těchto popisech nejde dál a nechává na čtenáři a jeho fantazii kam až chce dojít. A tak do sychravých podzimních dnů i nocí vřele doporučuji. Už nyní se těším na dalšího Vondrušku, kterého mám připraveného.
Každá doba, i ta Bronzová, má své příběhy. Ten od Velké řeky si pamatuji od dětství, kdy jsem četl o Skrčkovi, kterému osud nadělil méně, nežli ostatním. Příběh mrzáčka, který přišel o matku, mě zase dostal. Doporučuji pro opakované čtení i v dospělosti.
K tomuto sci-fi románu Johna Wyndhama jsem se vrátil po mnoha letech stejně, jako k ostatním sci-fi, které jsem dříve hlavně četl a hltal jedním dechem. Vtáhl mě opět do děje svojí možnou aktuálností, kdy lidstvo může potkat podobná noční slepá můra, ze které nejde vystřízlivět. Jsem rád za ten ranní pocit, že tu ještě jsme a chvíli to tak ještě zůstane, ale pro jistotu se na komety na obloze nedívám.
Tři kamarády jsem četl snad po třiceti letech podruhé a podruhé mě příběh dostal a překvapil. Remarquovským popisem
kamarádství tří mužů v poválečném Německu mi opět otevřel ten krásný pocit, který jsem si z prvního čtení stále pamatoval. Láska, přátelství i smrt - vše patří k životu... Už se těším až si ho dám ještě jednou
