Líbí se ti můj profil a chtěl by si mít podobný i ty?
Založit si profilPrávě čtu
Oblíbené literární žánry
Oblíbení autoři
Moje srdcovky
Moje aktivity
Charismatický Stanislav Motl zabývající se nejrůznějšími událostmi české i světové historie a všemožnými záhadami i nevysvětlenými jevy. Prostě nadhera. I když jsem hodně z příběhů znal z rozhlasu, přečetl jsem pro mě tlustou knihu za dva dny. Jeho záběr od historie židovství a lidství až po záhady UFO, je neuvěřitelný a poctivě odpracovaný, odstudovaný. Mám rád takovouhle literaturu.
Přečtením Vojny a Mír jsem si splnil dávné předsevzetí, že po filmovém zpracování, které jsem viděl poprvé před více než 30 lety si taky přečtu knihu. Bylo to velké a odvážné sousto, které mi vystačilo na dlouho a k rozečtené knize jsem se vracel několik měsíců než jsem ji zdolal, ale stálo to za to. Stav ruské společnosti v napoleonské době s dokonalými dějovými obrazy válečného utrpení na obou stranách mě opakovaně dostával do područí Tolstého mistrovství.
Tajemné nakouknutí do ruské duše 19. století. Je to krása, která ve mne ještě doznívá. A na konec ještě analogie na opuštěnou hořící Moskvu jako úlu opuštěného od včel s vůní, která se s lidmi zase vrátí...
Další středověké příběhy rytíře Martina ze Stvolna ve kterých se vrací do Francie, do papežského Avinonu nebo na dóžecí dvůr do Benátek. Znovu ožívají staré vzpomínky. Setká se s dávnými přáteli i nepřáteli. Spolu s císařem Karlem IV. zavítá do Říma na římskou jízdu spojenou s císařskou korunovací, která se po mnoha intrikách mění v drama, kde málem společně už s císařem zahyne. Tento díl se mi líbil zatím nejvíc.
Příjemné nakouknutí do minulé i přítomné Litomyšle a to nejen pro rodáky. Kniha není příliš obsáhlá, mohla by poskytovat více informací.
Historická kratší detektivka od Vondrušky s mnoha zápletkami, pro mnohé možná zbytečně moc zapletená, ale mně se opět líbila. Mám rád cestování panoše Oty středověkým Českem a Evropou. Tentokrát od Krakovce nedaleko Prostějova. Rozplétat příběhy minulosti mě s Vondruškou prostě baví..
Knihu jsem si přečetl až po shlédnutí stejnojmenného filmu, který ve mně zanechal hluboký dojem, i rozpaky z poměrů v ústavu Viktoriánské Anglie 19 století. Kniha bývá většinou lepší a hlubší, nežli film. Zde bych to však rozdělil. První část příběhu z výchovného ústavu v Lowoodu je ve filmu zachycena lépe než v knize. Alespoň pro mne je to tak věrohodné, že ono tajemno a strach, které školu prostupuje, mne dostávalo. Hrubost, bytí s pedantickým vymáháním všechno bez jiskérky projevu svobodného uvažování a vlastního názoru, mě ve filmu dostala. Další část příběhu již na panství podivného Roschetera, je v knize popsán autorkou doslova brilantně. A tak je příběh opravdu silným zážitkem. Až s odstupem času jsem si uvědomil, kolik hezkého v Janě bylo schováno. Odnesl jsem si z příběhu ještě jedno. Nic není v životě zadarmo, vše by mělo být podloženo svědomitou prací.
