Líbí se ti můj profil a chtěl by si mít podobný i ty?
Založit si profilPrávě čtu
O mně
IG: @literarni_zasivarna
Káva, hudba, knihy. Tři věci, bez kterých bych nepřežila. Miluji vlastně umění celkově, od architektury po grafický design. Jsem spíše samotář, ale zároveň miluju lidi, čas strávený s přáteli s kvalitním vínem
a debaty nad vším možným i nemožným.
Praha je moje láska a už v ní tak napůl žiji, což je vlastně můj splněný sen. Nejradši se procházím uličkami v centru a posedávám v kavárně s dobrou kávou.
V literatuře se zaměřuji víc na klasiky. Preferuji spíš vážnější knihy, happyend není úplně pro mě. Realismus vede. Fascinuje mě ruská literatura, ale miluji i Francouze.
Zbožňuji zkrátka vše, co má osobnost, ať už jde o místa, umění, či o lidi. A taky kočky.
Oblíbené literární žánry
Oblíbení autoři
Moje srdcovky
Moje aktivity
Werther asi není pro každého ten nejsympatičtější hrdina, ale styl, jakým nám Goethe vylíčil jeho nejniternější pocity, je zkrátka brilantní.
Nejde jen o tu nešťastnou lásku, ale o spoustu dalších problémů, se kterými se jedinec ve společnosti může potýkat. A že je to román více než 200 let starý? Myšlenky jsou v něm stále aktuální, čímž ho zkrátka musím zařadit mezi nesmrtelná díla, ke kterým se ještě určitě v budoucnu znovu vrátím.
Ohromně silný příběh, který se vám vryje do paměti.
Když jsem knihu začala číst, nemohla jsem si zvyknout na autorky styl psaní. Často jsem se vracela, těch metafor bylo opravdu hodně. Po několika stranách jsem si na styl zvykla a už jsem se nemohla odtrhnout. Příběh plný zoufalství, nespravedlnosti, bolesti a beznaděje. Když už si myslíte, že nic horšího přijít nemůže, Denemarková vás opět překvapí. Kolik toho ta hrdinka ještě vydrží?
Nemohu ohodnotit jinak než pěti hvězdičkami. Chystám se ještě na tematicky podobnou knihu Vyhnání Gerty Schnirch, která to ale po Penězích od Hitlera nebude mít vůbec jednoduché.
Kdybych tuto recenzi psala hned po přečtení knihy, dala bych čtyři hvězdičky. Jelikož je to ale nějaká doba, došla jsem k tomu, že si zaslouží plný počet.
Je to syrové, drsné, zoufalé, se zápachem síry a svědivý ekzém pocítíte i na vlastní kůži. Pokud nechcete něco tak zoufalého číst, nebude to pro vás. Ale mně se to moc líbilo. No, líbilo, ono to nejde takhle říct, protože v příběhu se nic krásného neodehrává. Ale kniha jako celek je prostě skvělá. Od Biancy to určitě není má poslední kniha.
Je to tak absurdní, až je to vlastně skvělé.
Příběh mapuje několik generací rodiny Buendíů. Postav je tam opravdu hodně. A téměř všechny se jmenují stejně. Chaos. Ale vlastně tak nějak uhlazený chaos. Chaos, který má řád. Zvláštní. Stejně jako tato kniha. Nereálné věci působí naprosto přirozeně a když si pak ke konci uděláte pořádek ve jménech a generacích, zjistíte, že je to vlastně geniální.
Na mě sice bohužel trošku moc zdlouhavé, jinak je to ale kniha, na kterou asi nikdy nezapomenu.
Neskutečně dojemný příběh popsaný na poměrně pár stránkách. Ani bych nevěřila, že se dá láska k nejlepší přítelkyni takto popsat slovy. Ale vy to cítíte. Vy přesně víte, jak se tyto dvě nerozlučné ženy cítily. Prožíváte jejich zoufalství. Cítíte jejich vzájemné pouto.
V Nerozlučných se neodehrává nijak složitý příběh. Knihu přečtete jak nic, ale vyvolá ve vás pocity, které vám budou drásat nervy a které ve vás zanechají nesmazatelnou stopu.
Při čtení této knihy doporučuji pustit si klasickou hudbu, na kterou se odkazuje v průběhu celé knihy a která (alespoň pro mě) dokonale doladila atmosféru příběhu.
Hlavní hrdinku Alabamu si pravděpodobně příliš nezamilujete, je totiž poměrně dost sobecká a věčně nespokojená, ale také je neskutečně cílevědomá a odhodlaná splnit si svůj sen. A v tom jí zkrátka musíte fandit.
Ačkoliv se mi první část knihy kvůli množství metafor trochu hůře četla, část v Paříži to dokonale vynahradila. Představovala jsem si, že snídám croissant v pařížském baletním studiu a koukám na ty krásné něžné baletky.
Zkrátka, bylo to upřímné, bylo to dojemné a Zelda v této knize nechala kus sebe.
